''Mašinka'' je stále velkou atrakcí

Za parní „mašinkou“ připojenou k vagonům se táhne hustý šedý dým. K soupravě kráčí vážným krokem bělovousý Mikuláš se spanilým andělem, kolem poskakují dva rozverní čerti. Třiadvacátá Mikulášská jízda právě začíná...

Lokomotivu otáčejí v Lipce ručně

Zvláštní vlak tažený Lízou, parní lokomotivou 423.009 z letohradského depa, o chvíli později vyráží na svoji obvyklou trasu do Dolní Lipky, kde mohou být cestující svědky nebývalé atrakce: po dočerpání vody se parní „mašinka“ přesune na točnu, kde ji železničáři vlastnoručně otočí a znovu připojí k soupravě. Tuhle „hitovku“ si každoročně nechce nechat ujít většina pasažérů, a tak si oblečou bundy a čepice (v Dolní Lipce už začíná přituhovat) a vyhrnou se z vagonů na nástupiště. Líza dýmá a píská, spouště fotoaparátů cvakají. Po nezbytné přestávce si všichni posadí zpět na svá místa a zvláštní vlak přesně načas vyjíždí ze stanice a vrací se zpět do Letohradu. Kolem tratě stojí mnoho lidí, pendolino - nependolino, pohled na dýmající „mašinku“ nikdy nepřestává bavit.
Zvláštní kategorii pak tvoří lovci snímků, kteří s fotoaparáty na stativech číhají na Lízu, další úlovek do své fotografické sbírky.
Vlakem prochází Mikuláš se svojí družinou, dětem „promlouvá do duše“, čerti je škádlí a anděl rozdává sladkosti. Holčičky i chlapci horlivě slibují, že zcela jistě už budou hodní.

S Mikulášem jezdí už druhá generace

Ve zhruba dvacetičlenném štábu organizátorů byl i nestor Mikulášských jízd Petr Buryška. Ze zaplněného vlaku má samozřejmě radost. Když se v roce 1989 po vzoru akce ze západního Německa vyjelo s Mikulášem poprvé, nikoho prý nenapadlo, že se počet ročníků vyšplhá na úctyhodné číslo třiadvacet. „Teprve když bylo za námi prvních pět ročníků, tak jsme si říkali, že by Mikulášské jízdy mohly mít nějaké trvání. Ale že to bude až takhle dlouho, to jsem si tenkrát nemyslel,“ říká Petr Buryšku a dodává: „Už s námi jezdí druhá generace lidí. Ti, kteří jezdili jako děti, už mají děti a dokonce i vnoučata.“
Se změnou trasy se podle Petra Buryšky nepočítá ani kvůli trolejovému vedení na elektrifikované trati. „Sice jsem myslel, že by se jízda mohla otočit někam směrem na Doudleby, ale dětem to nevadí, že vlak jede pod pavučinou trolejového vedení. A dokud bude v Dolní Lipce fungovat točna, tak bude jízda o jednu atrakci, točení lokomotivy, bohatší,“ podotýká. Ze scénáře jízd ale během minulých let vypadla besídka v letohradském Kulturním domě. „Zájem upadal a pronájem sálu byl čím dál víc finančně náročnější. Ty starosti už byly neadekvátní, a tak jsme od besídek upustili,“ vysvětlil železničář.
Připravit Mikulášskou jízdu není jen tak, lokomotiva i souprava musí být zajištěny hodně dlouho dopředu. „A tak už dneska víme, že čtyřiadvacátý ročník se bude konat v sobotu 1. prosince 2012,“ zve s úsměvem na příští rok Petr Buryška.