Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno P (pokračování)

Perla

Jeden z nejvýznamnějších textilních podniků u nás. Začátky textilní výroby v Ústí nad Orlicí sahají do 17. století.   V roce 1844 založil Jan Hernych firmu, ve které ručně tkalcoval. V roce 1879 zakoupil dům v místě dnešní Perly a instaloval zde prvních šest ručních stavů. Firma se rychle rozrůstala a o devět let později už měla továrny v šesti městech. 2600 dělníků mělo k dispozici 3000 mechanických stavů.

V roce 1946 vznikl podnik České  bavlnářské závody se sídlem v Ústí nad Orlicí. V roce 1949 byl změněn na n. p. Utex, který sdružoval 13 závodů v nejbližším okolí. V roce 1958 došlo k další změně s novým názvem Perla. V 70. letech slučoval 15 závodů se zhruba 6100 zaměstnanci.

Ještě v létě roku 1989, kdy se Perla stala státním podnikem, měla celkem 5239 zaměstnanců, patnáct provozních závodů, podnikové ředitelství a výpočetní středisko. Ovšem tak, jak postupně po revoluci zanikala především kvůli levné asijské „konkurenci" většina textilních podniků u nás, došlo po řadě peripetií i na Perlu. Konec jednoho z dřívějších textilních gigantů nastal na podzim roku 2009 uzavřením jejího posledního provozu – úpravny v Ústí nad Orlicí.

Perner Jan

Stavitel a projektant se narodil 7. 9. 1815 v Bratčicích u Čáslavi v rodině mlynáře. Po vystudování na pražském technickém učilišti začal pracovat na výstavbě železnic v Rusku. Kvůli konfliktu s úřady byl  donucen k návratu do vlasti, kde pracoval od roku 1837 na výstavbě Severní dráhy císaře Ferdinanda. Vedl stavbu mezi Břeclaví a Brnem a následně projektoval úsek z Ostravy do Osvětimi. Velkou měrou se zasloužil o projektování a výstavbu páteřní železniční tratě z Olomouce přes Českou Třebovou, Pardubice a Prahu do Drážďan. Ke slavnostnímu zahájení provozu mezi Olomoucí a Prahou došlo v roce 1845. Zprovoznění zbývajícího úseku z Prahy do Drážďan se již nedočkal. Choceňský tunel, dnes již neexistující stavba na olomoucko-pražské dráze, se mu totiž stal osudným. 9. září 1845 cestoval vlakem z Moravy do Prahy, během jízdy sestoupil na schůdky vagonu a prohlížel si stavbu nového tunelu. Při vjezdu do stanice se zranil o jeden ze sloupů stojících v kolejišti. Po nehodě ještě odcestoval do Pardubic, kde však druhý den ve věku pouhých třiceti let následkům poranění podlehl.

Jméno Jana Pernera nese nejen náměstí před pardubickým hlavním nádražím, ale také před nádražím v České Třebové, kde je od roku 2010 umístěna Pernerova socha. Jeho jméno připomíná i Dopravní fakulta  Univerzity Pardubice.

Perníková chaloupka

Původně lovecký zámeček z roku 1882 dnes v Rábech pod Kunětickou horou slouží jako Muzeum perníku se zábavným programem. Zatímco dospělé zaujme historie perníkářského řemesla a pardubického perníku, pro děti je připraveno neobvyklé zamyšlení nad pohádkou  O perníkové chaloupce. Výstavní expozice obsahují přes tisíc perníků z celé ČR. Jedná se většinou o vítězné práce z různých soutěží. K vidění je zároveň i vlastní výroba perníku v historických dřevěných formách. Ročně muzeum navštíví přes 30 000 lidí.

V poslední době vznikl spor mezi provozovatelem muzea a obcí Ráby o výklad nového územního plánu (dosud nenabyl právní moci), který obsahuje i umístění regionálního biocentra.

Pernštejnové

Významný šlechtický rod původem z jihozápadní Moravy patřil spolu s Rožumberky k nejmocnějším v Čechách a zanechal výraznou stopu na východě Čech.  V roce 1491 zakoupil Pardubice od pánů z Pardubic nejbohatší moravský velmož v zemi Vilém z Pernštejna, který si je vyvolil za centrum velkého panství a zasloužil se v něm zejména o velký rozmach rybníkářství. Přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci, jeho synové Vojtěch a Jan pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti.

