V srpnových vedrech však jednomu z pilotů selhalo srdce a z teorie se za dramatických okolností přešlo rovnou do praxe. Když praporčík Šnajdar, který slouží ve Strakonicích jako zdravotnický záchranář, spěchal ke zkolabovanému muži, netušil, jak hodně bude zle. „V první chvíli mě napadlo, že to bude z horka. Že dotyčnému zvednu nohy a bude všechno v pohodě. Ale už první pohled na modrajícího člověka mě rychle přesvědčil o opaku," vzpomíná. U bezvládného muže už byli dva dobrovolníci, kteří začali s oživováním. Protože nedýchal, Michael Šnajdar ho připojil na automatizovaný externí defibrilátor, který měl naštěstí s sebou a resuscitovaný postupně absolvoval tři výboje. Zachránci neúnavně pokračovali v masáži srdce. „Oba kolegové, jeden povoláním veterinář, druhý policista, s tím měli zkušenosti, což bylo velké plus," chválí zbývající zachránce Šnajdar a dodává: „Krátce po příjezdu zdravotnické záchranné služby se podařilo pacienta rozdýchat. Potvrdila se také naše domněnka, že muž dostal infarkt."
I když jde o příběh s dobrým koncem, měl i své stinné stránky. Kolem spousta zvědavců, do poskytování první pomoci se však nehrnuli. „Postávali tam mladí lidé. Chlapi, pojďte nám pomoct, volal jsem na ně. Marně. Nabídl se jen šedesátiletý penzista," mrzí praporčíka.

Praporčík Michael Šnajdar.
Jeho profesionálního přístupu si vysoce cení i organizátoři akce. „Jeho zásah byl rychlý, vysoce odborný a jak jsme se následně dozvěděli od lékaře z letecké záchranné služby, pacient by bez něj zemřel. Jsme velmi rádi a hrdí, že v české armádě slouží takoví profesionálové," vzkázal vojenskému útvaru ve Strakonicích jeden z organizátorů sletu Jaroslav Šilar. Zachránce zůstává skromný. „Jsem rád, že to dobře dopadlo. Ale nechci to zveličovat. Dělal jsem prostě svoji práci," konstatoval voják.
Foto: archiv 25. protiletadlového raketového pluku Strakonice