Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno R (pokračování)

Rašín Alois

Český ekonom a politik, jeden z významných představitelů československé první republiky, se narodil 18. 10. 1867 v Nechanicích jako deváté dítě v rodině pekaře. Studoval na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové. Po maturitě začal se studiem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, ze zdravotních důvodů přešel na Právnickou fakultu UK.

Na počátku devadesátých let 19. století se aktivně zapojil do hnutí radikální studentské mládeže a stal se jedním z vůdců tzv. Omladiny. Podílel se na založení státoprávně radikální strany a v roce 1907 i na reorganizaci Národní strany svobodomyslné (mladočeské). O čtyři roky později se stal poslancem vídeňského parlamentu.

V době I. světové války se zapojil do ilegální protirakouské činnosti, za kterou byl v roce 1916 odsouzen k trestu smrti.   Poté, co na trůn usedl poslední rakousko-uherský císař Karel I. Habsburský mu byl trest smrti změněn na deset let těžkého žaláře a  nakonec amnestií zcela zrušen.  Po roce 1918 působil v československém parlamentu za Československou národní demokracii a v letech 1918 – 1919 a 1922 – 1923 byl ministrem financí československé vlády.

5. ledna 1923 se Alois Rašín stal obětí atentátu – když vyšel ze svého bytu v pražské Žitné ulici, vystřelil na něj z revolveru anarchista Josef Šoupal. Svým zraněním podlehl 18. února.

Ratibořice

První písemné zmínky o existenci zdejší panské tvrze, kterou vlastnil rytíř Vaněk ze Žampachu, pocházejí z roku 1388. Poté správa Ratibořic přešla pod panství Rýzmburské. Tvrz však nikdo trvale neobýval, a tak postupně chátrala až zanikla. Od roku 1582 patřily Ratibořice i Rýzmburk k náchodskému panství, které vlastnil rod Smiřických ze Smiřic a po bitvě na Bílé Hoře ho získali Trčkové z Lípy. Následně  konfiskovaná država přešla do rukou italského šlechtice Ottavia Piccolominiho de Arragona jako odměna za pomoc při odstranění Valdštejna.

V letech 1702 – 1708 si v Ratibořicích nechal kníže Lorenzo z Piccolomini postavit barokní zámeček ve stylu italských letohrádků, který měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Největšího rozkvětu se zámek dočkal v době, kdy jej vlastnila Kateřina Frederika Vilemína Benigna vévodkyně Zaháňská, princezna Kuronská (známá jako kněžna z knihy Babička od Boženy Němcové), která panství Náchod a Ratibořice zdědila  po svém otci Petru Bironovi, vévodovi Kuronském a Zaháňském. Původně barokní zámeček si vévodkyně zvolila za své stálé letní sídlo a nechala jej upravit ve stylu empíru a klasicismu. Byl vybudován nový lovecký pavilon a rozsáhlý přírodně krajinářský anglický park se  vzácnými dřevinami a skleníkem. Zámek se stal vyhledávaným místem pobytu šlechticů a panstva. V roce 1813 v něm vévodkyně hostila např. rakouského ministra, knížete Klemense Metternicha, pruského krále Bedřicha Viléma a ruského cara Alexandra I., kteří zde vedli tajná jednání protinapoleonské koalice Rakouska, Ruska a Pruska.

Posledními majiteli panství byl německý knížecí rod Schaumburg-Lippe, v červnu 1945 byl jejich celý majetek zkonfiskován a přešel do správy státu. Roku 1978 byl zámek i přilehlé Babiččino údolí prohlášeny národní kulturní památkou. Návštěvníkům zámek nabízí prohlídky vnitřního zařízení a původních maleb, které představují prostředí, v němž žila vévodkyně Zaháňská a interiéry a soubory osobních předmětů z té doby.

Ravelin

Samostatný pětiboký objekt v jihovýchodní části pevnosti Josefov. Jedná se o nejsložitější a nejdokonalejší typ obranného prvku s dělostřeleckými kasematy, dělícími příkopy, demoličními minami a samostatným obranným jádrem. Měl za úkol chránit pevnostní brány a posilovat palebnou sílu, celá obrana proto byla předsunuta až do předpolí pevnosti.

