VYBERTE SI REGION

„Malotřídní škola má své kouzlo, kvalitu i vybavení“

Bohousová - Malotřídní školy, v nichž se vzdělávají děti ze dvou či více ročníků společně, mají v České republice dlouhou tradici. I když za minulého režimu byla snaha malotřídky zrušit, na vesnicích existují dodnes. A v našem vzdělávacím systému rozhodně nejsou žádnou Popelkou…

6.1.2017
SDÍLEJ:

Ředitel ZŠ v Bohousové Petr Skulbaševský. Foto: archiv školy

"Obecní malotřídní škola má své kouzlo, kvalitu, moderní vybavení, mnoho akcí, sportovních úspěchů i úspěšných projektů," říká ředitel ZŠ v Bohousové Petr Skulbaševský. Více nám o fungování tamní školy prozradil v rozhovoru.

Malotřídní školy mají své výhody i nevýhody. V čem spočívají a jak vyznívá jejich srovnání?

Nejdříve a záměrně bych zmínil nevýhody. Obecní škola se může octnout v ohrožení existence v případě poklesu počtu dětí z různého důvodu. Rodiče pracují ve městě a tak své dítě vozí již od 1. ročníku do městské školy, nebo v případě přestupu většího počtu žáků z 5. ročníku a menšího počtu nastupujících dětí do 1. ročníku. Také vyučování v odděleních klade na učitele vysoké nároky z hlediska přípravy na výuku a může se také potýkat s nedostatkem času pro jednotlivá oddělení. Komplikací pro žáky může být přechod z obecní školy, v níž se navzájem znali a byli vedeni k úctě a spolupráci, do městské školy, kde se potká s větší anonymitou a soutěživostí. Těmto nevýhodám se dá však předejít příjemnou a akční školou s kvalitními pedagogy, kteří jsou vůči škole angažovaní a ochotní. A to se v naší škole daří naplnit.
Výhody obecní školy jsou v nižším počtu žáků ve třídách, což umožňuje respektování individuálních možností a potřeb každého žáka a to je vhodné prostředí pro vzdělávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami. Menší počet umožní snadněji reagovat na případné kázeňské problémy a zachytit v počátku negativní jevy mezi žáky. Způsob malotřídní výuky je významně spojen s budováním samostatnosti žáků v téměř rodinném prostředí, kde mnohem lépe pracují v týmu a projevují vyšší toleranci, než žáci z velkých věkově homogenních tříd, kteří častěji pracují individuálně. Osobně považuji výuku ve smíšených třídách za pedagogickou alternativu, protože spojování ročníků si žádá využívání specifických forem výuky a promyšlené a připravené střídání aktivit. To vyžaduje nutné využívání didaktických pomůcek, interaktivní tabule a počítačových výukových programů pro samostatnou práci jedné ze skupin. Osobně plně podporuji nákup nových didaktických pomůcek do výuky, využívání výukových programů a sebevzdělávání učitelů formou DVPP (dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků), kde získávají a osvojují si moderní metody výuky. Snažím se pedagogům vytvořit dobré pracovní podmínky k jejich spokojenosti. Osobně si velmi vážím jejich kvalitní a nadstandardní práce. Rozhodně tedy u nás vítězí výhody.

Ještě před tím, než jste se stal ředitelem ZŠ Bohousová, učil jste v Žamberku. Proč jste se rozhodl působit na vesnické škole, kde začala vaše „cesta z města"?

Neřekl bych, že jsem se rozhodl, spíše k tomu přispěla určitá shoda okolností, náhod a situací. Škola v Žamberku patřila Pardubickému kraji, a proto se kvůli úbytku žáků sloučila s Odborným učilištěm. Nástupem nového vedení došlo oproti dřívějšku také k velkým redukcím, změnám aktivit školy a jejího chodu. A to mne velmi „leželo v žaludku" a nemohl jsem se s tím myšlenkově srovnat. Vše umocnili někteří bývalí kolegové, kteří podle potřeby a ke svému prospěchu změnili své postoje a názory. Zkrátka se původní chod a zvyky tak nějak „překopaly", tak jsem si řekl, že u toho být nemusím. To vše ovlivnilo i mé rozhodnutí změnit pracoviště, po 20 letech působení na Speciální základní škole. S potěšením jsem využil možnost zúčastnit se konkurzu na ředitele Základní školy v Bohousové, který jsem úspěšně absolvoval a k 1. srpnu 2014 nastoupil na místo ředitele školy. Takže bych řekl „šťastná cesta z města". I když začátky nebyly snadné. Role ředitele na obecní škole spočívá v povinnostech také svého zástupce, účetní, hospodáře a správce budovy v jedné osobě. Také nové prostředí, velký objem povinností, odpovědnosti a úkolů, ale také určité odtržení od dětí, i když jsem byl ještě 2 roky i třídní učitel. Abych byl však k dětem blíž, vedu zájmový kroužek florbalu a rád s nimi jezdím na výlety a sportovní akce.

