„Přijeli jsme z Ústí a na Svátcích dřeva jsme, a tady musíme říci bohužel, úplně poprvé. Pokud jsou letos po čtrnácté, tak se vlastně stydíme, že jsme je neobjevili dřív. A určitě se pro příště staneme pravidelnými návštěvníky, protože stojí opravdu za to," prohlásili svorně Oušťáci Petr a Dana, kteří do Žamberka přijeli i se svým synem Davidem.

„Byli jsme mile překvapeni z toho, co všechno a jakým způsobem je možné ze dřeva vyrobit. Obdivujeme zručnost jednotlivých řezbářů, kteří přímo před zraky návštěvníků tvoří krásné věci, od řeklo by se ´obyčejných´ dřevěných lžic, které ovšem stále mají své kouzlo, až po náročné plastiky. Člověk před nimi smeká  a zároveň má krásný pocit, že tahle řemesla nevymizela. A že jsou i u nás v regionu stále lidé, kteří tohle dovedou," doplnili.

„Mě osobně zaujal i rozsah toho, co se v tady ve škole na zámku všechno učí, široká  nabídka zajímavých oborů, které se zde dají studovat. Po rozhovorech s pedagogy ve mně svitla naděje, že všechno u nás není ještě úplně v háji," doplnila hlava rodiny.

Oba vyzdvihli i prostředí, v němž se Svátky dřeva konají. „Jak samotný zámek, tak park jsou skvostné," prohlásili. Chvála návštěvníků musela určitě těšit ředitelku žamberského muzea Lucii Ralikovou, která akci pořádá společně s městem a školou na zámku. „Pátek byl podle mého vydařený, bylo krásně, přišlo se podívat poměrně hodně škol. Myslím si, že se to dětem líbilo, protože se tady je na co dívat. Druhý den poněkud poznamenalo počasí a uvidíme, jak dopadne neděle," hodnotila v sobotu navečer.

Shánět vystavovatele pro Svátky dřeva není podle jejích  slov úplně nejjednodušší, svou roli samozřejmě hrají i finance. „Mnozí se k nám ale rádi vracejí, oceňují tady domovskou, přátelskou atmosféru, jezdí sem třeba i s dětmi a vnoučaty na víkend, v pátek se sejdeme, popovídáme si, oni si můžou popovídat mezi sebou. Myslím si, že to pro ně není  ztracený čas," dodala.
Jak zdůraznila, vždy je důležité, když řezbář svou práci předvádí, když má připravené ukázky, které jsou pro návštěvníky zajímavé. „Zastaví se u něho nejvíc lidí, dívají se mu přímo pod ruce a vidí, co vytváří."

Když to nejde, daleko víc mě to baví

K nejatraktivnějším ukázkám  letošních Svátků dřeva patřilo bezesporu dřevosochání motorovou pilou, které v zámeckém parku předváděl Martin Kučera z Nového Byd- žova. Před zraky diváků při nich během dne vysochal z rozměrného špalku dřeva krásného klokana i s mládětem v „kapse". Návštěvníci nejenže pozorně sledovali jeho práci, ale položili mu i celou řadu otázek.

„Klokan  je vyřezaný z dubového špalku, při řezání používám syrové dřevo," prozradil sympatický mladý muž.  Dřevosochání motorovou pilou se podle vlastních slov věnuje šestým rokem. „Jinak jsem vyučený umělecký řezbář, věnuji se tedy jak práci s dlátem, tak i s motorovými pilami. Poslední dobou ale převažují pily, protože je to rychlejší práce, sochy jsou rychleji na světě," svěřil se s úsměvem. „Dělám dnes snad úplně všechno, na zakázku, co si kdo objedná. Je pro mě vždycky výzvou, když si někdo přeje něco zapeklitějšího. Když to nejde, daleko víc mě to baví. Když je něco poprvé, co jsem ještě nikdy nedělal, užívám si to. Vznikají zvířata, postavy, abstrakce, ale i lavičky, užitá díla," hovoří o své práci Martin Kučera.

Výtvarné sklony měl od dětských let. „Chodil jsem do výtvarky na ´lidušku´, kde mě naučili kreslit. Říkali o mně, že jsem šikovnej. Pak jsem šel  na střední uměleckoprůmyslovou školu v Hradci, kde mě naučili pracovat s dláty," vypráví. Mnozí z přihlížejících obdivovali skutečnost, že si umělec  před zahájením práce na soše klokana na špalku nic nepředkresloval, řezal prostě „naostro". „Nekreslil jsem, o to zajímavější je, že dílo vzniká samotnou pilou. Ale pila je vlastně také médium, kterým se dá kreslit. Taky někdy nechávám diváky v napětí, co to vlastně bude."

V Žamberku na Svátcích dřeva nebyl poprvé, jak říká, podobné akce má rád. „Letos jsem tady sám, jinak ale  patřím do party, údajně jediné v České republice, se kterou společně jezdíme a předvádíme. Připravujeme určitou show pro diváky, pro ně je to koukatelné a atraktivní. Přijedeme, před námi je špalek v kůře, odjíždíme – a díla jsou hotová."

A je něco, co ze dřeva tvoří nejraději? „Opravdu mám rád  výzvy, dělat něco, co jsem ještě nedělal. Ale kamarádi o mně říkají, že jsem takovej ´na- zvířátkovej´," uzavírá se smíchem Martin Kučera.