Mladý designér dobývá automobilový svět. Jeho nápady zaujaly výrobce Škody i BMW

Už jako malý kluk jste rád kreslil auta? Máte doma některé své kresby třeba schované? 
Přesně tak. Tužka či propiska bylo něco, co mi v podstatě přirostlo k ruce již v útlém věku a já kreslil naprosto vše a za všech situací. Nebyla to vždy nutně auta, ale celkově svět okolo mne. Pozoroval jsem, co se kolem děje, a to jsem se snažil interpretovat do svých smyšlených světů na papíře. Ale technické věci mě vždy fascinovaly, a tak v mém světě neustále byla auta, letadla, lodě, vlaky… Auta ale začala postupně převládat. Velmi často jsem své světy skládal do forem komiksů. Jelikož jsem se často stěhoval, musel jsem ty nastřádané štosy kreseb probírat a valnou část vyhazovat. Člověk se nemůže stěhovat jen s bednami starých kresbiček. Ale ty, které pro mě měly nějakou hodnotu, mám pečlivě uschované. Vzpomínky jsou hezká věc. Nicméně pro mě kresby byly téměř vždy jen bezprostřední cestou komunikace. Nikdy to nebyly obrázky do rámečku, ale jen momentální zachycení myšlenky, která často rychle pominula. 

Lidé si krizi představují jako Šíleného Maxe, říká prepper. Je připraven na vše

Při studiích na střední škole jste se specializoval na produktový design a říkáte, že vám to hodně přineslo. Co přesně? 
Železnobrodská škola je dost výjimečná jak svým vzdělávacím programem, tak geniem loci. Během sta let vychovala nepřeberné množství skvělých a úspěšných výtvarníků a tento odkaz je všudypřítomný. „Sklanda“ utváří v údolí řeky Jizery velmi unikátní místo plné inspirace a tvůrčí atmosféry. Ve všech ateliérech a dílnách se nepřetržitě tvoří něco nového. Škola byla také vždy skvělou podporou a partnerem při zapojení studentů do soutěží a spoluprací s firmami. Za nejpřínosnější považuji empirický styl vzdělávání a podporu od pedagogů. Od samého začátku jsou žáci zapojeni do skutečné, fyzické tvorby a mají možnost si okamžitě osvojit metody, technologie, postupy a materiály. To je podle mě naprosto klíčové pro rozvoj představivosti, ale také uvědomění si limitací. Dává to obrovský náskok při pokračování v umělecké kariéře. 

Měl jste už na střední škole představu o tom, co byste chtěl dělat po studiích za povolání, čemu se věnovat, nebo vás nasměrovalo až studium vysoké školy? 
Jak jsem již zmínil, vždy jsem tvořil, a věděl jsem, že chci dělat něco kreativního. Ale ještě do nástupu na střední školu jsem nevěděl vlastně co. V té době už bylo celkem běžné studovat grafický design, a jelikož oba moji rodiče mají grafiku v krvi, logicky jsem o tom dost přemýšlel. Ale studovat design výrobků bylo a je neobvyklé. Těch škol je málo. Když jsem se začal o svoji budoucí střední školu zajímat trochu více, přišlo mi, že to je přesně to, kam mám jít. Mým velkým snem bylo navrhovat auta. A přišlo mi, že obor produktový design je krok správným směrem. Zpětně bych řekl, že jsem se nemohl rozhodnout lépe. 

Designovat se dá leccos. Jaký byl například váš první designérský počin? 
Přesně tak. Já bych šel ještě dál a řekl, že designujeme svět okolo sebe každý den. I když si to nemusíme ani uvědomovat a nemusíme to považovat za design. A tím nemyslím designéry, ale lidi obecně. Utváříme si svět okolo, aby se nám v něm dobře žilo. A proto je i ta nejběžnější věc pro designéry vzrušující výzvou. První designérský počin byl určitě nějaký bunkr na stromě. 