Dětí se v posledních letech rodí méně a žáků v českých školách ubývá. Odráží se tato skutečnost i na počtu školáků v Bohousové, kolik prvňáčků přišlo k zápisu?

Podle demografického vývoje je patrné, že po letech stagnace začaly do povinné školní docházky vstupovat silnější ročníky. Počet dětí zvolna stoupá od roku 2015 a tato populační vlna bude vrcholit těsně po roku 2020. Je tomu tak i v Bohousové, kde od roku 2014 se pravidelně počet žáků zvyšuje. V letošním školním roce přišel nadstandardní počet 10 prvňáčků. V roce 2017 by mělo přijít k zápisu 9 dětí a předpokládaný počet na rok 2018 je dokonce 13 dětí, což výrazně navýší počty žáků. Děti (předškoláci) k nám chodí z Mateřské školy v Záchlumí, se kterou naše škola udržuje úzkou spolupráci formou společných kulturních akcí a setkání. Předškoláci navštěvují na podzim s paní ředitelkou naší školu, aby si prohlédli prostory a také učebny. Na to navazuje před Vánocemi akce „školákem nanečisto" jejímž cílem je, aby se předškolák seznámil s prostředím školy ještě dříve, než půjde k zápisu a odboural tak případnou nejistou a obavu ze školního prostředí. V doprovodu rodičů si vyzkouší, jak to ve škole chodí, formou hry plní první jednoduché úkoly a vyzkouší práci na interaktivní tabuli. Tyto akce považuji za důležité a smysluplné při snaze oslovit a zaujmout naše budoucí školáky.

Aby škola dobře prosperovala, předpokladem je dobrá spolupráce se zřizovatelem, ve vašem případě obcí. Daří se v Bohousové?

Ke zdárnému a spokojenému chodu školy je opravdu nutná dobrá spolupráce se zřizovatelem školy, v našem případě Obcí Záchlumí. V tomto případě jsem velmi nadšen z velké podpory, obětavosti a ochoty našeho zřizovatele, na čemž má velkou zásluhu pan starosta Miroslav Falta. Díky tomu můžeme z provozních financí nabídnout našim žákům mnoho výhod. Dostávají zdarma pracovní sešity a pomůcky na výtvarnou výchovu, prvňáčci zase hodnotné balíčky se školními potřebami, nebo hradíme dopravu na plavecký výcvik a některé školní akce. Také máme podporu při rekonstrukcích školy a zvelebování okolí, nebo bezplatném využívání sálu Fontány pro výuku tělesné výchovy. Takže se opravdu daří!

Pro každého rodiče je důležité i to, zda škola, která bude vzdělávat jeho potomka, může nabídnout i mimoškolní aktivity. Jak je to v případě vaší školy, zpestřují školní rok různé akce?

Ano to je určitě velmi důležité při rozhodování o umístění dítěte. Proto naše škola zkrátka žije bohatým a pestrým kulturním, aktivním a sportovním životem a nabízí spousty mimoškolních aktivit formou odpoledních zájmových kroužků (šikovné ruce, bystré hlavičky, sportovní hry, florbal a hudební kroužek), které jsou bezplatné a podílí se na tom pedagogové školy. Jsme velmi spjati s místní komunitou a spolupracujeme s organizováním kulturního života v obci, jako třeba obecní vánoční besídka, rozsvícení vánočního stromu, čertovské hry, nebo vítání občánků. Děti se tak učí od mala podílet na životě svého bydliště. Dále nabízíme pravidelné návštěvy divadelních představení, organizujeme ve škole výchovně vzdělávací přednášky, dále exkurze, výlety, nebo vícedenní pobyty v přírodě. Účastníme se vědomostních soutěží, nebo dopravní výchovy. Mezi sportovní aktivity patří lyžařská škola, plavecká výuka, výuka bruslení, velikonoční švihadlo, cykloturistický výlet, přespolní běh, nebo atletický čtyřboj. Naše škola organizuje turnaje ve florbalu a vybíjené pro základní školy regionu. Myslím si, že obecní škola, která se dostatečně neprezentuje, neotevírá se veřejnosti (rodičům), nabízí stále stejné akce, nebo je uzavřená ve své ulitě, se může časem potýkat s nezájmem rodičů, úbytkem žáků a je tak na hraně existence.

