Zona Remix by mohl být docela dobrý název pro počítačovou hru. Alternativní městečko s tímto názvem s hrou má společné některé atributy – prozatím je virtuální a jeho budování bude vyžadovat splnění mnoha levelů. V tom nejvyšším by „hráči“ měli spokojeně žít mezi vybranými dobrými sousedy v alternativním městečku vzdáleném současné konzumní společnosti, blízko přírodě, a přece ne v nouzi hmotné ani duchovní.
Projekt alternativního městečka, s trochou nadsázky „státu ve státě“, nosil v hlavě řadu let fotograf Zdeněk Sokol. Nyní svůj velký sen začíná naplňovat v Domoradicích, vesnické části Vysokého Mýta.

Level 1

Přijíždíme s kolegou sportovním redaktorem, jenž se zhostil role fotografa, bez ohlášení do areálu, na kterém se podepsal čas i hospodaření „jezedáků“. Vítá nás rozsáhlý klidný prostor, ale také zpustlý zámeček a ještě víc zpustošené objekty bývalých zemědělských objektů.
S překvapením se dozvídáme, že ačkoli chybí hlavní tvůrce téhle „hry“, před chvílí začala prohlídka objektu, kterou vede jeden z možných budoucích obyvatel – učitel angličtiny z Prahy. „Známe Zdeňka z večírků,“ zaslechnu a vytuším, že návštěvníky – dvě ženy s potomky – do Domoradic přivádí přátelství k hlavnímu aktérovi.

Společně si prohlížíme prostory původně snad rokokového zámečku, kde už se začíná rekonstruovat, a společně obdivujeme budoucí společenskou místnost, nyní sídlo „zámeckého pána“, která se pyšní zachovalým zdobeným stropem a hlavně kachlovými kamny. Taky prostorná půda stojí za pozornost. Pocit marnosti ze zpustošených objektů nám vynahrazuje krásná zachovalá barokní sýpka, kde je nyní veřejnosti přístupná výstava projektů Zony Remix. Podzemí sýpky ukrývá obrovské klenuté sklepení, jehož energie s vámi prý zamává.
Konečně se vrací Zdeněk Sokol, prý se zdržel ve sběrném dvoře, když vybíral vhodný kus železa. „Co bych vám tak řekl,“ žertuje na kraji dvouhektarového areálu, který se časem má rozrůst o další hektary polí.

„Je to v podstatě reakce na současnou situaci ve světě i v republice. Ať lidi dělají, co dělají, volí, koho volí, nic se nezmění. My jsme parta lidí, kteří si řekli, že věci začnou řešit po svém. Všichni, kteří jsou tady, si uvědomují, že společnost nezmění tím, že budou volit nějakou stranu. Jsou přesvědčeni, že demokracie u nás nefunguje,“ vysvětluje a pokračuje: „Proto jsme si řekli, že to zkusíme změnit odspoda, od lidí, kteří žijí ty opravdové životy. Vzniká tu modelové městečko, které by mělo fungovat jako ´stát ve státě´. My jako občanské sdružení budeme vlastníkem všech pozemků, členové budou majiteli domečků. Všichni dohromady budeme tvořit systém, jak tady budeme fungovat. Je to pokus dopracovat se k postupům, které by mohly fungovat v širším kontextu. Všichni o tom jen kecají, ale nikdo to pořádně ještě neuchopil, aby to převedl do praxe, aby se zjistilo, jestli ty teorie jsou schopné uspět.“

Není to prý o žádné ideologii, dogmatu, nějakého guru bychom prý v zóně taky hledali marně, nejde ani o komunismus, i když vzájemná pomoc ve stylu „ten umí to a ten zas tohle“ je jedním z hlavních principů vznikajícího městečka. „Naopak, jsme naprosto otevření všem směrům. Mělo by to být místo, kudy energie proplouvají a navzájem se obohacují lidé, kteří sem přicházejí,“ tvrdí Sokol. Dalším stěžejním pravidlem je: dělej si tu, co chceš, dokud ti někdo neřekne, nedělej to. Funguje zde i jakási „rada starších“.
Vstupenkou do Zony Remix je kromě nutnosti „padnout si s místními do noty“ vstupní investice do nového domova. „Vstupní investice by byla pro jednotlivce neúnosná, my jsme si to rozdělili na malinké kousíčky, každý si koupí za málo peněz ten svůj a společně si pomáháme objekty rekonstruovat, tak to přijde na dvacet až třicet procent tržní ceny rekonstruované nemovitosti,“ zdůvodňuje fotograf.

Level XY

„Jednou z našich hlavních činností bude pořádání workshopů, seminářů z různých oblastí - přes duchovní rozvoj, divadlo, zdravou výživu, permakulturu (přístup k zemědělství a životnímu prostředí s cílem trvalé udržitelnosti, pozn. aut.), alternativní stavitelství - vše, na co si vzpomenete a co nabízí jakousi alternativu ke stávajícímu. Měla by to být živoucí laboratoř, kde by se zkoušelo dělat věci jinak, než jsou lidé zvyklí,“ přibližuje svou vizi Sokol a dál ji při procházce značně zdevastovaným areálem živě a optimisticky rozvíjí: „Co je potřeba pro život, to tady bude, to znamená bydlení, školka waldorfského typu, obchodní zóna, divadlo, výtvarné ateliéry, prostory konírny poslouží na workshopy a semináře, v suterénu sýpky jsou už teď v provozu ´energetické lázně´, což je prostor pro meditace a ozdravné pobyty, v přízemí by měla být rehabilitace, aromaterapie, zvukové a vodní lázně, v dalších patrech ateliéry. Prioritou je osídlit stávající objekty, což je i princip brownfieldů. Snažíme se, aby v horizontu roku, maximálně dvou, se lidi činnostmi tady v místě uživili.“
Místní už dokonce používají „local exchange system“, tedy vlastní alternativní systém ohodnocování práce - směňují hodinu práce…

Proč vlastně Zona Remix? Teorie remixování je prý o tom, že se vyvíjíme po etapách. Každá se vyhodnotí a my se posuneme dál, do dalšího levelu.
A proč zrovna Zdeněk Sokol, kladu si otázku. Možná proto, že má vizi, jejíž podstata ho spojuje i s výtvarnou skupinou Bratrstvo, o kterém jsem se dočetla: „Bratrstvo může být snad nejlépe charakterizováno jistým druhem ideje esenciální podstaty. K tomuto duchovnímu centru pak směřují jeho členové prostřednictvím jednoty názoru, práce a společného řešení věcí života i umění. Principem Bratrstva je tedy způsob přibližování se k tomuto ohnisku, snaha dopídit se nejen prostřednictvím umění k Velkému Snu.“
Zdeněk Sokol má nepochybně velký sen, kterému věří dost lidí. Přes prázdniny by se počet obyvatel Zony Remix měl vyšplhat už na dvanáct.