Anatomie zločinu - seriál Deníku
dokončení
Nedaleko místa činu se totiž v říčce našla doktorova pistole, zranění na jeho těle - měl je rovněž způsobit neznámý násilník - vůbec nekorespondovala s Maierovou výpovědí. V okamžiku zatčení si lékař ještě počínal pánovitě.
Po několika hodinách výslechu už ovšem simuloval šílenství - jako by byl uprostřed válečné vřavy, vydával vojenské povely.
Když se zklidnil, uvedl další verzi k případu - jeho manželka spáchala po hádce sebevraždu a on si vymyslel přepadení jen proto, aby nemusel říct dětem, že jejich matka dobrovolně skoncovala se životem.
Vražda kvůli zabrzdění?
Vzápětí tuto výpověď odvolal a vyšetřujícími soudci dr. Hoffmannovi vyprávěl, že napadeným byl vlastně on. Se ženou se během jízdy v autě pohádali, vyzval ji, aby řídila ona. Jen co se rozjeli, dupl na brzdu. Maierovou to rozzuřilo do té míry, že vytáhla z brašny svého manžela zbraň a začala po němstřílet.
Raněný Maier vyskočil z auta a při rvačce došlo ke smrtícímu výstřelu. Bezprostředně poté, kdy žena klesala obličejem k zemi, mělo dojít ještě k jednomu výstřelu, který rovněž směřoval na hlavu.
Jenomže na místě činu nebyly ve sněhu žádné stopy po zápase. Sama oběť měla obě ruce, nezaťaté v pěst, v kapsách kožichu a na její tváři sídlil klidný výraz. Navíc soudní pitva přinesla důkaz, že první projektil smrtelně poškodil ženin mozek do té míry, že druhou ránu, která skončila v Annině týlu, by už prostě nedokázala vypálit.
Milosti se již nedočkal
Otevřená kapota automobilu naopak vysvětlovala situaci tak, že Maier předstíral poruchu vozidla, vylákal svou ženu na silnici a chladnokrevně ji zastřelil.
Maier dostal nejprve trest smrti, konečný verdikt zněl doživotí. Po roce 1938 se dostal do německých věznic a taky do koncentráku. Pracoval tam na marodce a prý vyléčil nějakému důstojníkovi SS těžce nemocné dítě. Na samém sklonku války měl proto dostat milost, ale nakonec jeho rodiče, kteří stále v Černošíně žili, dostali zprávu, že zahynul, neznámo jak. Po roce 1945 byly rodiny pachatele i oběti odsunuty do Němec.
Krásná Anna neměla klid ani v zemi. Její hrob zpustl, získal pak nového „majitele“ a podle pamětníků se prý ještě nějaký čas kosti někdejší ozdoby černošínských plesů povalovaly v igelitovém pytlíku poblíž márnice.
Dále čtěte:
Poněkud drsnější humoreska /1./
Poněkud drsnější humoreska /2./