Po vzniku Československé republiky 28. října 1918 si vláda uvědomila, že nový stát musí mít k dispozici dopravní cesty pro přístup k zdrojům surovin a vývozu výrobků. Republika měla hendikep, kterým bylo chybějící spojení s evropskými přístavy, což ovlivňovalo obchod, export i import. Z toho vyplynulo úsilí o pokračování v realizaci průplavu D-O-L. Jeho zastánci se obávali, že hrozí dopravní obejití Československa, protože Německo připravovalo na jihu vybudování průplavu Rýn – Mohan – Dunaj a na severu se jednalo o propojení řek Visly – Prutu – Dněstru.

Podpora po válce

Hned v roce 1918 z expozitury vídeňského Ředitelství pro stavbu vodních cest vzniklo samostatné stejnojmenné ředitelství v Praze. Zde se řešila otázka přístupu k moři, v červnu 1919 by vydán zákon o vodních cestách a v roce 1922 byla založena „Československá akciová společnost labská". V březnu 1923 se konal vodocestný sjezd, kde ministr Šeda podpořil stavbu průplavu.
Řada jednání jednala znovu o trase D-O-L, celkem vzniklo šest variant. Do popředí se dostala trasa Labe – Dunaj jako hlavní vodní cesta. Řešení počítalo s Orlickem, což se týkalo Třebovky a Tiché Orlice. Ministr veřejných prací Staněk sice nechal vypracovat plány stavby průplavu, ale přednost dostaly práce na rozšíření železnic a silnic, zvláště na východě republiky. Pro realizaci D-O-L se řešilo křižování s železnicí, překládání tratí a zřízení vodních nádrží. Na Moravě vznikl „Moravský říční a průplavový spolek v Přerově", protože ten se měl stát nejdůležitějším dopravním uzlem.

Snaha o regulaci

Na Orlickoústecku, kde stále usilovali o regulaci Třebovky a Tiché Orlice, aby skončily časté záplavy, se snažili získat finance od státu. Dostali odpověď, že v dohledné době dojde ke spojení Dunaje a Labe a že tím se bude řešit i tento problém. Ministerstvo veřejných prací v roce 1919 oznámilo, že má v úmyslu zřídit své oddělení pro studium vodní otázky na Orlicích v Ústí nad Orlicí. O tom jednal sjezd vodohospodářských zájemců v Hradci Králové v září 1919. Zde bylo řečeno, že stavba průplavu D-O-L je hlavním úkolem a že je třeba pro něj zajistit dostatek vody. Nelze vést spory o směr Přerov – Pardubice nebo Přerov – Hradec Králové. O stavbě rozhodne mezinárodní komise, a ta by zamítla delší, dražší a obtížnější variantu.

Práce na projektu

Řada inženýrů pracovala na projektu D-O-L, byla stanovena tonáž lodí na 760 tun s možností 160 tun na odbočku do Hradce Králové. Kanál by měl po přechodu hranice mezi Čechami a Moravou nedostatek vody, a tu mělo poskytnout povodí Orlic. Proto měla vzniknout v Ústí nad Orlicí pobočka ministerstva veřejných prací, aby našla místa pro vodní nádrže. Nedostatek vody se týkal především úseku mezi Ústím a Týništěm nad Orlicí, kde Tichá Orlice neměla žádný přítok. Teprve soutok obou Orlic u Týniště by tento nedostatek odstranil. Současně se řešily i otázky elektrifikace a meliorací.
V roce 1919 vydal Frant. Radouš publikaci, v níž se zabýval vodohospodařskými problémy východních Čech. Za hlavní úkol nového státu považoval stavbu D-O-L. To si vyžadovalo úpravu středního toku Třebovky, opatovické rybníky by zásobovaly průplav vodou a vyrovnávaly by hladinu vody po přechodu z Moravy. Na Třebovce bude nutná vodní nádrž a další vodu by dodaly obě Orlice.
V roce 1927 na schůzi Orlické komise Jan Černý požadoval vybudování přehrad na Orlici a nádrží na Třebovce (rybník Hvězda, Třebovice) a i když nebude průplav, zabrání se suchu melioracemi a tyto stavby mohou přispět k elektrifikaci celé oblasti.
Okresní výbor v Ústí v březnu v roce 1925 vyslovil podporu stavbě průplavu, protože byl přesvědčen o stavbě úseku Přerov – Pardubice, což by vyřešilo problém regulací na Ústecku. Do roku 1927 se zde ze staveb pro D-O-L vybudovaly dva pohyblivé mosty na Tiché Orlici za 3 miliony korun a byl vypracován projekt tunelu na Třebovce. Ministerstvo zemědělství provedlo v roce 1926 prohlídku opatovických rybníků, kde by rybník Hvězda po úpravě břehů mohl zachytit velké množství vody.

Další studie

V roce 1929 se ministrem veřejných prací stal Ing. Jan Dostálek, který pocházel ze Žamberska a v době krize prosadil veřejné stavby na zmírnění nezaměstnanosti. V lednu 1931 byl přijat zákon o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, údolních přehrad a pro využití vodních sil. V letech 1933 – 1938 probíhala stavba Pastvinské přehrady na Divoké Orlici, která měla urychlit provádění elektrifikace.
V třicátých letech vzniklo několik studií o D-O-L a stavba byla propagována v tisku a rozhlase. V únoru 1938 byla založena Společnost dunajsko-oderského průplavu. Zakládajícími členy byly země, obce a průmyslové podniky.

JIŘÍ CIHLÁŘ