ÉRU NETIPOVAL NIKDO

Tři smíšené týmy – pět žen, deset mužů ve věku od 15 do 63 let se tak musí popasovat s těžkou dobou průmyslové revoluce. Nemají to jednoduché, už čtvrtý týden coby dělníci v továrně pracují dvanáct hodin denně a neuniknou ani bystrému oku továrníka Fogla, který pro peprnější slova nejde daleko. Každý týden na ně čeká úkol, v tom minulém třeba sestavovali parní stříkačku pro hasiče z Domažlic.

O to pikantnější pak je, že nikdo z nich nevěděl, do čeho jde. „Věděli, že jdou do historické doby. Jedna z účastnic chtěla být kněžna na zámku, jiní chtěli zažít komunismus,“ popisuje kreativní producentka České televize Lenka Poláková s tím, že druhou půlku 19. století netipoval nikdo z nich. Že jsou v Žamberku, vědí, co se skutečně děje venku, ale ne. V areálu bývalé Mosilany jsou zavřeni na dva měsíce, mají tu ubytovnu, dostávají mzdu okolo 200 krejcarů týdně, z které platí ubytování a mohou si v hospodě a obchodě U Bondyho nakoupit vše potřebné či uhasit žízeň.

„Pro představu pivo stojí čtyři krejcary,“ prozrazuje majitel Muzea starých strojů Michal Bednář, který si střihl roli jednoho z mistrů. Účastníci pak mohou ve chvilkách odpočinku využít i park pod továrníkovou vilou, za plot ale nesmějí.

Najít vhodnou lokalitu nebylo podle režisérky Zory Cejnkové snadné. Nakonec vyhrála Vonwillerka s velkorysými prostory a partou nadšenců, kteří štábu podali pomocnou ruku.

V továrně vznikne osm dílů, natáčí se až do 15. září. Den po poslední klapce, tedy 16. září, je v plánu Den otevřených dveří muzea. Dokument bude Česká televize vysílat příští rok.

Nad rolí mistra neváhal dlouho

Majitel Muzea starých strojů Michal Bednář.Zdroj: Michal HorákKdyž štáb potřeboval někoho do role mistra, nemusel chodit daleko. Roli bez dlouhého přemýšlení stejně jako jeho kolegové přijal i majitel Muzea starých strojů Michal Bednář. „V podstatě nás postavili před hotovou věc. Potřebovali někoho, kdo ty lidi povede a naučí na těch strojích dělat,“ popisuje s úsměvem.

Účastníci se podle něj své role zhostili dobře, jako mistr může být spokojený. „Zvládají to poměrně dobře, jsou snaživí, tvůrčí, práce jim jde a některé i baví,“ vyjmenovává a dodává, že pozadu nezůstávají ani ženy. „Dokonce se z jedné z nich, Kristýny, stala perfektní strojnice, takže obsluhuje parní stroj a naučila se na soustruhu,“ popisuje a pro ilustraci náročného denního procesu přidává i příhodu, kdy se účastník David při bouchání kladivem praštil do palce a své zranění zdůvodnil slovy „já jsem u toho usnul“. „Myslím, že to pro všechny účastníky bude velké ponaučení,“ uzavírá.