To motivovalo její kolegy a žáky k následujícím řádkům.

Běla Gran Jensen (12. června 1943) je Češka žijící v Norsku, která založila Hnutí Na vlastních nohou – Stonožka, dobrovolnou humanitární a mírovou organizaci, v níž děti pomáhají jiným dětem. Začala v Norsku prodávat vánoční obrázky, které namalovaly děti v českých školách. Z výnosů prodeje se kupovaly lékařské přístroje a vybavení pro nemocnice a dětské léčebny v České republice. Později začala Stonožka pomáhat i dětem ve válkou zasažených zemích, v Kosovu nebo v Afghánistánu.
Zdroj: wikipedia

Naše paní ředitelka většinou o své práci nemluví, domnívá se, že za ni mluví její práce. Když před 10 lety dostala ocenění z Hnutí na vlastních nohou – Zlatou stonožku, byli jsme při tom. V pondělí 21. září však byla za dlouholetou práci pro Hnutí na vlastních nohou, které letos oslavuje 25. výročí, oceněna a my jsme se to dozvěděli jen náhodou – stejně jako o třech předchozích. Z rukou pražského arcibiskupa J. Em. Dominika kardinála Duky, místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky, „stonožkového generála" genpor. Josefa Šíby a prezidentky Hnutí na vlastních nohou Běly Gran Jensen převzala za svou dlouholetou práci ocenění. Součástí ocenění byl i krásný osobní dopis, jehož několik vět bychom vám chtěli na závěr předložit, protože mluví za vše. Nikdo z nás by to nedokázal lépe vyjádřit.
Protože v Pardubickém kraji není mnoho škol, které s Hnutím na vlastních nohou spolupracují (Litomyšl, Opatov), pokusíme se v krátkosti popsat těch 25 let spolupráce, ve které hrála hlavní roli a kdy kolem sebe měla a má spoustu šikovných žáků, kteří jí pomáhali a pomáhají i nadále.
Na začátku spolupráce byl obyčejný dopis s prosbou o zaslání vánočních přáníček, jejichž prodejem by se v Norsku sehnaly peníze pro finanční pomoc dětským oddělením v nemocnicích. Paní učitelka Dagmar Habrmanová se (v té době jako výchovná poradkyně) této krásné myšlenky ujala a s dětmi nakreslila přes 250 přáníček. K přáníčkům se postupně přidávaly stonožkové týdny a různé sběry, např. sběr teplého oblečení pro děti z uprchlického tábora v jordánském Zátarí. Vydělané peníze byly odesílány na pomoc nemocným dětem, dále také pomáhaly v Bosně a v Afghánistánu. Byly pořádány sbírky plyšových hraček, pastelek a sešitů. Žáci, kteří se na pomoci nejvíc podíleli, se v prosinci pravidelně účastnili vánočních koncertů v Lucerně a v poslední době také slavnostních mší v Chrámu sv. Víta. Někteří žáci v rámci vyhlášených soutěží vytvářeli výtvarná díla, která byla oceněna a vystavena na různých výstavách pořádaných k danému výročí. Zúčastnili jsme se i několika celostátních akcí. Na Julisce jsme získali při sportovním utkání s ostatními vesnicemi a městy krásné 2. místo. Nechyběla ani spousta kulturních zážitků a setkání s významnými osobnostmi známými z televizních pořadů i vojáky z Logaru. V Kutné Hoře jsme si celý den užívali po boku dobových postav i významných osobností – hudebník Karel Vágner, plk. Petr Milčický atd. V Litomyšli jsme si zazpívali se zpěvákem Josefem Vágnerem. V rámci návštěv prezidentky Hnutí na vlastních nohou jsme měli možnost nejen uhádnout osobnost, ke které jsme dostali jen několik indicií, ale i osobní setkání s touto osobností – vojenským fotografem Janem Procházkou. Neméně zajímavou pro nás byla i návštěva primářky dětské psychiatrické léčebny v Opařanech, která k nám spolu s Bělou Gran Jensen přijela.
Hnutí na vlastních nohou získalo spoustu ocenění a poděkování, tím posledním byl dopis od genmjr. Johna M. Murraye, ve kterém tento americký velitel blahopřál dětem, pedagogům a paní Běle k 25. výročí založení Stonožky a poděkoval za pomoc poskytnutou 2 400 studentům a 120 dětem ze sirotčince v Charikaru. Dále pak předal oficiální poděkování ředitele školství pro distrikt Bagrám za poskytnutou pomoc.

25 let a tisíce poznamenaných dušiček. Bylo za ty roky mnoho zážitků. Některé krásné a některé hodně smutné.
Nikdy mě ale nemohlo napadnout – a že tedy mám dobře vyvinutou fantazii – že mi za to Pán Bůh dá do cesty mého života tak nádherného člověka, jako jsi Ty.
Milá Dášo, jsi krásná, jemná dáma a přitom s autoritou. Vím, že Tvůj život nebyl jenom procházka mezi nádhernými vonícími růžemi, že tam s nimi bylo také hodně trní, a přesto vše zvládáš. A k tomu ještě dokážeš myslet na to, jak pomoci těm potřebným. A vždy Tě člověk vidí s tím Tvým milým a teplým úsměvem. Jsi opravdu obdivuhodná!
Dášo, děkuji Ti za všechny děti, které poznamenala Tvoje noblesa.
Dášo, děkuji Ti za to, že jsi.
S velkým respektem
a vděčností
Tvoje Běla.
(osobní dopis určený p. ředitelce)

Na závěr bychom se chtěli připojit ke gratulantům a popřát hodně dalších úspěchů v náročné práci.

Veronika Sršňová a žáci ZŠ a MŠ Damníkov