Dnešní manželství jsou křehčí

A stává se to i těm, kdo si své „ano“ řeknou před Bohem? Nejen na to jsme se zeptali děkana českotřebovské římskokatolické farnosti Miloše Kolovratníka.

Statistiky jsou známé, snad každé druhé manželství končí rozvodem. Jak si stojí církevní svazky?
Asi před třiceti lety Američané dělali výzkum, který měl ukázat, zda je nějaký rozdíl v pevnosti mezi manželstvími křesťanskými a „civilními“. Výsledek testu hovořil o poměru více jak 100 : 1 ve prospěch manželství, kde oba věří, modlí se, čtou Boží slovo, slaví nedělní bohoslužby.
Tím, že se uzavře manželství před Bohem a církví, se však nestává automaticky pevnějším. Jde o celoživotní úkol pracovat na svém vztahu. Ale manželé dávají najevo, že vědí o lásce, která je oba dva přesahuje a která je zdrojem jejich vzájemné lásky, že je tady někdo, kdo jim odpouští a dává sílu odpustit tomu druhému, a dále také vyjadřují, že svoje manželství vnímají v celku společnosti a církve. Mnohdy právě v době krizí je jejich manželství neseno druhými manželskými páry a lidmi okolo.
Musím říci, že jedna z mých velkých kněžských radostí je, když vidím, jak někteří manželé překonali své krize a dnes je jejich vztah mnohem hlubší a pevnější než dříve.

Berou lidé církevní svazky jako větší závazek?
Nikdo, kdo uzavírá manželství, se nechce rozvést, a existuje mnoho pěkných manželství uzavřených „na radnici“. Přesto mnoho lidí vnímá, že sňatek „v kostele“ – před Bohem – je cosi závažnějšího. Hezky to vyjadřují ženich a nevěsta vzájemným slibem, který zní: „Já (jméno) odevzdávám se tobě (jméno) a přijímám tě za manžela (manželku). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ Na radnici nic takového neříkají.

V čem spatřujete příčinu krachu tolika manželství? Je to třeba i tím, že nevěru a rozvod společnost toleruje?
Dnešní manželství jsou křehčí. Kromě známých faktorů, jako je emancipace ženy, malá rodová pouta, nedostatek kladných vzorů atd., vidím největší příčinu krachů v tom, že se manželé zbavili duchovního základu. Schází jim odpovědi na otázky: Kdo jsi? V co věříš? Čeho chceš v životě dosáhnout? Kde, z čeho a u koho chceš brát sílu v době těžkostí?
A také, i když se to nezdá, mnozí manželé jsou hodně sami. Dlouho jim stačí „jejich štěstí“, a pak nemají nosné vztahy. Jestliže se uzavírá svatba před společností, dávají snoubenci najevo svoji lidskou zralost a rovněž, že zasazují svůj vztah do konkrétních vztahů ve společnosti nebo církvi. Samozřejmě, že děti z rozvedených manželství jsou ochuzeny o vzor věrnosti, a o to více musí hledat kladné vzory, aby neopakovaly chyby svých rodičů.
Společnost si s nevěrou a rozvodovostí neví rady. Je to jeden ze způsobů reakce na problém. Když jej neumím vyřešit, tak jej prohlásím za normální.

Jak se daří kurzům „Příprava snoubenců na manželství“, které vaše farnost organizuje?
Již několik let každý rok, a tedy i letos na jaře, začínáme „kurz snoubenců“ s asi osmi setkáními, kdy se na manželství díváme z různých úhlů (podstata manželství, různé modely manželského života, rozdílnost muže a ženy, intimní život, výchova dětí, vztahy s druhými, krize života, trávení času, atd.). Cílem je zjistit si, zda ten druhý má stejný pohled na život jako já. A to je ta největší jistota, kterou si do manželství mohou snoubenci nést. Velkou část přípravy zabírají vzájemné rozhovory mezi snoubenci na daná témata. Rozhodně to ale neznamená, že musí být oba křesťané nebo že to vše musí skončit svatbou v kostele. Jde o pomoc konkrétním párům objevit krásu manželství.
Kurzy se konají již několik let a odpovídají na zájem dvojic. Setkávání s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o svém budoucím manželství, je radostí a velkým povzbuzením i pro ty, kteří jim v tom jsou nápomocni.