„Pár let jsme teď tábořili mezi Potštejnem a Zámělem, ale navrátili jsme se sem, protože je to tady hezčí místo, a navíc přístupnější pro ty, co přijíždějí z různých koutů republiky,“ vysvětlil turista a jeden z hlavních pořadatelů František Uma.
V letošní zimní sezoně šlo o vůbec první táboření, kterému přály sněhové podmínky. Ani to nejextrémnější v Beskydech totiž kvůli sněhu nevyšlo podle představ příznivců zimního táboření. V okolí Chaty Maxe Švabinského se choulilo od pátku do neděle asi dvacet stanů. Obývali je táborníci z Havířova, Uherského Ostrohu, Veselí na Moravě, Olomouce, ale i z Kladna. Mezi místními účastníky nechyběl Petr Špatenka z Ústí nad Orlicí i se svými malými syny, kteří jsou i přes svůj věk – 4 a 8 let – zkušenými táborníky. „Starší Ondra spal ve stanu už jako nemluvně, když mu bylo dva a půl měsíce. Když skončila první zima, měl už bronzového táborníka za dvanáct nocí,“ říká pyšně otec. Ondra i mladší Patrik, v teplých kombinézách a s beranicemi na hlavách, byli na sněhu jako doma. Červené nosy a studené nohy pro ně rozhodně nebyly důvodem ke „kňourání“. Jejich táta moc dobře ví, co je k bezproblémovému stanování na sněhu potřeba, sám má za sebou i extrémní táboření: „Cestou na Mont Blanc jsme spali ve výšce 4400 metrů, bylo mínus dvacet a takový vítr, že nám to málem odneslo stan.“
Mezi otužilci nechyběla ani žena, Toňa Polehňová přijela s manželem z Uherského Ostrohu, jezdí s ním už deset let. „Tenkrát jsem si říkala, spát kdesi pod stanem? Radši budu doma kopat do duchen. Jednou jsem se nechala ukecat a vzalo mě to, ta atmosféra a příjemní lidé, takže už jezdím deset let,“ zavzpomínala. Zimnímu táboření propadl i František Uma, a to už před více než dvaceti lety. Duší turista, který chodil stovky i delší trasy, si nedovede představit, že by s tím měl skončit. „Skončit? To nejde,“ kroutil rozhodně hlavou, když v improvizovaných kamnech rozdělával oheň, aby se táborníci měli kde ohřát.