ÉRU NETIPOVAL NIKDO
Tři smíšené týmy – pět žen, deset mužů ve věku od 15 do 63 let se tak musí popasovat s těžkou dobou průmyslové revoluce. Nemají to jednoduché, už čtvrtý týden coby dělníci v továrně pracují dvanáct hodin denně a neuniknou ani bystrému oku továrníka Fogla, který pro peprnější slova nejde daleko. Každý týden na ně čeká úkol, v tom minulém třeba sestavovali parní stříkačku pro hasiče z Domažlic.
O to pikantnější pak je, že nikdo z nich nevěděl, do čeho jde. „Věděli, že jdou do historické doby. Jedna z účastnic chtěla být kněžna na zámku, jiní chtěli zažít komunismus,“ popisuje kreativní producentka České televize Lenka Poláková s tím, že druhou půlku 19. století netipoval nikdo z nich. Že jsou v Žamberku, vědí, co se skutečně děje venku, ale ne. V areálu bývalé Mosilany jsou zavřeni na dva měsíce, mají tu ubytovnu, dostávají mzdu okolo 200 krejcarů týdně, z které platí ubytování a mohou si v hospodě a obchodě U Bondyho nakoupit vše potřebné či uhasit žízeň.
„Pro představu pivo stojí čtyři krejcary,“ prozrazuje majitel Muzea starých strojů Michal Bednář, který si střihl roli jednoho z mistrů. Účastníci pak mohou ve chvilkách odpočinku využít i park pod továrníkovou vilou, za plot ale nesmějí.
Najít vhodnou lokalitu nebylo podle režisérky Zory Cejnkové snadné. Nakonec vyhrála Vonwillerka s velkorysými prostory a partou nadšenců, kteří štábu podali pomocnou ruku.
V továrně vznikne osm dílů, natáčí se až do 15. září. Den po poslední klapce, tedy 16. září, je v plánu Den otevřených dveří muzea. Dokument bude Česká televize vysílat příští rok.
Nad rolí mistra neváhal dlouho
Když štáb potřeboval někoho do role mistra, nemusel chodit daleko. Roli bez dlouhého přemýšlení stejně jako jeho kolegové přijal i majitel Muzea starých strojů Michal Bednář. „V podstatě nás postavili před hotovou věc. Potřebovali někoho, kdo ty lidi povede a naučí na těch strojích dělat,“ popisuje s úsměvem.
Účastníci se podle něj své role zhostili dobře, jako mistr může být spokojený. „Zvládají to poměrně dobře, jsou snaživí, tvůrčí, práce jim jde a některé i baví,“ vyjmenovává a dodává, že pozadu nezůstávají ani ženy. „Dokonce se z jedné z nich, Kristýny, stala perfektní strojnice, takže obsluhuje parní stroj a naučila se na soustruhu,“ popisuje a pro ilustraci náročného denního procesu přidává i příhodu, kdy se účastník David při bouchání kladivem praštil do palce a své zranění zdůvodnil slovy „já jsem u toho usnul“. „Myslím, že to pro všechny účastníky bude velké ponaučení,“ uzavírá.