Každý prvek josefovské pevnosti měl své číslo – ravelin dostal číslo čtrnáct. Sídlí v něm muzeum podzemí a pravidelně se zde konají akce klubů vojenské historie.  Celý areál patří pod správu občanského sdruženi Ochránci památek pevnosti Josefov – Ravelin XIV, které objekt opravuje a snaží se ho uvést do podoby z roku 1784. Takto dochované a částečně rekonstruované raveliny jsou k vidění i v pevnosti Terezín.

Pevnost Josefov byla postavena v letech 1780 až 1787 z podnětu císaře Josefa II a ve své době   představovala nejrozsáhlejší podzemní komplex v Evropě.

Ready Kirken

Hudební skupina, která vznikla v roce 1996 v Pardubicích. Původní sestavu tvořili Michal Hrůza (kytara, zpěv), Zdeněk Ceral (kytara), Roman Pleskot (baskytara) a Petr Lichtenberg (bicí). Prvním velkým úspěchem byl song Zejtra mám. V roce 2006 byla píseň 1+1 z alba Čekal jsem nejhranější v českém  éteru a získala prestižní cenu Anděl.

Sestava procházela řadou personálních změn, tou hlavní byl odchod lídra Michala Hrůzy v roce 2006. Skupinou prošli bubeník Bronislav Bičan (1997 – 1999), baskytarista Víťa Jiráček, klávesista Pavel Bohatý a bubeník Dominik Tůma (všichni 1998 – 2000). S Ready Kirken hráli i baskytarista Ondřej Herold a bubeník Adam Jánošík. Současnou sestavu tvoří Michal Mráz (kytara, zpěv), Michal Voldán (baskytara a zpěv), Zdeněk Ceral (kytara) a Roman Sklenář (bicí).

Ready Kirken odehrály v prosinci roku 2014 svoje první akustické koncerty, při nichž dvakrát po sobě vyprodaly Rytířský sál pardubického zámku.

RegioPanter

Nové elektrické jednotky vyráběné Škodou Plzeň pod typovým označením Škoda 7Ev. Postupně jsou nasazovány do provozu na různých místech republiky a výjimkou není ani Pardubický a Královéhradecký kraj. Na důležité trati spojující obě krajská města a Jaroměř zajišťuje přepravu cestujících pět jednotek pořízených s využitím příspěvku Regionálního operačního programu Severovýchod dopravu od září roku 2012. Nové vlaky nahradily klasické soupravy tažené lokomotivou. Třívozová jednotka dosahuje maximální rychlosti až 160 km za hodinu. Cestující oceňují především její nízkopodlažnost umožňující snadný nástup pro starší a nemocné lidi či pro maminky s kočárky nebo cyklisty. Zároveň se jedná o jedny z prvních vlakových souprav u Českých drah, které svým pasažérům nabízejí bezdrátové připojení k internetu prostřednictvím WiFi. V průběhu let 2015 a 2016 mají být dodány upravené jednotky RegioPanter, s nimiž se počítá pro vozbu rychlíků, mimo jiné i na trase Praha – Pardubice – Česká Třebová – Brno.

Rejchl Jan

Architekt, malíř a grafik se narodil 7. 7. 1899 v Hradci Králové, kde v roce 1917 složil maturitu na gymnáziu.  V letech 1919 – 1924 studoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, v letech 1925 – 1926 absolvoval Akademii výtvarných umění – mistrovskou školu architektury u Josefa Gočára a v roce 1930 zahájil samostatnou projekční činnost.  O čtyři roky později získal doktorát technických věd a v roce 1947 se stal docentem na katedře účelových staveb na Vysoké škole architektury v Brně. Převážnou část tvorby věnoval Hradci Králové. Spolu se svým bratrem  Václavem spolupracoval na projektu hlavního nádraží,  samostatně vytvořil tehdejší Sborové velitelství (dnešní Lékařská fakulta v Šimkově ulici) a stavební průmyslovku na Pospíšilově třídě, která je jedním z mála pilířů funckionalismu v Hradci Králové. Z dalších staveb to jsou Československá národní banka (dnes Komerční banka na náměstí Osvoboditelů)  a Sklářský ústav. Vymyslel restaurační pavilon v Jiráskových sadech. Je autorem budov spořitelen v Rychnově nad Kněžnou (dnes Komerční banka) a Dobrušce.

