Meteorologické jaro přeměnilo poslední řídce poletující vločky sněhu v bílé květy sněženek a bledulí a předznamenalo tak blížící se nástup jarního období.

V letošním roce si zima své vlády moc neužila a víkendy s předjarními teplotami si mohli milovníci přírody a turisté plně užívat k výletům do přírody. Jen o posledním lednovém víkendu se zima rozhodla rozloučit s užitím všech svých zbraní a navíc si přizvala i vítr, který sestoupil z Orlických hor a s mohutnou silou se prohnal podhůřím. Tím překazila plán turistů, kteří při pohledu na vlající větve ve větru se postupně vzdávali plánovaného výletu, až zbyli dva, léty zocelený zkušený otec a mladistvým elánem obdařený syn. S odvahou a bojovným zápalem vyrazili vstříc přírodnímu živlu.

Vysokomýtská galerie slaví pětašedesátiny. Foto z křtu kalendáře, který galerie vydala na letošní rok.
Vysokomýtská galerie letos slaví pětašedesátiny. Připravuje několik překvapení

Již první trasa otevřeným prostorem luk ukázala, kdo s koho. A příroda měla navrch. Každý krok v dvaceti centimetrové vrstvě mokrého sněhu na ledovém podkladu byl urputným bojem vpřed. S dorážejícím vichrem bojovali s vypětím všech sil o každý metr plánované trasy. S mylnou představou ochrany na lesní cestě přibyly obavy z rachotu praskajících větví. Vyčerpaní únavou míjeli oblíbená místa, kdy nejpříjemnějším zastavením byla odpočívadla a lesní altánky. S vypětím posledních sil dorazili do údolí Skuhrovského potoka, odkud vedla cesta k silnici. Zde se naštěstí objevil autobus a řidič se slitoval nad znavenými poutníky. V teplém prostředí se pak odvíjela bájná představa konce tohoto bláznivého 20 km výletu, a to klíčem v zámku domova.

Zima se tak rozloučila i s řádnou prověrkou fyzické zdatnosti člověka, jakoby chtěla, aby byl dokonale připraven na všechny jarní krásy probouzející se přírody.

Stanislava Dvořáková