Pěna dní: Slepá láska

U východu z velkoobchodu Makro v pražských Stodůlkách stojí figurína psa a je to vlastně kasička, do které můžete přispět na výcvik vodicího psa pro slepce. Pokaždé mu dávám tu nejmenší bankovku, kterou mám u sebe. Když mám štěstí, je to stovka, často ale i dvoustovka.

Ten pes mi za to – myslím – pomáhá v životě. Vždycky ho pohladím po hlavě, a řeknu mu, jaké mám trable, požádám ho o pomoc, nebo mu poděkuju, že se něco dalo do pořádku, že je všechno v pohodě s rodinou.

Rasismus v nás

Myslím si totiž, že jestli je na Zemi nějaké vtělení absolutního dobra, tak jsou to vodicí psi pro slepce. I když máme v našem životě různá trápení, tak přece jen se ráno člověk probudí a oknem vidí slunce. Může vyjít ven, tam jsou stromy a někde je i louka a každá bolest jednou pomine, některá trvá měsíce, jiná roky, ale nakonec se tím neustálým svíráním sama vyčerpá a odteče a uvolní místo něčemu jinému.

Pro člověka, který ztratí zrak, musí být život moc těžký. Takový pes je pak tím nejbližším, co má. Představuje pro něj ten největší poklad na světě a my, kteří normálně vidíme, si to vůbec nedokážeme představit. Výcvik slepeckého psa stojí 300 tisíc korun a naštěstí velkou většinu z té částky hradí stát.

Pes u východu z Makra mě nikdy nezklamal a naštěstí stojí v průchodu mezi dveřmi, a tak mě nikdo nemůže vidět, jak si tam s ním chvilku povídám. Když ho pohladíte a vložíte do něj bankovku, neuvidí tam nikdo ani vás, a tak se nemusíte bát, že by vás někdo považoval za blázna, když ho i vy poprosíte o pomoc pro sebe a svoje nejbližší. Věřím, že vám také pomůže.

Příliš častá neštěstí na železnici

Dědička šlechtického rodu Nosticů paní Mathilda Nostitzová, která koncem července ve věku 84 let zemřela, se výcviku slepeckých psů věnovala více než 20 let poté, co se v roce 1990 vrátila do Československa z nucené emigrace. Na výcvik psů i na pořádání kurzů a akcí pro zrakově postižené přispěla velkými částkami peněz. Vnesla světlo lásky do života těm, kteří žijí v úplné tmě. Čest její památce.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.