FEJETON: Na cestě

Ani druhý důvod není nijak komplikovaný a vyplývá z mé povahy. Jsem samotářka a poklidná práce při hledání podkladů i psaní samotné mi vyhovují.

Za moru se lidé chovali stejně

Jenomže… Teprve časem jsem pochopila, že spisovatelství není tak poklidná činnost, jak jsem si představovala. Ke psaní patří i prezentace knih a setkávání se čtenáři. A tak spoustu času trávím na cestách. Přesněji řečeno na nádražích, v čekárnách, na nástupištích a hlavně ve vlacích.

Aby nedošlo k nedorozumění – vlaky mám docela ráda. Cestou se dívám z okna, čtu si, poslouchám audioknihy nebo jen tak přemýšlím. Tedy v případě, že cesta probíhá podle plánu.

A je tady další jenomže… Poslední dva měsíce jsem strávila na cestách, a tak můžu zodpovědně říct, že podle plánu proběhne cesta vlakem zřídkakdy.

Proč se staví tak pomalu

Zpoždění do patnácti minut považuji za normální a pod označení komplikace je vůbec nezahrnuji. Chápu, že tratě se musí upravovat a vlaky jezdí místy sníženou rychlostí nebo zastavují. Člověk by prostě měl počítat s tím, že se při přestupování na jiný vlak občas proběhne a při hledání správného nástupiště si procvičí orientační schopnosti. A pokud vám rychlost nebo schopnost orientace chybí, procvičíte se v trpělivosti při čekání na další vlak.

Zdroj: DeníkA trpělivost je při cestování vlakem opravdu zapotřebí. Třeba když se porouchá lokomotiva. Během posledního měsíce jsem tímto tréninkem prošla třikrát. Cesta z Varšavy se mi tak protáhla o tři hodiny, takže mi ujely všechny přípoje. Kdyby mě manžel nevyzvedl na přestupní stanici, musela bych asi spát na lavičce před nádražím.

Myslela jsem si, že lokomotivy se kazí obzvlášť na trase Púchov – Praha, protože tam jsem strávila pár hodin při výměně lokomotivy několikrát, ale kamarádka mě při zoufalém telefonátu ze stojícího vlaku kdesi před Brnem ujistila, že i její vlak právě čeká na novou lokomotivu.

Znáte tu reklamu, kde si herec Ivan Trojan vychutnává cestu vlakem zalitý úsměvy příjemného vlakového personálu?

Na zelenější ekonomiku máme

Připomnělo mi to nedávnou cestu na trati Praha Smíchov - Brno. Vagon, do kterého jsem měla místenku, vůbec neexistoval, a tak mě nervózní průvodčí usadila do kupé pro rodiče s dětmi, přičemž vyhodila rodinu s kočárkem a podrážděná gesta doprovodila poměrně dost nepříjemně hlasitě pronesenými slovy: „Říkala jsem vám, že máte jít do vedlejšího vagónu. Copak nerozumíte česky?“ Nerozuměli, byli to Francouzi…

V rámci spravedlnosti musím napsat, že to byl ojedinělý případ. Průvodčí jsou vesměs příjemní a ochotní, což je vzhledem k podmínkám, v nichž pracují, hodné obdivu. Nebo finančního ohodnocení. Možná by provozovatelé drah mohli také hledat příčiny a domýšlet následky a ušetřit za sice vtipné, ale pravdě neodpovídající reklamy s panem Trojanem a investovat do platů zaměstnanců a zlepšení stavu svých lokomotiv.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.