Pod sešněrovanou dřevěnou konstrukcí se rýsovaly obrysy zvětšeniny kávového šálku, který se bude rozvalovat na perfektně upraveném trávníku zámeckých zahrad. „A vyfotíte se s hrníčkem vedle hrnku?" napadá nás vtipná aranž. „Já už hrnky nechci ani vidět," usmívá se sochař pod vousy, ale ochotně zapózuje.
Sochařské sympozium Hlína fest mělo premiéru loni. Plastiky, které tehdy čeští a polští sochaři vytvořili, stojí dnes kromě Lanškrouna ještě v partnerském Dzierżoniówě. Udržet letní sympozium se Lanškrounu podařilo. Socha, která v uplynulých týdnech vznikla, bude podle městského architekta Přemysla Kokeše výraznou dominantou zámeckých zahrad a jakousi tečkou za jejich úpravami. „Zámecké zahrady jsou nově otevřené a mně se líbila myšlenka, že mám možnost ten prostor svým způsobem formovat, reagovat na něj," řekl Orlickému deníku Jakub Rajnoch v rozhovoru.
Z návrhů, které jste pro Lanškroun vytvořil, padla volba na zvětšeninu kávového šálku. Proč?
Když se podíváte na zámeckou zahradu, je momentálně ve strašně upraveném, až sterilním stavu. Všechno samý pravý úhel, upravený trávník… Na to místo se dá reagovat tím, že do něj vnesete trošku chaosu, dynamiky. Myšlenka nechat povalovat předměty, které se tam mohou ocitnout po tom, co si lidi udělají piknik, nebo jakýmkoliv jiným způsobem, mi přišla zajímavá. Naruší řád toho prostoru. Z principu je potřeba, aby ten předmět byl velký, proto je to zvětšenina hrnku. Výsledná věc bude z betonu, lidé po ní mohou lézt, schovat se dovnitř. Hrnek nebude stát, ale bude překlopený a opírat se o ouško, což bude dynamický moment, který to celé podtrhne. Díky své velikosti bude vidět ze zahrady odevšad, naruší svým způsobem uspořádanost geometrických linií, které jsou buď vodorovné, nebo vertikální.
Hrnek měl konkrétní předlohu?
Měl, našel jsem ho na webu, pokud si dobře vzpomínám, je to moka servis Orion někdy z roku 1972… Lidem většinou dost dlouho trvá se sžít s novými věcmi, není to pro ně jednoduché. Říkal jsem si, že když si vyberu hrnek z nějakého servisu, který byl tady už za ´totáče´ a byl v restauracích, spousta lidí si řekne: jo, tohle znám, to mám doma. A bude pro ně mnohem jednodušší se s tím předmětem sžít a do toho prostředí ho přijmout. Snažil jsem se do toho vnést i to, co si pamatuji já, a tenhle byl první, který mě napadl. Pak ještě takový ten hrnek se zeleným pruhem, který se používal v jídelnách a menzách, ale ten je široký a plytký, nestál by moc dobře.
V jaké fázi právě jste?
To nejtěžší je za námi. Práce začala tím, že se vymodeloval hliněný model, na to udělala forma. A teď se, zjednodušeně řečeno, vylije betonem.
Loňští sochaři byli Lanškrounem okouzleni, už jste se nechal také okouzlit?
Lanškroun jsem znal jen podle jména. Co mě upoutalo hned, je okolí, příroda jak stvořená pro nějaký land art. Když přijíždíte od Ústí nad Orlicí, otevře se před vámi, tam je to pěkné, takové malebné. To je i město, ale spíš mě oslovilo jeho okolí, představa, co všechno by se s tím vším dalo dělat.
Byl jste už na jiných sochařských sympoziích, na kterých se plastiky vytvářely přímo před zraky lidí?
Ne, tohle je poprvé. Jsem ve druháku na AVU a sochy dělám teprve třetím rokem. Ten převržený šálek je největší věc, kterou jsem kdy dělal.
A jaká je to zkušenost?
Hodně dobrá. Člověk zjistí, jak nemá odhad, u takových velkých věcí je velmi těžké odhadnout, kolik materiálu a kolik času potřebujete. Sádrovou formu jsme stihli ve čtyřech lidech udělat za dva dny, kdybych ji měl dělal sám, počítám, že by to bylo tak deset dnů. Padlo na to nějakých čtyři sta kilo sádry, ty díly člověk sám ani neuzvedne.
Určitě jste se byl projít po Lanškrouně a viděl díla vašich předchůdců. Co na ně říkáte?
Přijdou mně v pohodě. Jenom mě mrzí, že jak jsou posazené, nejsou moc vidět, zanikají v prostoru… Třeba Osud Sudet, to je socha, na kterou by se strašně dobře dívalo zespoda. Já bych ji posadil na nějaký sokl, aby vystoupila z horizontu toho města víc proti obloze, člověk by si jí lépe všiml.
Pracoval jste na volně přístupném zámeckém nádvoří, chodili se na vás lidé podívat?
Jo, chodili… Ty odvážnější se dokonce zeptali, co to je…
Žijete v Praze, pobyt v malém městečku v podhůří Orlických hor – to musí být zajímavý kontrast…
Trochu jo. Všichni se mě ptají, kam letos jedu na dovolenou, a já říkám, že do Lanš-krouna…
Když shrnete vaši letošní „dovolenou" v Lanškrouně", za sebe dobrý?
Narostly mi svaly, trošku jsem se opálil, mám zjizvené ruce, děsný mozoly… Takže úplně skvělý (smích).
Mgr. Jakub Rajnoch se narodil v roce 1978 v Krnově, kde vystudoval gymnázium, je absolventem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor informatika. Zabýval se poradenstvím v oblasti inteligentních dopravních systémů v zahraničí, v současné době studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v Ateliéru sochařství II. Trvale žije v Praze.
Líbí, či nelíbí nová socha? Rozhodnou hliněnky
Zámecké zahrady jsou otevřené jen chvíli, po dokončení druhé etapy revitalizace v květnu byly uzavřené, dokud nenarostly trávníky na zelených plochách.
V neděli bude v prostoru, který má sloužit k relaxaci či setkávání Lanškrounských, živo. V zahradách bude ukončen druhý ročník Hlína festu. Ústředním bodem přichystaného programu pak bude představení nové sochy, kterou pro Lanškroun vytvořil Jakub Rajnoch. Na novém pódiu vystoupí místní umělci i soubory z partnerských měst, připraven bude doprovodný program a aktivity pro děti. Například pedagogové základní školy z náměstí A. Jiráska jim umožní vyrobit si na hrnčířském kruhu své vlastní hrnečky. Po skončení akce je učitelky natřou glazurou, vypálí a předají do lanškrounského infocentra, kde si je jejich autoři budou moci později vyzvednout.
Na nové soše, zvětšenině kávového šálku o výšce 1,3 metru, se pilně pracuje, betonový odlitek bude instalován do zámeckých zahrad v neděli dopoledne. Při loňském ukončení Hlína festu si mohli návštěvníci vybrat z hliněných modelů soch ty, které se jim líbily nejvíce. Hlasovalo se pomocí hliněných kuliček. „I letos budou mít možnost sochu hodnotit. Při vstupu do parku obdrží každý návštěvník jednu hliněnku. Budou připraveny dvě sklenice, do jedné budou své kuličky házet ti, kterým se hrneček líbí, do druhé ti, které nové dílo nezaujme," dodala Petra Brejšová z kanceláře starosty a tajemníka.