Zajímavých fotografií se objevila celá řada a informací ještě víc

V souvislosti s vydáním prvního dílu publikace Bezděkov a jeho okolí jsme autorovi položili několik otázek.

Po starém Trávníku jste se soustředil na minulost Bezděkova. Jaké je vaše kritérium pro výběr lokalit? A které byste ještě rád zmapoval?
Knižní zpracování si zaslouží lokality našeho města s bohatou historií, to znamená ty, kde na nás i dnes částečně dýchá minulost. Po Trávníku, který plošnou demolicí téměř celý zmizel z povrchu zemského, jsem se rozhodl pro Bezděkov a jeho nejbližší okolí, Rudoltičky a částečně i Křib.
Vliv na výběr měla i skutečnost, že pocházím ze sídliště Křib a v Bezděkově, v okolí řeky Třebovky, jsem prožil i část svého dětství. V zimě jsme bruslili na řece, od jara do podzimu jsme se po Bezděkovu, kde jsme mimochodem měli své spolužáky, proháněli na kolech. Pořádali se také bitvy kluků z Křibu s těmi z Bezděkova. Tak si troufám říci, že zdejší prostředí jsem poměrně důvěrně poznal i s jeho rázovitými obyvateli a bývalou zástavbou. Řada zdejších starých chalup byla srovnána se zemí, jejich obyvatelé dávno spí svůj věčný sen na hřbitově . Tyto skutečnosti mě inspirovaly právě při výběru lokality pro moji novou knihu.
Za zmapování by určitě stála nejstarší čtvrť města rozprostírající se okolo rotundy sv. Kateřiny se svým okolím, tzn. ulicí Lidickou a Zámostím. Rozpracované mám taky bývalé zdejší obchody a živnosti. Tímto tématem se zabývám již asi čtvrt století. Tak pokud se pro další publikaci rozhodnu, budu vybírat z těchto dvou témat.

Kniha má pořadové číslo 1, slibujete tedy pokračování. Na co se zaměřuje první díl? Postupujete v knize chronologicky, nebo místně? Jaká témata například čtenáři v knize najdou?
Rukopis knihy o Bezděkovu a jeho okolí byl předán vydavateli s úmyslem vydat knihu o jednom svazku. Podařilo se však sesbírat takové množství materiálu, jak písemného jak obrazového, že by z toho vyšla kniha o několika stech stranách. Tato skutečnost se jevila jako nereálná z důvodu vydání i prodejnosti knihy. Proto jsme se spolu s vydavatelstvím Oftis v Ústí nad Orlicí a zdejším městským úřadem dohodli na rozdělení textu do dvou svazků. Naším společným cílem je vydání druhého dílu ještě v letošním roce.
V prvním díle se čtenář seznámí s nejstarší historií Bezděkova, se způsobem života jeho obyvatel. Potom se vydáme na pomyslné putování po Bezděkovu. Zde čtenář postupuje „dům od domu“. Vycházíme po celém Nábřeží Míru, tedy od Zámostí směrem k Podhorce. Pak se přesuneme za řeku na druhý břeh a končíme v Rudoltičkách.
Druhý díl zahrnuje potom další bezděkovské lokality, jako např. ulici Na Výsluní, Rambouskův most, „Staré koupadlo“, bývalý městský chudobinec a Podhorku. Připomeneme také zrušené ovocné sady občanů, které se v minulosti nad Bezděkovem rozkládaly. Odtud zvolna přejdeme do čtvrti Křib, kde již čtenář navštíví pouze vybrané ulice a stavení. Důvodem je skutečnost, že Křib nemá tak bohatou historii jako Bezděkov. Proto jsem vybral pouze domy, které mi něčím přišly zajímavé. Křib byl do knihy zařazen pro jeho blízkou polohu s Bezděkovem a také proto, že osudy jeho obyvatel s Bezděkovem často souvisely. V závěru druhého dílu jsou potom připomenuty veškeré firmy, obchody a živnosti, nacházející se v minulosti v této části města a také vzpomínky na rázovité bezděkovské občany.

Čím především býval Bezděkov zajímavý?
Bezděkov byl zajímavý tím, že v minulosti býval především zemědělskou čtvrtí. Bývaly tu jak velké statky, tak i mnoho malých drobných zemědělců. Všichni si například v době žní vypomáhali při práci na poli, půjčováním koňských potahů a podobně. Bylo tu druhé českotřebovské koupaliště, tzv. „Staré koupadlo“, vyrostla zde nemocnice, později upravená na městský chudobinec a chorobinec, byly zde zřízeny parní a vanové lázně, zámečnická dílna a nescházelo zde mnoho dalších zajímavostí.

Vycházel jste jen z vlastních materiálů, nebo jste pro knihu získával nové, třeba od starousedlíků? Získal jste nějakou „unikátní“ fotografii nebo překvapivou informaci?
Pokud se dalo, vycházel jsem ze svého archivu. V některých případech jsem využil také spolupráce s městskými muzei v České Třebové a Ústí nad Orlicí a odborem výstavby zdejšího městského úřadu. V mnoha případech jsem čerpal ze vzpomínek a dobových dokladů zdejších občanů, kteří mi vždy ochotně vyšli vstříc. Za to jim náleží mé poděkování. Zajímavých fotografií se objevila celá řada a informací ještě více. S nimi se čtenáři setkají v obou dílech knihy.

Pomáhá vám ve vaší badatelské práci vaše profese? Jako prodavač jste neustále mezi lidmi a „hrne“ se na vás spousta informací…
Díky své profesi znám spoustu lidí, vím na koho se s daným problémem či dotazem obrátit. I když, jak již jsem výše uvedl, v případě Bezděkova mi víc než kontakt s lidmi „přes pult“ pomohla znalost místních poměrů, neboť se jedná o čtvrť, kde jsem se od dětství pohyboval, a tím pádem znám i zdejší obyvatele.