Jen málokterý občan Ústí nad Orlicí nezná budovu „starého okresu". Většina z nich spojuje tento název se sídlem Okresního národního výboru z let 1945 1957, což však neodpovídá pravdě. Budova je spojena s organizací státních a samosprávných úřadů v období Rakouska-Uherska a Československé republiky.

Revoluce v roce 1848 přinesla změnu absolutistického systému vládnutí k systému konstitučnímu a skončilo období patrimoniální správy. V letech 1855 1868 se vytvořilo 187 tzv. smíšených okresů, které zajišťovaly berní a soudní záležitosti. Jeden z nich byl i v Ústí nad Orlicí. A už tehdy došlo ke sporu o jeho sídlo s Českou Třebovou. Politickým okresem se stal německý Lanškroun.

Od roku 1862 bylo možno vytvářet orgány nejen obecní, ale také okresní samosprávy. Po porážce Rakouska Pruskem v roce 1866 byla vydána prosincová ústava a vznikla nová organizace státní správy od obecních úřadů až po nejvyšší orgány státu. Lanš- kroun zůstal politickým okresem a Ústí se stalo v jeho rámci soudním okresem (měl tehdy 29 499 obyvatel). Tuto územní organizaci převzala v roce 1918 Československá republika.

Zachována zůstala i okresní samospráva. Tu představovala volená okresní zastupitelstva, která spravovala obvod soudního okresu. Počet členů kolísal od 18 do 26 podle počtu obyvatel. Členové byli voleni na dobu tří let, v čele stál okresní starosta. Ten a šest členů tvořili okresní výbor. Členové byli voleni podle čtyř kurií: velkostatkářská, zástupci měst a městysů, průmyslových závodů (musili platit alespoň 100 zlatých přímých daní) a zástupci venkovských obcí. Významnou osobou se stal jednatel, kterému podléhali všichni zaměstnanci okresu. Složení zastupitelstva odráželo hospodářský charakter okresu, např. ústecký okres neměl až do roku 1884 žádného zástupce v kurii průmyslu, protože bylo zemědělským okresem a teprve po roce 1880 vznikly první textilní továrny.

Úkolem okresní samosprávy bylo především zlepšení komunikací (válka v roce 1866 ukázala, že jednotky a zbraně se nemohly včas přesunovat), úpravy vodních toků, sociální péče, zlepšení školství, zdravotní péče, zakládání peněžních ústavů a pojišťoven a řada dalších věcí, které zlepšovaly životní podmínky obyvatel. Finance získávaly z přirážek k přímým daním, z vlastního podnikání a různých subvencí. Později spravovaly velké finanční prostředky, kontrolovaly i hospodaření venkovských obcí.

Okresní zastupitelstva přešla v pozměněné podobě (místo kurií se tvořila podle politických stran) do Československé republiky, ale v roce 1928 se stala součástí státní správy. Měla své ústředí, které koordinovalo jejich činnosti.

Po roce 1880 se v Ústí a České Třebové rychle rozvíjí textilní průmysl (v roce 1911 bylo v továrnách zaměstnáno na 3000 dělníků a dělnic, tj. asi 35 % obyvatel. Hospodářský růst byl spojen s vybudováním železnice Olomouc Praha v roce 1845 a v roce 1873 se stavbou trati Ústí Mezilesí v Kladsku. V obou městech rychle rostl počet obyvatel (Ústí v roce 1910 mělo 6559 obyvatel, Č. Třebová 8713), okres 37 316 obyvatel (31 859 Čechů, 5405 Němců).

Okresní zastupitelstva se řídila zákonem č. 27 ř. z. z 25. 7. 1864, který byl doplňován v dalších letech. V červnu 1865 byly vypsány volby do okresních zastupitelstev v Čechách. V Ústí se konala ustavující schůze 27. ledna 1866 a bylo zvoleno 24 členů (za velkostatkáře 3, za průmysl 0, za města 2 + 3, za venkovské obce 16). Zastupitelstvo převzalo doklady o třech hlavních silnicích a okresním starostou zvolilo obchodníka Františka Fialu. Samosprávný okres tvořilo 26 obcí (18 českých a 8 německých). Zastupitelstva se volila na tři roky. V dalších letech se měnil počet obcí a zastoupení jednotlivých kurií.

Hned zpočátku bylo jednání okresního zastupitelstva přerušeno Rakousko - Pruskou válkou. Když se v roce 1867 vracely z Vídně do Prahy korunovační klenoty, vítaly je po celé cestě střelba z hmoždířů a vatry, v Ústí na nádraží se shromáždili občané i spolky a na stráních plály ohně.

Prvním okresním starostou se stal František Fiala, starosta města, který funkci zastával až do roku 1872. Pro jeho vlastenecké vystupování nepotvrdil císař jeho další zvolení. Po něm byl zvolen hostinský Václav Šponar a od roku 1888 rolník Josef Dostál ze Sudislavi, který funkci vykonával až do roku 1901. Oba pokračovali ve Fialou nastaveném boji za národní práva.