Vilémův syn Vojtěch, který za vlády krále Vladislava II. zastával funkci nejvyššího hofmistra českého království, koupil Nové Město nad Metují, kde působil sedm let. Na protest proti rozhodnutí Ludvíka Jagelonského sesadit zemské úředníky rezignoval jako první a v březnu roku 1534 zemřel.

S východními Čechami je spjaté i jméno Jana z Pernštejna, kterému patřilo panství Litomyšl. Zemřel při obléhání pevnosti Rábu u Uhrách, kde mu koule z tureckého děla utrhla hlavu a levou ruku i s ramenem. V Litomyšli zanechal syna a tři dcery. Syn Vratislav Eusebius byl posledním potomkem rodu – padl v jedné ze šarvátek třicetileté války se Švédy u braniborského města Tangermünde. Jeho smrtí vymřel rod Pernštejnů roku 1631 po meči, o patnáct let později i po přeslici, poslední vládkyní byla Polyxena z Pernštejna.

Pernštýnské náměstí

Centrum Pardubic bylo původně mírným písečným návrším, ale po požáru roku 1507 ho srovnali do roviny. Náměstí se až do poloviny 19. století říkalo rynk, pak se ujal nový název Hlavní náměstí. Roku 1918 bylo náměstí pojmenováno podle Viléma z Pernštejna a tento název byl v padesátých letech upraven tak, jak se používá dodnes. Domy na Pernštýnském náměstí zdobí renesanční ostění a portály z pálené hlíny. Mezi nejcennější památky patří dům U Jonáše a novorenesanční radnice.

V minulosti na něm probíhaly trhy, tržní řád z roku 1837 přesně stanovil rozmístění jednotlivých stánků. Perštýnské náměstí je i dnes místem konání trhů a zároveň i centrem různých městských slavností a akcí. Od roku 1964 je centrem městské památkové rezervace.

Nacházejí se zde pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období. Se vším se můžete seznámit prostřednictvím Stezky Viléma z Pernštejna. Celková délka tohoto okruhu s deseti zastávkami a informačními tabulemi je 2,5 kilometru.

Pernštýnská noc

Tradiční zahájení Folklorního festivalu Pardubice – Hradec Králové, jde o oblíbený staročeský jarmark na zámku a Pernštýnském náměstí. Při letošním 23. ročníku vystoupily v půlhodinových blocích na pódiích u Spolkového domu, u morového sloupu a na malém nádvoří pardubického zámku folklorní soubory a v atriu radnice se konaly komorní pořady. Na prvním zámeckém nádvoří  zaujal  doprovodný historický program, který diváky přenesl do středověku. Milovníci folku ocenili koncertní program na Příhrádku. Před půlnocí se rozezpívala i Zelená brána a zpívání se přesunulo do atria radnice.

Peruán

Jeden ze šesti koní, kterým se podařilo třikrát v řadě vyhrát Velkou pardubickou steeplechase (1998, 1999, 2000). Vnuk Koroka, rovněž trojnásobného vítěze VP (1969, 1971, 1972). Majitelem Peruána byl  MUDr. Václav Brůna, jezdcem Zdeněk Matysík, v Dostihovém centru Zámrsk ho trénovala Lenka Horáková. Upozornil na sebe v roce 1996, kdy v prestižní Velké cross country v Cheltenhamu doběhl druhý, což byl nejlepší výsledek  v tuzemsku chovaného koně.

Premiéru ve Velké pardubické měl v roce 1997, ale po kolizi s Varaderem na překážce zvané Drop dostih nedokončil. Poprvé v nejtěžším kontinentálním dostihu uspěl jako desetiletý a při svém druhém vítězství vytvořil rekord časem 9:16,00, který překonala v roce 2008 osmiletá bělka Sixteen časem 8:58,99. Čtvrté vítězství v řadě mu při 111. ročníku v roce 2001 v cílové rovince znemožnil Chalco, který ho tísnil, Matysík s Peruánem při hrozbě vytlačení z dráhy zbrzdili a prohráli o jednu a čtvrt délky. Následný protest trenérky Horákové Dostihová komise neuznala, výrok nezměnil ani následný Dostihový soud. Při svém posledním startu v Pardubicích (2002) byl zadržen v cílové rovince a Velkou nedokončil.

