Důležité je najít si na sebe čas

15. květen byl Mezinárodním dnem rodiny. Na které příčce pomyslného žebříčku hodnot je podle vás a vašich zkušeností v dnešní době rodina?
Myslím, že onen žebříček hodnot má každý z nás nastaven podle svých kritérií. Ta jsou zřejmě dnešní dobou ovlivňována například v tom směru, že si uvědomujeme nutnost jistého zázemí a finančního zajištění, které s rodinou souvisí. Přesto věřím, že rodina je stále na horních příčkách.

Jako by rodina nebyla „in“. V čem spatřujete příčiny poklesu prestiže rodiny – je to o převrácených hodnotách, penězích, znevýhodnění maminek na pracovním trhu…?
Nedávno mne samotnou překvapilo zjištění, že v Evropském parlamentu se slovo rodina téměř „neskloňuje“. Přitom slovo rodina bychom měli chápat v poměrně širokém slova smyslu - od mladých rodin, přes rodiny neúplné, rodiny pěstounů, registrovaná partnerství, seniory, atd. Členové rodin mají specifické nároky a potřeby, které se snaží určitým způsobem uspokojovat. Uplatnění na pracovním trhu samozřejmě řeší každý z nás, a to ať už je to matka s dětmi, nebo muž v postproduktivním věku.

Doby, kdy byl otec nedotknutelnou hlavou rodiny, už jsou asi pryč. Role se vyrovnávají. Co myslíte, je to jednoznačně dobře, nebo to u dětí může vést ke ztrátě přirozeného respektu k autoritě?
A myslíte, že bylo dobře, že otcové byli nedotknutelnou hlavou rodiny? Dnešní doba má zřejmě trend jiný, podstatné by však mělo být to, jak jsou rodiče vnímáni dětmi. Každý v rodině má svoji roli a nikdo ji nenahradí. A to, jakou si rodiče vytvoří autoritu, není dané tím, kdo je „hlavou“ rodiny.

Děti by od rodičů měly cítit lásku, ale i mantinely. Ukočírovat výchovu ale jako by bylo čím dál těžší… Je to jen zdání, nebo jsou děti dnes tak jiné? Nebo jsou jiní rodiče?
Doba se mění v souvislosti s mnoha aspekty a není možné, aby se i lidé nevyvíjeli. Rozhodneme-li se stát rodiči, měli bychom své děti milovat a vychovávat tak, aby si vážily nás, aby znaly hodnoty věcí a postupně přijímaly odpovědnost za své činy, i když se to zdá být těžké. Ale myslím, že v žádné době není lehké připravit co nejlépe své děti do života. Podle mne je důležité najít si na sebe vzájemně čas, a to nejen v rámci povinností. Komunikovat, vzájemně si naslouchat a řešit společně případné problémy.

Může rodinné centrum hrát roli jakéhosi prostředníka? Může svými aktivitami vtáhnout „do děje“ celou rodinu, stmelit ji – i když jen v omezeném čase?
Rodinné centrum by především mělo být místem, kde rodina nalezne zázemí pro dané aktivity, přátelské prostředí a vstřícnost. Věřím, že pokud se rodiče rozhodnou se svými dětmi navštívit centrum a aktivně se zapojí do programu, mohou v daném čase fungovat jako celek, ale to především záleží na nich samotných. Rodinné centrum může posilovat hodnoty rodiny, přispívat k upevňování pozice rodiny ve společnosti a svým způsobem i být prostředníkem, a to například v případě, předá-li kontakt na odbornou pomoc.