Objevují se i na velmi frekventovaných vozovkách, kde musejí mít řidiči oči jako ostříži. Přínosem pro bezpečnější dopravu jsou bezesporu cyklistické stezky. Kde byly postaveny, ubylo dopravních nehod, kromě jiného právě střetů s cyklisty.

Příkladem za všechny je stezka mezi Vysokým Mýtem a Chocní podél frekventované silnice druhé třídy, na níž docházelo v minulých letech často k nepříjemným srážkám vozidel a jezdců na bicyklech. Stávalo se, že tady někteří nalezli i smrt. Po vybudování stezky před několika lety přestal být z této silnice strašák, naopak někteří řidiči to tudy „valí“ jako o závod. Všude však cyklostezky nejsou, zvláště ve městech jsou neosvětlení cyklisté v době soumraku nebo ranního rozbřesku jistým nebezpečím. Je totiž stále hodně těch, kteří nějaké světlo na kole neuznávají, považují je prostě za zbytečnost. Zřejmě se domnívají, že jsou dobře viditelní (anebo takoví být nechtějí). Jenže to je omyl, každý člověk (chodec, řidič, cyklista) nemusí být pořádně soustředěný, může i hůře vidět, takže takový jezdec je pak jedoucím „torpédem“. Nejenže vás vyděsí, ale i srazí a sám se může zranit. Je to jednoduché pochopit, jenže tito „borci“ jsou naprosto nepoučitelní. Svého času se na ně poněkud více zaměřily policejní hlídky, zdá se, že v poslední době tomu tak už není.

Proto se dá jedině přivítat iniciativa měst Litomyšl, Vysoké Mýto a Holice, jejímž výsledkem by mělo být postavení další cyklostezky, konkrétně podél silnice I/35 mezi těmito městy. Je jasné, že právě přetížené „pětatřicítce“ by se tím dost „ulevilo“: automobilový provoz se na ní zvyšuje prakticky každý týden, takže rovněž cyklisté jsou tady v neustálém ohrožení.