Ve své aktivní kariéře absolvoval 38 steeplechase, z nichž 
16 vyhrál, vydělal 6 935 287 korun. Má v nohách i dvacet rovinových dostihů, ve kterých byl čtyřikrát nejrychlejší, na rovině majiteli  získal 90 300 korun.

Pešek Libor

Významný český dirigent (narozen 22. 6. 1933 v Praze), který byl žákem Karla Ančerla, Václava Smetáčka a Václava Neumanna na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru dirigování. V mládí studoval hru na klavír, trombon a violoncello. Jeho prvním významným působištěm byla Severočeská filharmonie Teplice, v letech 1970 – 1977 byl šéfdirigentem Komorní filharmonie Pardubice, jejímž je nyní čestným šéfdirigentem.

Vrcholem Peškovy kariéry je jeho desetileté působení ve funkci uměleckého ředitele a šéfdirigenta Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu (1987 – 1997), se kterým dodnes vystupuje jako čestný dirigent. Při příležitosti státní návštěvy britské královny Alžběty II. v České republice v roce 1996 obdržel Řád britského impéria. O rok později získal prestižní Cenu Classic a prezident Václav Havel mu udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.

Pešek Richard

Malíř, grafik, ilustrátor a bývalý starosta města Ústí nad Orlicí se narodil v září roku 1954. Před rokem 1989 byl zaměstnancem Orlické galerie v Rychnově nad Kněžnou, pak odešel na volnou nohu. Životním tématem pro jeho tvorbu se staly jeho pobyty v zahraničí, zejména ve Spojených státech amerických. Upozornil na sebe ilustracemi k úplnému vydání Tarzana od E. R. Borroughse, které v letech 1991 – 1996 vydalo nakladatelství Paseka. V roce 1996 se Život a dílo Richarda Peška objevilo mezi maturitními otázkami v Austrálii.

Svými díly je zastoupen ve sbírkách řady galerií na více kontinentech, vystavoval v USA, Senegalu, Spojených arabských emirátech a mnoha dalších zemích. Řadu svých děl daroval významným osobnostem – např. v roce 1998 dva obrazy Hillary a Billu Clintonovým, v roce 2002 George Bushovi a starostovi New Yorku Rudy Giulianimu obrazy s námětem legendárních dvojčat WCT. Ve svých sbírkách má Peškovy obrazy i vládce Dubaje Sultan Bin Mohamed Al Qassimi. Malbu a kresbu učil na Střední umělecké škole v Ústí nad Orlicí, kde byl v letech 2006 – 2010 starostou. Spolupracuje s Roškotovým divadlem v Ústí nad Orlicí, podílel se jako scénograf na inscenacích pro Státní operu v Praze a Divadlo F. X. Šaldy v Liberci.

Po nepovedené banální operaci ucha na podzim roku 2011 upadl do kómatu a bojoval o život. Přestal dýchat a zastavily se všechny jeho životní funkce, lékaři mu dávali jen malé procento naděje na přežití. Ze složité situace se však dostal, pomohla jeho silná vůle a podpora rodiny. Do dalšího života si však odnesl postižení a je upoután na invalidní vozík.

Petr Rudolf, prof.

Významný lékař a zakladatel československé neurochirurgie se narodil 29. 7. 1912 v Předměřicích nad Labem. Vystudoval hradecké gymnázium a Lékařskou fakultu UK v Praze. Začínal jako asistent v anatomickém ústavu, pak pracoval v Havlíčkově Brodě,  odkud přešel na chirurgii do Hradce Králové. Zaujala ho neurochirurgie, v letech 1947 – 1948 absolvoval stáž v USA (Saint Louis, Chicago).  Byl propagátorem ojedinělých operačních postupů, začal s operacemi nitromozkových tepenných výdutí. Zasloužil se o založení první neurochirurgické kliniky v tehdejším Československu (1952). V roce 1971 byl ve Fakultní nemocnici Hradec Králové otevřen neurochirurgický pavilon, který od roku 1992 nese jeho jméno. V letech 1952 – 1986 byl přednostou neurochirurgické kliniky, v letech 1984 – 1991 i ředitelem Ústavu experimentální neurochirurgie. Působil i ve funkci proděkana Lékařské fakulty UK v Hradci Králové.

Prof. Rudolf Petr byl nositelem celé řady domácích i zahraničních ocenění, v roce 1999 ho město Hradec Králové vyznamenalo Cenou dr. Františka Ulricha.

Zemřel 10. 3. 2003 v Hradci Králové.