Po II. světové válce vznikl dětský infekční pavilon ve Fakultní nemocnici, pak Jan Rejchl jako zaměstnanec Stavoprojektu projektoval základní školy na Slezském Předměstí a v Labské kotlině II. Podílel se i na rekonstrukcích některých staveb mimo Hradec Králové – např. mlýna v Ratibořicích, domu F. L. Heka v Dobrušce a Hankova domu v Hoříněvsi. Zemřel 25. 2. 1985 v Hradci Králové.

Remsa Zdeněk

Rodák z Horní Branné (29. 12. 1928) získal věhlas na lyžařských skokanských můstcích. Reprezentoval na ZOH 1948 ve Svatém Mořici a na několika následných  světových šampionátech. Na Turné čtyř můstků skončil v roce 1957 desátý. Poté se velice úspěšně věnoval výchově nových skokanů.  V roce 1960 nastoupil do Dukly Liberec a stal se trenérem reprezentačního družstva skokanů. Trénoval Jiřího Rašku, Dalibora Motejlka, Josefa Matouše, Rudolfa Hönla a další skokany. Říkávalo se jim Remsa  Boys a začali porážet Seveřany, kteří v té době hráli ve světě skoků na lyžích prim. Nové tréninkové metody, které Remsa prosadil a pro něž nadchl reprezentační tým, brzy přinesly výsledky. Od světového rekordu Motejlka v letech skokem dlouhým 142 metrů, až po senzační zlato a stříbro Jiřího Rašky na X. ZOH v Grenoblu (1968). Zbyněk Hubač pod jeho vedením skončil v prestižním Turné čtyř můstků dvakrát třetí v celkovém pořadí.

Po skončení reprezentační kariéry se Zdeněk Remsa věnoval výchově mládeže, v Lomnici nad Popelkou mj. trénoval i Romana Koudelku.

Renčín Vladimír

Jeden z nejpopulárnějších českých kreslířů a karikaturistů. Narodil se 6. 12. 1941 v Pečkách, od roku 1947 žil v Hradci Králové, v roce 2006 se přestěhoval do Hoděšovic. Vystudoval Střední ekonomickou školu, kreslení na volné noze se věnuje od roku 1965.

Jeho nezaměnitelné kresby s postavami Dlabáčka, Rambouska a Marie baví už od roku 1962, kdy mu první vtip zveřejnil časopis Mladý svět. Jeho úspěšnou kariéru poznamenal zákaz činnosti poté, co byl v roce 1974 vyšetřován Státní bezpečností.

Získal celou řadu ocenění doma i ve světě – mj. stříbro na 1. mezinárodním festivalu protiválečné karikatury v Kragujevaci (1981), Zlatý osten Dikobrazu (1983), 1. místo na soutěži Prazdroj českého kresleného humoru v Plzni (2005). Vydal desítky knih, řadě autorů jejich díla ilustroval. Třináct let spolupracoval s deníkem Právo (2001 – 2014), kde mu vyšlo více než 4000 kreseb. Vladimír Renčín je nositelem Medaile Za zásluhy, kterou mu v roce 2011 udělil prezident České publiky Václav Klaus. Získal i cenu Hradecká múza (1996) a Výroční cenu České unie karikaturistů (2006).

Rentz Michael Jindřich

Německý rytec, který však převážně působil v Čechách zejména ve službách hraběte F. A. Šporka. Stál v čele rytecké dílny, ilustroval mnoho knih, které Špork vydával. Narodil se v roce 1698 v Norimberku a zemřel v roce 1758 v Kuksu. Svým dílem – kvalitou i rozsahem – je srovnatelný s pozicí sochaře Matyáše Bernarda Brauna. V květnu 2014 otevřeli v Kuksu další zrekonstruovaný objekt, ve kterém se nachází muzeum tisku. Jeho součástí jsou ukázkové dílny knihtisku, výroba ručního papíru, mědirytu, vazba knih a restaurování s nabídkou workshopů a tisku na funkčních replikách mědirytinového a knihtiskařského lisu ze 17. století.

