Byl to další zamračený covidový rok, ale nejen covidově. Čínský virus, o němž stále nevíme, kde se tu vlastně vzal, dál mutuje, ale každou mutací viditelně slábne. Čínský režim však naproti tomu mutuje ve stále propracovanější utlačovatelskou digitální diktaturu. A během končícího roku se stal ještě větší hrozbou pro okolí, pro svět. A zatímco na čínský koronavirus už Západ našel slušně fungující vakcíny, na virus diktátorského a stále více nacionalistického režimu v Pekingu hledá svobodný svět ochranu jen pomalu a obtížně.

Ale na druhé straně není důvod propadat beznaději. 20. ledna dokázaly USA, nejmocnější demokracie světa, překonat smrtelně nebezpečný virus v podobě prezidenta Donalda Trumpa. Lednový útok Trumpových příznivců na Kapitol ukázal, jak vážným ohrožením byl Trump pro USA a celý demokratický svět.

Luboš Palata
Summit EU se Zemanem by zničil české předsednictví

Smutným dozvukem škod, které dokázal Trump během svých čtyřech let v úřadě napáchat, byl pak ústup USA a spojenců z Afghánistánu. Jeho nedůstojná podoba byla důsledkem špatných dohod, které za USA uzavřel s Tálibánem právě Trump a jeho administrativa.

Zřejmě vyděšeny ozdravováním demokracie začaly dvě hlavní totalitní velmoci, Čína a Rusko, chřestit zbraněmi. Peking kolem Tchaj-wanu, Moskva na hranicích s Ukrajinou. V obou případech je obrozené USA dokázaly udržet na uzdě. V případě Ruska i s podporou spojenců v NATO. Kreml začal koncem roku vydírat Evropu nedostatečnými dodávkami plynu. To vedlo k tomu, že si EU snad konečně uvědomila, že přes závislost na Rusku cesta ke klimatické neutralitě nevede. Brusel zveřejnil plán, že do roku 2040 přejde EU na vodík.

Náš svobodný, demokratický svět udržel letos pozice. Neprohráváme. Ale máme-li nejen v příštím roce vyhrávat, musíme už pochopit, že jinak než společně nad temnem nezvítězíme.