„Nedovedl jsem si představit lepšího pořadatele jubilejních čtyřicátých her, než jsou Přívratští. Jsou to lidi, kteří recesí žijou. Na to, že jim dva dny před akcí na náves napadlo sedmdesát centimetrů sněhu, je pomalu zázrak, že to připravili. Namakali se neskutečně, patří jim velká poklona,“ pochválil pořadatele Tomáš Stejskal. „Přípravy trvaly asi půl roku a intenzivně každý den jsme na tom dělali posledních čtrnáct dní, výroba nám dala hodně práce,“ uvedl za pořadatele Miroslav Veselý.
Na start čtyř disciplín a jedné průběžné se postavilo dvacet šest pětičlenných týmů. A protože věhlas Her už dávno přesáhl hranice okresu, nechyběli ani přespolní účastníci včetně Brňáků. Disciplíny prověřily nejen jejich zdatnost a sehranost, ale i bránice. Mnohé napoví samotné názvy: Doníkovou tajnou chodbou, nahoru, dolů, do tmy i záře, hrát si budeš na rybáře; Prase počká, teď seš na řadě ty!; Zatopit a šup s babou do pece; Cesta za poznáním aneb Připrav si lopatičku, zatáhni šňůrku, pozor, ať vyhneš se špatnému důlku; Imperialisté Přívratem neprojdou.
Ve finálových disciplínách zvítězil domácí Přívrat před Dolní Dobroučí, Mandlem, Jablonným nad Orlicí a Sloupnicí. Většina soutěžících však zastávala názor, že nejdůležitější je zúčastnit se. Nejen to však zajišťuje Hrám budoucnost: do týmů se rodí noví pokračovatelé. Monika Nováková dorazila ze Sloupnice i se svou dcerou Leničkou, které právě v sobotu bylo pět měsíců. „Doufám, že ji to chytne a bude soutěžit taky,“ věří maminka.
Hry bez katastru slaví dvacet let, jubilejní 40. pokračování sice hostil Přívrat, hlavní oslava však vypukne v červenci v Dolní Dobrouči.
První ročník Her bez katastru se konal 23. 8. 1992 v areálu „Na Ostrově” v Letohradu. Ještě v tomtéž roce se uskutečnila i premiéra zimní varianty klání, jehož přesná definice zní: společensko-sportovně-recesisticko-zábavné klání pětičlenných smíšených družstev, která se utkávají v netradičních disciplínách na suchu, vodě, sněhu, blátě, ba i v povětří. Hlavním heslem Her bez katastru je: Sportu zdar a srandě zvlášť.

Proč soutěžím?

„Chytla mě ta sranda. Soutěžili už příbuzní našich členů, tak jsme si řekli, že do toho taky půjdeme. Člověk má možnost zapomenout na všechny starosti a je mezi lidmi, kteří to vidí stejně.“ Monika Nováková
„Vracíme se sem kvůli srandě a možnosti sejít se s lidmi, se kterými se potkáme jen na Hrách.“ manželé Šplíchalovi
„Je to sranda, odlehčení, odpočinek a příležitost přijít na jiné myšlenky a pobavit se s ostatními.“ Josef Škeřík
„Otec je generální rozhodčí, takže já jsem tu v podstatě povinně.“ Barbora Neumeisterová