Když na sebe protestující prozradí víc, než by chtěl

Ta zpráva působila jako aprílový žert. Jenže se to stalo v máji a protagonistka myslela svou akci smrtelně vážně. Mladá aktivistka vlastně nasadila svůj život, když na silnici zablokovala autobus a upozornila na problematiku klimatické změny. Prý chtěla blokovat dopravu jako takovou, ale světe, div se, osobní vozy ji jednoduše objely. Jen autobus s cestujícími zastavil. 

Aktivistka v Mladé Boleslavi chtěla zachránit planetu. Vrhla se před ekoautobus

Jiný titulek než „Aktivistka v Mladé Boleslavi chtěla zachránit planetu. Vrhla se před ekoautobus“ jsme v redakci článku ani nemohli dát, vystihuje totiž vše. Žena při protestu narazila na veřejnou linku, na které navíc čerstvě jezdí autobus na plyn. A bezděky tak místo upozornění na problematiku klimatu odhalila, jak se to se zachraňováním čehokoli a prosazováním toho jediného správného názoru zhusta má.

Angažovanost mladých lidí a i jejich jistá urputnost při prosazování svého pohledu na svět je něco, co máme obdivovat. Máme být rádi, že mladým lidem není osud planety i jejich nejbližšího okolí lhostejný. Ale zájem o něco neospravedlňuje nedostatek logiky, argumentační fauly a bezhlavou zaťatost. A tou, zdá se, trpí úplně stejně zastánci starých pořádků i progresivní spasitelská mládež.

Co taky jiného si myslet u blokády veřejné dopravy a ekoautobusu? Zjistila si aktivistka všechny informace? Promyslela si, čeho může dosáhnout její akce? Těžko. Spíš jako závodní kůň s klapkami na očích vyrazila splašená ze závodního boxu, bez rozmyslu, bez vidění perspektivy. Pro strom neviděla les, říká se.

Mají se brát „holky s holkama a kluci s klukama?"

Teď už nezbývá než doufat, že alespoň ona sama se příště rozhlédne, informace posbírá, zkusí vyhodnotit a postavit svou argumentaci na pevnějších základech. A teprve pak se pustí do akce. Že by se z toho zpackaného protestu poučili i další aktivisté a zvěstovatelé jediné skutečné, (čti své) pravdy z toho či onoho tábora, se nestane. Bohužel.