Úterní debata o přemístění sochy Hříšníka z náměstí Aloise Jiráska nevyzněla jednoznačně ani pro, ani proti. Argumenty vršily obě strany a místy emotivní a vyhrocená diskuze neměla žádný konkrétní závěr.

Vyvolává nevhodné reakce. Brání parkování. Je příliš smutná. To jsou některé výtky, které na besedě zazněly na adresu sochy, která vznikla během loňského sochařského sympozia. Hříšníka budou znovu v květnu projednávat zastupitelé. Ti už sice o přestěhování sochy odlité z betonu jednou rozhodli, manipulaci s ní ale zabránila tuhá zima. Proto se rovnou přešlo k bodu B, a to veřejné diskuzi, zda kajícník před křížem zůstane. Původně mělo dílo mladého sochaře Matouše Háši klečet v bývalé rajské zahradě kláštera Augustiniánů, tedy mezi zámkem a kostelem svatého Václava. Jenže tam by bylo překážkou při pohřebních obřadech, a proto bylo instalováno o kus dál, na rohu parkoviště před kříž. V zimě, kdy figura zabalená do černého igelitu čekala na své odhalení, se rozpoutala vášnivá diskuze, zda je to tak správně.

Hříšník některé kolemjdoucí provokuje i svým vzhledem, místo hlavy krabice, intimní partie nahého těla jen částečně skrývají sepnuté ruce. „Není to provokace, neberte to tak. Je to váš prostor a pokud se tak rozhodnete, tak tam nebude," řekl při besedě Lanškrounským Matouš Háša a vysvětlil, co symbolizuje mužova nahota, maska místo tváře i proč si za materiál vybral právě „obyčejný" beton.

Prostor před křížem jako náhradní řešení za rajskou zahradu zvolil lanškrounský farář Zbigniew Czendlik. „V tu chvíli, kdy jsem poukazoval na to místo, kde by socha mohla být, vůbec jsem nepočítal s tím, že může vyvolat jakékoliv emoce. Vůbec. S farníky jsem to neřešil a nediskutoval. Teprve teď mi dochází, že chyba byla ve mně, že jsem je podcenil a měl to s nimi prodiskutovat," uvedl farář Czendlik a podotkl, že by umístění sochy přesto neměnil, protože se mu moc líbí. Zdůraznil ale, že mluví pouze sám za sebe, ne za celou farnost, protože část farníků požaduje přemístění sochy. Zastupitel Miroslav Kuťák přinesl listy se 120 podpisy, které vyjadřují nesouhlas s umístěním sochy.

Hříšníka se naopak zastala bývalá starostka a zastupitelka Stanislava Švarcová. „Velmi mě oslovil. Já rozumím Matoušovi, rozumím kajícníkovi. Nedokážu popsat všechny své pocity, ale mé emoce jsou velmi silné. Víte, člověk se rodí s potřebou spirituality, ale pokud nemá kolem sebe lidi, kteří ho k tomu vedou, nebo žije v klidu a bez problémů, tak si ji možná ani neuvědomí. A zjistí tu sílu, tu potřebu víry až v momentě, když je životem, tím božím testem, velice tvrdě zkoušen," pronesla s tím, že kajícníka vnímá jako sebe a naprosto mu rozumí.