Kabinet zatím pokazil tváří v tvář druhé vlně pandemie, co mohl. Nedbal varovných čísel z konce léta, a tak ze země udělal nejpostiženější místo na světě. Chtěl dopřát lidem veselé Vánoce, a místo toho nabídl viru bohatý novoroční hod. Napravit to nejde. Očkování však dává příležitost k jakémusi reparátu.

Jedině však tehdy, když ministři znovu neposlechnou „hlas lidu“ a nerozvolní předčasně. Pokušení je lákavé. Ve světovém srovnání jsou čísla strašlivá, na naše poměry slušná. Podnikatelé silně křičí: Nechte nás dělat naši práci. Nádherně zasněžené sjezdovky září. Lidé jsou nevrlí, unavení, ba vzteklí. Tolik se chce aspoň pootevřít.

Bylo by to zpozdilé. V Německu, kde mají na počet obyvatel čtyřikrát méně nakažených denně než u nás, uvažují o karanténě až do Velikonoc. Do půlky února však jistě. Tady nejde o obavu, že se zahltí vynikající zdravotní systém. Běží o ochranu životů.

Půle února má být i pro naši vládu nejbližší možné datum pro opatrné rušení některých zákazů. Podnikatelům musí stát ztráty spravedlivě nahradit. A do té doby očkovat jako o závod nejohroženější lidi. Dvě předčasná otevření už stála mnoho životů a mnoho trápení. Třetí chyba už přijít nesmí.