Ve svém portfoliu máte designy výrobků různého charakteru – gril, autobus, dron, nůž… Poměrně pestrá škála. Zkoušíte stále nové výzvy? 
V profesi designéra je každý den novou výzvou. Naše práce je zřídka kdy repetitivní. Zajímavá zadání jsou skvělým způsobem, jak si otevřít mysl. Vždy mě baví objevovat nové problémy a výzvy a ty hloubkově analyzovat a zpracovat do uceleného estetického výsledku.  

Napadli ho na diskotéce a lékaři mu nedávali šanci přežít. Jakub ale zabojoval

Jak jste se dostal k designování ve Škodě?  
Škoda je moje srdcová záležitost. Byť jsem se tam dostal trochu oklikou. Ještě na střední škole se mi podařilo získat kontakt na velmi významného člověka Škoda Designu, pana Václava Capoucha. Ten navrhoval auta již od Favorita, objevil mimo jiné i budoucího šéfdesignéra značky – Jozefa Kabaně. Sebral jsem veškerou kuráž, kterou jsem jako obyčejný kluk, co si čmárá autíčka do školních pracovních sešitů tehdy měl, a zavolal jsem mu. Pan Capouch byl vždy velmi podporující člověk a svolil ke schůzce v Mladé Boleslavi. Přivezl jsem mu ukázat nějaké svoje tehdejší skici a vyprávěl mu o svém snu – dělat jednou auta. Doporučil mi hlásit se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, jelikož s touto školou blízce spolupracují. Tak jsem také učinil a podařilo se mi na tuto výběrovou školu dostat. Na VŠUP jsem dělal hned několik projektů pro ŠKODA AUTO.

Následně jsem byl vybrán na stáž do vývojového centra Koncernu ve Wolfsburgu v Německu. Díky této stáži jsem byl poté osloven jít na stáž do ŠKODA AUTO, tam jsem následně dělal svojí diplomovou práci a potom dostal pracovní nabídku. Moje působení ve firmě se nakonec natáhlo na krásných skoro dva a půl roku. Pracoval jsem jako designér na oddělení inovací a podílel se na velmi pestrých projektech v před-vývojové fázi auta. Od dílčích, menších inovací, až po holistické koncepty zaměřené na digitalizaci a User Experience. 

Nyní jste přesedlal do BMW. Vaše rozhodnutí nebo nabídka? Čemu se věnujete? 
Moji kariéru jsem přehnaně neplánoval, vyvíjela se přirozeně. Zkrátka jsem šel vždy naplno za tím, co jsem měl zrovna na stole. Chtěl jsem vždy předvést maximum, co je v mých silách. S každým uplynulým rokem se ale zdála být víc a víc definovaná. Až jsem se nakonec dostal na rozcestí, kdy jsem musel ten krok učinit sám. Věděl jsem, že pokud se chci zase o kus posunout, měl bych jít do zahraničí. A tak jsem poslal portfolio do BMW. Odvážné kroky se vyplácí, a tak aktuálně pracuji v BMW Designu v Mnichově, v týmu Design Strategie, kde se rodí vize budoucích vozů BMW, MINI a Rolls Royce.  

Muž z Hodonínska trpí ALS již osm let. Nepřestává bojovat, pálenici řídí očima

Co byste doporučil mladým lidem, kteří by se chtěli vydat vaší cestou? 
Musí vás to bavit. Pokud děláte, co vás baví, přirozeně v tom budete dobří. Ať už je to cokoliv. Já svoji práci miluji. Každý den. A přeji to každému. Myslím, že by se nám na tomto světě žilo ještě lépe, kdyby každý našel zálibu v tom, co vykonává. Brát každou výzvu a užít si jí. Pracovat na sobě především kvůli sobě, pochvala od ostatních přijde následně. A nebát se opustit komfortní zónu. Recept na úspěch neexistuje, ale já věřím, že pokud člověk pracuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, životní cesta si jej najde.