Po dojemném setkání s devadesátiletou Doris Broulovou, která přežila tři lágry včetně Osvětimi, se mládežníci s průvodcem Radkem Hejretem vydali přes polské roviny a Malé Beskydy směr Slovensko. Pěšky urazili více než devadesát kilometrů. Noci trávili pod stany na zahradách dobrých lidí, sami si sháněli jídlo a vařili teplé večeře, na zastávkách si četli z deníků uprchlých židovských vězňů. Výprava skončila v neděli 1. září přespáním na faře Jednoty bratrské v Ustí nad Orlicí, kde lotyšská výprava strávila ještě další tři bonusové dny kvůli opravě expedičního Volva.

„Účastníci si sáhli na dno. První den 32 kilometrů, další dny přes 20 kilometrů. A to všechno po celodenní hrůzné prohlídce Osvětimského památníku, jeho plynových komor a krematorií. Zhubli jsme pár kilo. Ale nevěnovali jsme se depresivním příběhům obětí, šli jsme ve stopách hrdinů, kteří se smrti postavili a uspěli. Během letošní pouti se parta mladých velmi posunula v oblasti hodnot a postojů. Jsou odpovědnější ve svém rozhodování a více si váží toho, co mají," hodnotí celou akci Dan Dostrašil, koordinátor projektu.

Pochod připomněl statečnost uprchlíků

Pochod se konal na připomínku statečnosti dvou československých občanů, kteří před 75 lety uprchli z Osvětimi. Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler po třináctidenní noční cestě lesy a bažinami dorazili do sídla Židovské obce na fašistickém Slovensku, kde napsali zprávu o tom, co se děje v německých vyhlazovacích táborech. Zpráva se dostala až k Winstonu Churchillovi a pomohla k záchraně více než 100 tisíců maďarských Židů, kteří čekali na transport v Budapešti. Oba sepsali své autentické zážitky do deníků, podle kterých teď na Slovensku vzniká film. Za posledních šest let se pochodů s názvem Vrba-Wetzler memoriál zúčastnily stovky lidí z celého světa. Zmiňovaný pochod se konal jako desátý v řadě a první plně studentský. Díky podpoře programu Erasmus+ se mohli zapojit i sociálně slabší ze tří zúčastněných zemí, mohl být zajištěn automobilový doprovod a kvalifikovaný průvodce. „Byl to zatím nejnáročnější projekt. Každou noc jsme spali jinde, prošli jsme tři země, platili ve třech měnách, mluvili jsme čtyřmi jazyky, auta najela 1500 km. Díky Bohu, že jsme se vyhnuli úrazům a že nás provázelo letní počasí a dobrá nálada," dodává Pavel Novák z NZDM Kamin v Ústí nad Orlicí, který zastával roli logistického vedoucího výpravy.

V předchozích letech mládežnické mezinárodní týmy vyrazily z Ústí nad Orlicí po stopách uprchlíků z Jednoty bratrské, kteří po Bílé hoře s J. A. Komenským emigrovali do Polského Lešna, a po stopách Jana Jiskry z Brandýsa, který po porážce husitského povstání chránil slovenské bratříky proti maďarskému útlaku a dobudoval Spišský hrad.

„Ukazuje se, že se děti více naučí, když opustí svou komfortní zónu a sledují se svými vrstevníky historické příběhy přímo na místech, kde se konaly. Během cesty poznávají jiné kultury, setkávají se a debatují se zajímavými hosty. Letos poprvé byly vystaveny nepřízni počasí ve stanech. Obecně ale platí - čím větší výzva, tím větší odhodlání a tím větší hrdost na překonané obtíže. Děti jsou sebejistější, odkládají své mobily, komunikují mezi sebou a učí se nové dovednosti," shrnuje dosavadní zkušenost Dan Dostrašil.