Chrámový komplex Vat Phou byl vystavěn na úpatí posvátné hory Phou Kao, na jejímž vrcholu se nachází přírodní skalní útvar připomínající lingam. Tedy symbol, jehož prostřednictvím je uctíván Šiva, jeden z nejdůležitějších hinduistických bohů.

Ačkoli přesné datum vzniku chrámového komplexu Vat Phou není známo, podle dochovaných záznamů bylo místo osídleno již během předangkorského období. V 5. století zde pak stával mohutný chrám, jehož existence je spojována se samostatným knížectvím Chenla, připomněl server Ancient Origins. Zachované zbytky komplexu však většinou pocházejí až z doby angkorské, tedy z období mezi 9. a 13. stoletím. Ve stejné době se přitom místo stalo khmerským centrem.

Zdroj: Youtube

Někdejší hinduistické stavby však byly později uzpůsobeny pro potřeby buddhismu. To když se po skončení angkorského období dostal do popředí théravádový buddhismus, jehož stoupenci následují původní Buddhovo učení. Centrem théravádového buddhismu byl Vat Phou mezi 14. a 17. stoletím, věřící ho však vyhledávají dodnes.

Dvojice polorozbořených paláců 

Chrámový komplex je situován do zalesněné oblasti a orientován na jihovýchod. Obklopuje ho přitom celá řada vodních nádrží, které Khmérové využívali pro rozvoj intenzivního zemědělství v oblasti. Rozložení chrámů a ostatních budov se řídí osou, jež vede od vrcholu posvátné hory ku břehům řeky Mekong, a naplňuje tak hinduistickou vizi vztahu mezi člověkem a přírodou.

Pozornost návštěvníků upoutají zejména dva paláce – severní a jižní, jenž vzdáleně připomínají kambodžský chrám Angkor Vat. Ačkoli jsou oba paláce částečně pobořené a dnes je již zarůstá bujná vegetace, v podstatně lepším stavu je ten severní. Původní funkce paláců dosud nebyla uspokojivě objasněna, podle názoru některých historiků se ale jednalo o obřadní místnosti, přičemž jedna z nich sloužila mužům a druhá ženám. Samotný chrámový areál je pak rozložen do tří vrstev, jež spojuje promenáda vedoucí až k hlavní svatyni, která je přístupná pouze přes kamenné schodiště.

Chrámový komplex Vat Phou a přidružená starověká sídla u Čampasaku byla v roce 2001 zařazena na seznam Světového kulturního dědictví (UNESCO).