Mohlo by se zdát, že vesnické školy nedosáhnou na granty a dotace, které jim pomohou zlepšovat své vybavení, financovat aktivity. Je to skutečně tak?

Každá škola, ať už městská, nebo obecní má stejné podmínky a možnosti využít grantů a dotací, kterých je dnes opravdu dostatek a každý si může vybrat podle svých priorit. Naše škola úspěšně realizovala projekty z Evropských fondů, jak do roku 2014 (vybavení počítači a interaktivními tabulemi), tak i v rámci Výzvy č. 56 formou „Čtenářských dílen" pořízením 260 knih, vybavení novými knihovnami a školním nábytkem, nebo pracovní stáží pedagogů v zahraniční škole. Dále využíváme grantů Pardubického kraje na sportovní vybavení a činnost školy. Úspěšně jsme prošli projektem MŠMT na podporu zabezpečení škol a školských zařízení a pořídili bezpečnostní videotelefon u vchodu školy. V současnosti spolupracujeme s organizací MAS Orlicko na dalších možnostech využití dotací.

V posledním roce provázela české školství rozsáhlá debata na téma inkluze. Jaký je váš názor na vzdělávání a integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami?

Tady bych použil jednu větu pana hejtmana Martina Netolického při sestavování koalice po krajských volbách: „Proč měnit něco, co dobře funguje". Tím jsem chtěl říci, že české speciální školství patřilo k nejpropracovanějšímu a nejodbornějšímu na světě a proto nepochopím, proč se mění něco, co dobře fungovalo. Tímto tedy se současnou formou inkluze nemohu souhlasit. Praktické školy měly své opodstatnění v rámci vzdělávání žáků s lehčím mentálním postižením, kde zažívali pocit úspěchu a plnohodnotného začlenění do vzdělávání i sportovních aktivit. Mnozí z nich byli následně schopni dokončit i Střední odborná učiliště. Tím určitě nebyli segregováni, protože se potkávali s žáky běžné školy na mimoškolních aktivitách. Naopak integrace do běžných škol jim musí notně ublížit a snížit jejich sebevědomí. Integrace je v pořádku pouze v případech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (poruchy učení a chování). Skvěle připravený a propracovaný systém společného vzdělávání měl bývalý ministr školství Marcel Chládek. Škoda, že za podivných okolností a polopravd při jeho odvolání mu nebylo umožněno jeho dílo dokončit. Někomu se to velmi hodilo. Současné vedení školství dělá opravdu „divy".

Máte ve svém životě nějaké osoby ze školního prostředí, které jsou pro Vás něčím významné?

V první řadě bych chtěl zmínit paní ředitelku Bronislavu Havlíkovou z bývalé Speciální základní školy v Žamberku. Bylo mi ctí pod jejím vedením pracovat a vzít si příklad, že se dá škola řídit s lidskou tváří a vzájemnou důvěrou. Vzal jsem si to jako vzor a snažím se v tom pokračovat v nové práci. Jsem ji velmi vděčný za to, co mne naučila. Dále je to výše zmíněný exministr školství Marcel Chládek, který mi dával chvíli naději na to, že mohu být hrdý na svého ministra a v neposlední řadě se jedná o bývalou radní Pardubického kraje pro školství paní Janu Pernicovou, která byla profesionálem a odbornicí ve svém oboru a šlo ji skutečně o prosperitu a význam školství v Pardubickém kraji.

Autor: Redakce

6.1.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dvacátý ročník Zimního táboření na Kozlově.

Na Kozlov míří zimní táborníci

Ilustrační foto.

Češi berou neférově nízké platy. Proč nedostávají víc?

Dostal smyk a fabii obrátil na střechu

Řetová – Aby auto neskončilo jako pomačkaná plechovka, chce to na namrzlých silnicích nohu z plynu a maximální opatrnost. Stavu vozovky nepřizpůsobil rychlost jízdy čtyřiašedesátiletý řidič, který havaroval v úterý před čtvrtou odpoledne na silnici mezi Dlouhou Třebovou a Řetovou.

Obnoví karneval na lyžích

Letohrad-Kunčice – Ski areál Umbule na Kunčicích, jehož vlek se rozjel poprvé v roce 2010, plánuje na nedělní odpoledne maškarní karneval na lyžích.

Psi mají zasolené tlapky, jinak zvířata zvládají zimu dobře

Pardubicko - Psy oblékejte jen tehdy, když spadne teplota pod bod mrazu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies