S kamarádem, synem a synovcem se v srpnu vydá objevovat širou Rus. Nevšední zážitky budou sbírat na Transsibiřské magistrále, slavné železnici, která protíná celé Rusko od Moskvy až po Vladivostok.

Pro českou výpravu bude mít cestování po magistrále s jednodenními či vícedenními přestávkami na trase ještě jeden rozměr, vydají se po stopách československých legionářů. Tady bojovali, tady umírali, tudy se před necelými sto lety vraceli domů.

Transsibiřská magistrála je dlouhá víc než devět tisíc kilometrů, vede přes Ural a Sibiř na Dálný východ. Jiří Junek cestuje rád do míst, která nejsou „profláknutá“, nevyhledává atraktivní destinace, ve kterých se to turisty jen hemží. Proč se rozhodl poznávat Rusko, rozlohou největší zemi světa, a mentalitu Rusů právě tímto způsobem, Deníku prozradil v rozhovoru.

Transsibiřská magistrála neboli dovolená ve vlaku, hrálo ve vašem případě roli i to, že se právě teď ve vašem muzeu koná výstava Legionáři a ve Vysokém Mýtě byl nedávno k vidění Legiovlak?
Určitě ano. Jeden motiv byl jet někam, kde to není až tak běžné, cestování nás baví a druhým pak legionářská výstava. Legionáři mě zajímají, z řady důvodů. Poslední dobou jsem k tomu často i provokován, občas zaznívají na naše legionáře zvláštní názory.

Kolik dnů strávíte na cestách?
Cesta samotná, pokud by člověk sedl v Moskvě do vlaku a vystoupil ve Vladivostoku, trvá šest a půl dne. Bez přestávek. Nám to i s letem zabere šestnáct dnů. Vyjíždíme z Moskvy, odkud dojedeme do Samary, kde strávíme den a přesuneme se do Čeljabinsku. Pak nás čeká relativně krátký přesun do Jekatěrinburgu a po necelých dvou dnech jízda do Irkutské oblasti. Aby toho vlaku nebylo málo, přesedneme z hlavní tratě na vedlejší a přesuneme se starým vláčkem k Bajkalu. Z Irkutska pak už na jeden zátah dojedeme do Vladivostoku, to bude nejdelší přesun, ve vlaku strávíme víc než tři dny.

Zastavíte se na místech, kterými prošly československé legie. Jaká zajímavá zastávka vás například čeká?
Moc se těším na Jekatěrinburg, kde, pokud to vyjde, bychom měli mít i průvodce. Budeme mít od Československé obce legionářské kontakty na lidi, kteří se v místě zajímají o legionářskou historii. V Jekatěrinburgu byla necelý týden před příchodem československých legií vyvražděna celá carská rodina, pravděpodobně z důvodu, že by město osvobodili legionáři, a tím i carskou rodinu. Jekatěrinburg byl jedním z center našich legionářů na Transsibiřské magistrále. Je to nádherné město, ve kterém se zachovaly tradiční dřevěné domy, je tu muzeum děkabristů. V Irkutsku se doslova prolíná naše historie, když ustoupili legionáři, přišli sem bolševici a s jedním plukem i Jaroslav Hašek, který tu krátce působil a nakonec se vrátil do vlasti. Má zde pamětní desku a je tu po něm pojmenovaná ulice. V souvislosti s Irkutskem musím zmínit i jednu zajímavost. Přišel za mnou pán, jehož děda působil v legiích, poslední dopis, který od něj mají, je právě odtud. Žádal mě, zda bychom něco o něm nezjistili, když už tam budeme.

Jak jste na tom s ruštinou?
Wow (směje se). Měl jsem ji na základce a pak tři roky na střední, než přišla revoluce. Ruštinářka mně na konci školního roku řekla, že mi dá trojku pod podmínkou, když se v příštím roce přihlásím na němčinu, což jsem slíbil. Mám co oprašovat. Myslím, že dojde-li na vodku, vystřihnu i nějakou ruskou písničku, třeba tu roztomilou ´pjaťu pjať, dvacať pjať, éto nádo znať´. Když jsem navštívil rusky mluvící země, říkal jsem si, že relativně rozumím, když pak ale chce člověk něco říct, zjistí, že mluví spíš češtinou než ruštinou a není mu rozumět.

Takže slovník to jistí. Jak si budete krátit dlouhé chvíle ve vlaku?
Určitě musíme chlapcům poutavě vyprávět o našich legionářích. Těším se, že se budu kochat krajinou. Když někomu řeknu, že miluju rovinu, tak si ťuká na čelo, ale já pocházím z Přelouče, což je Polabí, a když vyrůstáte v rovině, tak ji prostě máte rád. Ruských rovin se proto nebojím, ale třeba po čtrnácti dnech změním názor. Jsem na to zvědavý. Samozřejmě budeme mít s sebou četbu. Protože mám rád Karla Havlíčka Borovského, povezu si s sebou Obrazy z Rus a pak klasiku, na kterou jsem nikdy nenašel čas a teď bych mohl, a to Hostem u báťušky cara Zdeňka Matěje Kuděje. Nejenže byl kamarádem a kumpánem Jaroslava Haška, ale je také provázaný s naším regionem, protože zemřel v Litomyšli. Třeba nakonec ale nepřečteme vůbec nic, protože ve vlaku budou jiné možnosti. Jsou tu samovary s horkou vodou, můžete si tu udělat kávu nebo instantní polévku. Co nás překvapilo, ač jsou tu i jídelní vozy, ve vlaku se neprodává alkohol. V cestovatelských diskuzních fórech však píšou, že když si s sebou vezmete pet lahev s čirou tekutinou, nikdo její obsah nezkoumá.

Pojedete přes Ural, Sibiř. Jel byste magistrálou i v zimě?
To by muselo být strašně zajímavé… Já mám zimu rád a zimu si tu poslední roky člověk moc neužije. Na internetu jsou záběry ze zimní cesty magistrálou, zajímalo by mě to. To je pak ale nemilé, když vystoupíte na nějaké zastávce a ujede vám vlak, venku minus čtyřicet.

Jaké typy vlaků jezdí po Transsibiřské magistrále?
Můžete si vybrat ledasco. Od luxusních strašně drahých vlaků, kdy jízdenka vyjde na několik desítek tisíc, až po normální spoje odstupňované podle tříd. My to budeme mít různě nakombinované. Lístky se musí kupovat hodně dopředu, vlaky jsou narvané. Není to tak, že si na jakékoliv zastávce koupíte lístek. Může to vyjít, ale nemusí. V některých vlacích budeme v šestimístném kupé se sklápěcími lehátky, kdy nafasujete polštář, povlečení a můžete si vzít i deku, ale v cestovatelských fórech se píše, že ve vlacích je v létě hrozné vedro a úplně stačí, když má člověk na sobě prostěradlo. Protože už nebyly lepší lístky, museli jsme si koupit i nižší třídu, kde se spí na vyklápěcím lehátku, už ne v kupé, ale ve vagonu v podélných řadách a kolem vás prochází lidé. To bude hodně zajímavé.

Evidentně budete mít spoustu příležitostí se seznámit s místním obyvatelstvem.
Jsme hrozně zvědaví, kolik tam ve finále bude místních a kolik cestovatelů. Jsem přesvědčený, že stoprocentně nějakého Čecha potkáme. Ale asi jich nebude tolik, co to dají celé v kuse. Šestnáct dnů na cestách, sedm dnů čistého času ve vlaku, to pro leckoho není vábná představa. Když můžete být u moře. Ale jak říká známá fráze, i cesta může být cíl…