POMOHL SERVOMOTOREK

Zámecká věž se veřejnosti naposledy otevřela v dubnu při akci Brány památek dokořán. „Zájem byl ohromný, kdybych tam byl do večera do osmi, tak by ti lidé chodili dál,“ směje se Vlastimil Janoušek, který se nebrání za hodinami se zájemci vystoupat kdykoli po předchozí domluvě.

Věžník se ale letos musel vypořádat ještě s jedním úkolem. Na základě podnětu hostů zámeckého hotelu musely hodiny od dvaadvacáté večerní do šesté hodiny ranní „zmlknout“.

„Vymyslet způsob mi chvilku trvalo. Hodiny jsou mechanická věc, navíc z roku 1868. Vůbec jsem nechtěl zasahovat do stroje,“ vysvětluje Vlastimil Janoušek, který z několika variant nakonec zvolil použití servomotorku. „Mechanika ovládá nejen hodiny, ale i zvony. Páky se mechanicky nadzvedávají a ve chvíli, kdy se nazdvihnou a spadnou dolů, zvon odbije. Já jsem tyto páky vyrušil právě servomotorkem s řetízky, které páky nazdvihnou a mechaniku vyruší. Ráno se servomotorek přepne na druhou stranu, páky se vrátí zpátky a hodiny normálně odbíjejí. Servomotorek má rozsah páky devadesát stupňů, v deset hodin večer ho přepnou spínací hodiny a v šest hodin ráno zase zpátky,“ vysvětluje.

Se sehnáním součástek a realizací šikovnému věžníkovi pomohl kamarád Jiří Vacek z Orlice. „Jirka je takový elektrikářský sběratel, doma zapátral a našel,“ posílá poděkování Vlastimil Janoušek a dodává, že díky tomu nebyla úprava tak finančně náročná. „A hodiny tak zůstaly stále v originále. Dá se to kdykoli vyrušit,“ připomíná.

ZASTAVÍ ZA DESET JEDNA

Autorem hodin je kovář Ján Bárnet ze Sobkovic a „holky“, jak jim Vlastimil Janoušek s úsměvem říká, vyžadují pravidelnou kontrolu. Mazat je ale moc nemusí, spíš seřídit. Občas se totiž zastaví či zpozdí, a mají i jednu perličku. „Pokud nejde proud, tak se vždycky zastaví za deset minut jedna. Natahují se totiž o půlnoci a v poledne a mají padesát minut doběh. Ale to neznamená, že se nemůžou zastavit třeba ve tři čtvrtě na devět, když nastane problém, třeba prasklé lano,“ upozorňuje věžník.

Letošní výkyvy počasí hodinám moc nesvědčí, jakmile se totiž změní počasí, mají tendenci se zpožďovat. Bystrému oku věžníka to ale neunikne, kdykoli jede kolem, hodiny zkontroluje. „Manželka mi říká, že mám profesní deformaci. Ať přijedu kamkoli, když zabimbají hodiny, vytáhnu mobil a kontroluji, jestli jdou správně,“ uzavírá se smíchem.