Ressel Josef

Rodák z Chrudimi (23. 6. 1793) se proslavil zejména vynálezem lodního šroubu. Vynalezl však i šroubový lis na víno a olej, parní vyluhování barviv a tříslovin, kuličkové ložisko bez mazání a pneumatickou potrubní poštu.

Chodil do trojtřídky v Chrudimi, gymnázium vystudoval v Linci. Poté, co ho pro tělesnou slabost nepřijali na dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, odešel do Vídně, kde měl studovat medicínu. Nakonec však ve zkráceném termínu úspěšně absolvoval lesnickou akademii v Mariabrunnu. Zprvu působil v Kraňsku jako lesník a roku 1821 se stal lesmistrem v přímořském městě Terstu, kde si ověřoval své experimenty s lodním šroubem. Použít k pohonu lodi Archimédova šroubu napadlo už počátkem 16. století Leonarda da Vinciho. Ressel nápad s Archimédovým šroubem nosil stále v hlavě a věřil, že právě to je cesta, která pohon lodí usnadní. Na rozdíl od desítek svých předchůdců dokázal stanovit jeho správný tvar a velikost a vymyslet i jeho nejvhodnější umístění na lodi. Dal ho vodorovně pod záď lodi před kormidlo a začal s testováním na modelech lodí. Při chystaných testech na lodi Civetta Ressel svým obchodním partnerům podstatu vynálezu prozradil ještě dřív, než s nimi uzavřel smlouvu, a tak se ve Francii a v Anglii objevila celá řada falešných „vynálezců", kteří si Resslův vynález přisvojili.

Loď Civetta však i přesto byla dokončena. Jedenadvacet metrů dlouhý parník o nosnosti 33 tun vybavený dvouválcovým vahadlovým parním strojem poháněl Resslův lodní šroub. 4. srpna 1829 vyplul z terstského přístavu na moře. S plavbou panovala zpočátku spokojenost, protože byla plynulá a rychlejší než na jiných plavidlech. Bohužel měděné potrubí letované cínem prasklo a tato malá závada byla příčinou toho, že policie další plavby zakázala.

Potvrzení  prvenství převratného vynálezu se Ressel už nedožil. Zemřel na malárii na služební cestě 9. 10. 1857 v Lublani. Teprve o devět let později mu vynález lodního šroubu přiznala americká akademie věd ve Washingtonu.

Rettigová Magdalena Dobromila

Slavná česká kuchařka a hospodyně se narodila 31. 1. 1785 ve Všeradicích u Hořovic, ale svůj život spojila také s Litomyšlí. Do města přišla v roce 1834 a její působení popisuje dobový text: „Dívky vyučovala z ochoty různým pracím a to dopoledne pracím kuchařským a hospodyňským, odpoledne pracím ručním; působila při tom na ně něžným mateřským citem a různými příběhy ze života. Od svých žaček dávala si vždy říkati matinko. Tón její, jak nám vždy vyprávěla matička (pí M. Planičková), která byla její nejmladší žačkou od 12. do 15. roku, byl vždy vážný, přísný, káravý. Neprominula žádné žačce některého pochybení, zvláště liknavost k některé práci. Dávala si často opakovat před vařením, jak se který pokrm připravuje, na který způsob možno v chuti různě ho pozměniti. Při tom pracovala na dalším vydání své české kuchařské knihy, která vytlačila mnoho tisíc knih německých z rukou českých hospodyň."

Osobnost Magdaleny Dobromily Rettigové, která zemřela 5. 8. 1845 v Litomyšli,  si zdejší ženy připomínají ve Spolku a Sboru paní a dívek. Od roku 2012 se ve městě konají Gastronomické slavnosti M. D. Rettigové, na nichž se podává dobré jídlo, nechybí tradiční česká kuchyně (svíčková), ale ani exotické pokrmy.