Přes železniční stanici Choceň jsem projížděl bratru přes třicet let, když jsem jezdíval z Moravy do Prahy. Nikdy jsem však na místním nádraží nevystoupil. Až nedávno se mi zastávka a návštěva tohoto východočeského města podařila. Když jsem vysedl z „brněnského“ rychlíku vyšší kvality, první, co mě zaujalo, byla útulná opravená nádražní budova. Hned na druhé straně nádraží se nachází krásný rozlehlý zámecký park, přes který se dojde až do samotného centra města. Na Tyršově náměstí stojí novorenesanční radnice a celkem dobře vybavené „íčko“. Uprostřed trůní nepřehlédnutelný Mariánský sloup a hnedle za náměstím je věž zvonice a barokní kostel sv. Františka Serafínského. Kousek dál od náměstí za jedním z hlavních silničních mostů přes Tichou Orlici se rozkládá nádherná přírodní rezervace zvaná Peliny. Tam říčka svým tokem vytváří loukami vyplněnou podkovu neboli „účko“.

Slogan je pravdivý

Na jejím protějším břehu, který se poněkud strmě zvedá nad hladinu, „rostou“ kromě listnatých stromů i nádherné skalní útvary, které tuto přírodní scenérii vhodně doplňují. Po návratu na onen silniční most je za jezem vidět, jak se říčka rozpojuje na dvě ramena, aby se kousek za městem zase pokorně spojila, a splynula tak opět v jeden dále plynoucí tok. Na úpatí zámeckého parku stojí jak jinak než bývalý zámek, kde je nyní také Orlické muzeum. Za návštěvu určitě stojí obnovená a nově vysvěcená pseudogotická zámecká kaple.

Samo město Choceň se ve svém propagačním materiálu honosí přívlastkem „Město v parku park ve městě“. A že je tento slogan skutečně pravdivý, o tom jsem se přesvědčil krátkou návštěvou tohoto města, kterou lze jen doporučit. Zkrátka určitě stojí za to vystoupit na choceňském nádraží, kudy prochází prestižní železniční trať z Prahy na Moravu a dále.

Pavel Kyselák