Jeho spolek ve Svatoslavi loví okolo šedesáti divokých prasat ročně a mnoho kusů dalších druhů zvěře podle plánu lovu. „Z prodeje financujeme činnost, například přikrmování v době nouze. A samozřejmě se po nás chce, abychom nahrazovali škody způsobené zvěří. To všechno něco stojí,“ poznamenal.

V současné situaci, kdy dění ovlivňuje pandemie koronaviru a k tomu se přidává kůrovcová kalamita, podle Dočekala začínají myslivcům po zmáčknutí spouště další starostí navíc.„Ulovenou zvěř musíme obstarat. Zajistit, aby byla bezpečně uložená v chladu a do toho hledáme nové cestičky pro její prodej,“ zmínil.

Sklad kůrovcového dřeva u Valdíkova na Třebíčsku.
Modrá. Mapa ukazuje, jak obrovský problém na Vysočině je kůrovec

Ulovenou zvěř se myslivci pokoušejí prodat kde se dá, samozřejmě po řádné kontrole. „Co vím, tak v okolí spolky loví snad ještě víc než v minulosti, i přesto, že se lov v podmínkách aktuálního porostu stává velmi složitým. Je zvýšený tlak právě kvůli kůrovcové kalamitě, aby zvěř neničila novou výsadbu stromků,“ popsal těžkosti.

Odpadly akce

Tomáš Sedláček je myslivec z Okarce a zároveň předseda Okresního mysliveckého spolku Třebíč. I podle jeho zjištění před několika měsíci úplně přestal fungovat výkup zvěřiny, což je pro některé spolky velký problém. „Do jara byly zásoby zvěřiny z podzimu, na jaře pak kvůli koronaviru výkupny neotevíraly. Zřejmě není odbyt dál, myslím tím v restauracích. A taky odpadla spousta akcí, na kterých lidé zvěřinu jedli,“ řekl.

Jednou z mála výjimek je nyní výkupna zvěřiny v Hostákově. Provozuje ji František Mejzlík. „Na jaře se to celé zastavilo. Teď se obchod rozbíhá jen velmi pomalu. Aktuálně tu mám srnce. Maso skladuji v chlaďáku při mínus jednom stupni Celsia,“ vysvětlil. Každé pondělí si pro zvěřinu jezdí ze zpracovatelského provozu z Kravska. Zaměřují se na dodávky do kuchyní, podle Mejzlíka mají přísnou kontrolu jakosti.

Každý myslivecký spolek má roční plán, kde se stanovuje, kolik musí ulovit zvěře. Ať už srnčí, jelení, daňčí nebo drobné. Některé spolky si se zvěřinou poradí téměř bez potřeby dát ji do výkupu, členové si ji třeba podělí a využijí dál v rodině či prodejem ve vesnici. „My v Okarci například dáváme něco i obcím za to, že můžeme hospodařit na obecních pozemcích. Jsou ale spolky, kde jsou zvyklí z utržených peněz z vykoupené zvěřiny platit krmení na zimu. Ty to mají horší. Takže co nyní uloví, musí nějak zpracovat a uchovat,“ uvedl Sedláček.

Když myslivec zvěř uloví, vyvrhne ji a musí ji vidět takzvaný prohlížitel zvěřiny. Velmi podrobně prozkoumá vnitřnosti i celý kus. Prohlížitelem zpravidla bývá myslivec ze spolku, veterinář anebo rovnou výkupčí, který provozuje výkupnu - na Třebíčsku je pět takových míst. Krom zmíněného Hostákova jsou ještě v Jemnici, Na Vyhlídce za Náměští, v Lukově a v Jaroměřicích. Maso jde dál na zpracování. „Například Na Vyhlídce je zvěřinový závod," dodal myslivec Sedláček.

Fenka Sanny hledá nový domov.
Sanny si užívá procházky i plavání. Najde milující rodinu na Třebíčsku?