V této době se vystavěla řada silnic, např. do Č. Třebové, do Potštejna, do Kyšperka (Letohradu), do Lanškrouna, k Žamberku, v roce 1887 se pracovalo na osmi silnicích. V roce 1902 se dohodly Ústí a Litomyšl o spojení obou měst. Stálými pracovníky bylo 26 cestářů, každý odpovídal za 3,5 km silnic. Šlo o shrabování bláta a kladení výhybkových kamenů, aby se udržel rovný povrch. Další stavby se týkaly mostů a můstků přechází se na železné mosty a regulace Třebovky a Tiché Orlice. V sociální oblasti vznikly fondy (sirotčí, chudinský, nemocenský). Byli jmenováni okresní lékaři. V oblasti školství šlo o otvírání vyšších typů škol středních, učňovských, odborných a měšťanek a poskytování stipendií. Podporu dostávaly knihovny a spolky, a to místní i celonárodní.

Okres zasahoval i do politického života, v roce 1906 poslal petici k urychlení všeobecného hlasovacího práva, v roce 1909 odmítl plán vlády na rozdělení Čech krajskými vládami na české a německé kraje, v roce 1890 odmítl staročeskou stranou vyjednané punktace, které rozdělovaly Čechy na české a německé území.

Rostoucí rozsah činnosti závisel na kvalitě starosty a členů zastupitelstva, protože okresy spravovaly od 90. let velké majetkové hodnoty.

Okresním tajemníkem byl Leopold Mikula, vysloužilý voják, který začínal jako sluha kanceláře, ale po odchodu právníka Josefa Tilla od roku 1875 povýšil na okresního tajemníka. Mikula sledoval pokyny z vyšších úřadů a poskytoval je členům okresního výboru. Ve své funkci se udržel až do roku 1901.

Josef Jelínek.Karel Nováček

Josef Jelínek                                                           Karel Nováček

V tomto roce byl zvolen okresním starostou Josef Jelínek, ústecký hodinář a zlatník, kterým začalo nové období ústecké okresní samosprávy. Tehdy ji tvořilo 30 členů, z toho bylo i sedm zástupců průmyslu a růst obyvatelstva vyžadoval odborné řízení. Nový starosta si vymínil, že na místo okresního tajemníka musí přijít kvalifikovaný pracovník. Přijal mladého právníka Karla Nováčka, který pracoval na okrese Velvary. Ten absolvoval právnickou fakultu Karlovy univerzity, stýkal se s členy Omladiny, navštěvoval přednášky profesora Masaryka, byl členem jeho Realistické strany a potom sociální demokracie. V Ústí pak pracoval dvacet sedm let.

Se starostou Jelínkem se snažili o povznesení města a jeho obyvatel. Založili pro chudé okresní stravovnu, která vařila přes sto obědů, byl zřízen Ústav pro zprostředkování práce, otevřeli sirotčí kolonii (později součást péče o mládež), Spolek pro nemocné plicními chorobami (zřízena tzv. chýše v lese u Kerhartic) a cílem bylo postavení veřejné nemocnice v Ústí (byl zřízen fond, který získával a spravoval finance). Ústí usilovalo o otevření odborné textilní školy, což se podařilo v roce 1892. Rostoucí počet dětí si vynutil stavbu nové budovy chlapecké školy (dnešní gymnázium), která byla vystavěna v letech 1910 1914. I Česká Třebová usilovala o střední školu, reálku, o což se zasloužil starosta města a místostarosta okresu Josef Glűcksmann. Ta byla postavena v letech 1910 1912. Marně se Nováček snažil o otevření české školy v Hylvátech, kde tamější Němci vyhlásili heslo „Los von Wildenschwert" (Pryč od Ústí) a vyzvali k bojkotu ústeckých obchodů. Česká škola zde vznikla zásluhou okresu až po vzniku Československé republiky.

V letech 1906 1907 byla postavena budova Občanské záložny (dnešní Spořitelna), kde byly i úřadovny okresního výboru. Pro získání zájmu veřejnosti o záležitosti okresu vycházel od roku 1909 „Úřední věstník okresního výboru v Ústí nad Orlicí".

V roce 1909 byla založena Okresní vzorná zahrada a školka, která dodávala ovocné a okrasné stromky a konaly se zde ukázky konzervace ovoce. Okres podpořil i vznik městského muzea a odborné knihovny.

Složitá byla situace po vypuknutí první světové války. Okresní výbor pomáhal zvládnout mobilizaci, měl zástupce ve válečné, vyživovací a odvodní komisi a podílel se na rekvizicích obilí na vesnicích. V roce 1915 žádal o zastavení vývozu potravin z okresu a naopak požadoval osmnáct vagonů mouky z jiných okresů. Okres se snažil najít práci pro velký počet nezaměstnaných, protože práce v textilkách byla omezována nebo zastavena. Šlo o nouzové práce, především na komunikacích, ale v roce 1916 stát zastavil potřebné subvence. V roce 1915 vyzval občany k pomoci dětem a v roce 1918 se konala sbírka pro „České srdce" na pomoc dětem v Praze a jejich umístění do vesnických rodin. Téhož roku se mu podařilo rozšířit textilní školu o obor přádelnictví.

Ústecký okres protestoval proti krajskému zřízení, které znamenalo jeho zmenšení na třináct obcí a spadal by pod okresní hejtmanství v Litomyšli. Tato reforma měla vstoupit v platnost 1. ledna 1919.

V srpnu 1917 zemřel okresní starosta Jelínek, jeho nástupce Josef Glűcksmann zemřel v dubnu 1918 a do konce války řídil okresní výbor továrník Josef Kučera. Koncem války se zostřil vztah mezi Ústím a Třebovou, když se ústečtí zástupci dohodli s lanškrounským okresem o stavbě železnice Ústí Lanškroun Žichlínek, což by spojilo německé obce a trať by obešla Českou Třebovou. Třebovští toto jednání označili za národní zradu a celé jednání bylo odvoláno.

Když Hospodářská rada v Praze vyzvala okresy k tvoření těchto rad v okresech, aby se zabránilo vývozu potravin z Čech do Rakouska, Třebováci se připojili k Hospodářské radě v Litomyšli, ale v únoru 1919 se opět vrátili do Ústí.

V říjnu 1919 byla okresní zastupitelstva zrušena, vznikly okresní správní komise, které byly sestaveny podle výsledků voleb v červnu 1919. Do čela byl jmenován František Vavroušek, barvíř, za národní socialisty. Karel Nováček získal titul ředitele. V té době obě města odmítala Lanškroun jako sídlo okresu a Třebová žádala vlastní okres, opět marně.

Po válce procházel textilní průmysl hlubokou krizí pro omezení vnitřního trhu a z nedostatku bavlny. Rostl počet nezaměstnaných (asi 2 600 osob), a tak práce na silnicích pomohla překonat nezaměstnanost. Okres rozšířil technické vybavení pro silniční práce, zakoupil lom a štěrkovnu v Mistrovicích. Další práce se týkaly regulace řek a okres podporoval stavbu průplavu Přerov Pardubice.

Okres vedle těchto prací podporoval řadu spolků a akcí, což zvyšovalo jeho zadluženost, občané si stěžovali na vysoké přirážky k daním.

V nové republice agrární strana vystoupila s požadavkem otevření zemědělské školy. Ta byla zřízena v roce 1922 a v roce 1926 byla postavena nová budova na pozemku ovocnářského podniku (dnes zdravotní škola). Karel Nováček prosadil otevření českých tříd v německé škole v Hylvátech. V roce 1921 komise postavila obytný dům v Kyšperské ulici a v roce 1925 okresní dům („starý okres"), kde byly umístěny stroje a garáže. Rychle postupovala elektrifikace okresu, což si vyžádalo vysoké náklady, které se kryly půjčkami.

Proto brzy po válce docházelo ke kritice samosprávy od pravicových stran, které ji obviňovaly, že hospodaří špatně se svěřenými prostředky. Po volbách v roce 1925 po krátké úřednické vládě vznikla pravicová vláda (bez zástupců českých socialistů a sociálních demokratů). Ministr financí K. Engliš zrušil samosprávné komise, omezil drasticky jejich působnost a jejich úřední agendu převzaly okresní úřady. Členové okresního zastupitelstva byli voleni jen ze dvou třetin, třetinu jmenoval okresní úřad z tzv. odborníků. Okresní hejtman mohl usnesení okresního zastupitelstva zrušit. Vlastní jeho činnost se omezila na komise, které byly voleny jen z poloviny a měly jen iniciativní působnost. Část zaměstnanců převzal okres. Této změny chtěla využít obě města ke vzniku politického okresu, ale opět neuspěla, okresní úřad zůstal v Lanškrouně.

Karel Nováček přešel na Zemský úřad v Praze jako vrchní zemský rada a pomáhal Ústí získat dotace na různé akce (například na silnici na Andrlův chlum).

Ústí ho nazývalo „konsul pro Ústí". V Praze působil až do roku 1934. Zemřel v roce 1956. Těžce nesl smrt svého syna, který za okupace působil jako šifrant pro spojení s vládou v Londýně. Byl v roce 1941 zatčen a popraven (pamětní deska na rodném domě v Ústí).

Okresní samospráva zanechala za sebou dobrou silniční síť, sociální ústavy, školy a kulturní zařízení. Platí slova T. G. Masaryka, že „samospráva musí být školou pro správu státu a jeho vedení". Řada tehdejších záměrů čeká na svou realizaci dodnes. I proto si práce pracovníků samosprávy zasluhuje, aby se o ní vědělo i dnes. Jiří Cihlář