Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.
Písmeno L (dokončení)
Luční bouda
Leží na Bílé louce při levém břehu Bílého Labe pod svahy Luční a Studniční hory ve výšce 1410 metrů nad mořem. Je nejstarší chatou v hřebenové části Krkonoš a se svými 5600 metry čtverečními zastavěné plochy je i jednou z největších horských bud ve střední Evropě.
Známá chata stojí na místě bývalého hospodářského stavení, které podle historických pramenů při staré obchodní stezce z Čech do Slezska existovalo už v roce 1625. Krátce po mnichovské dohodě 2. října 1938 Luční bouda spolu s nedalekou Rennerovou boudou vyhořela. Chatu za 2. světové války obnovili němečtí nacisté, kteří ji využívali jako výcvikové středisko wehrmachtu a školili zde radistky pro letectvo. Po válce využívala Luční boudu československá armáda. Později se o provoz chaty staral Československý svaz tělesné výchovy, jenž ji v roce 1990 předal Klubu českých turistů.
V roce 1993 se Luční bouda zprivatizovala, několikrát změnila majitele a několik let byla kromě bufetu pro veřejnost zavřena. V roce 2003 koupila chatu v konkurzu pražská společnost AEZZ, která ji opravila a v roce 2004 opět otevřela pro veřejnost.
Naposledy Luční boudu poničil požár v roce 2010. Oheň vznikl kvůli nedbalosti topiče, který do čističky odpadních vod sypal žhavý popel. Od něj vzplál komunální odpad tvořený mimo jiné i papírovými krabicemi a rozšířil se po technickém zázemí chaty. Celková škoda přesáhla 300 000 korun.
Ludwig Miroslav, prof., Ing., CSc.
Rektor Univerzity Pardubice se narodil 7. 4. 1956 v Litoměřicích. Je absolventem Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích (obor organická chemie), kde promoval v roce 1980 (Ing.) a o pět let později zde obhájil disertační práci (CSc.). V letech 1984 – 1987 působil jako vědecký pracovník ve Společné laboratoři chemie pevných látek VŠCHT v Pardubicích a ČSAV. Od roku 1987 přešel ve funkci odborného asistenta zpět na katedru organické chemie tehdejší VŠCHT, kde byl v roce 1993 jmenován docentem. Profesorem pro obor Organická chemie byl jmenován v roce 2001. V letech 1996 – 1997 byl předsedou akademického senátu Univerzity Pardubice a v letech 1997 – 2000 prorektorem pro vnitřní záležitosti a statutárním zástupcem rektora. Následně byl na dvě období zvolen rektorem, kterým byl v letech 2000 – 2006. V období 2006 – 2010 byl opět prorektorem univerzity a pro roky 2010 – 2014 byl potřetí zvolen rektorem univerzity. Znovu zvolen a jmenován byl i pro druhé funkční období 2014 – 2018.
Napsal více než 60 vědeckých publikací a je autorem či spoluautorem 120 vystoupení na zahraničních a domácích konferencích. Absolvoval stáže na univerzitách ve Švédsku, Německu a Japonsku. Zabývá se syntetickou a fyzikální organickou chemií, zaměřuje se na syntézu a studium push-pull systémů s nelineárně optickými vlastnostmi.
Prof. Ludwig je ženatý, manželka Hana je učitelkou na ZŠ. Společně žijí v rodinném domku v Pardubicích. Mají spolu dvě, nyní již dospělé děti – dceru Martinu (33 let), která je oční lékařkou, je vdaná a má dvě malé děti, a syna Petra (28 let), který je svobodný, absolvent VUT Brno, podniká v oblasti poradenství a je autorem úspěšné knihy Konec prokrastinace.
Luisino údolí
První zmínky o dřevorubecké osadě pod Velkou Deštnou v Orlických horách jsou z roku 1828. V roce 1845 v ní byla zřízena Anenská sklářská huť, která však už dnes není v provozu. Zdejší chalupy slouží vesměs k rekreačním účelům. Název Luisino údolí pro významnou křižovatku turistických tras vymyslel tehdejší majitel solnického panství Antonín Slivka, rytíř ze Slivic – horské údolí pojmenoval podle své matky Marie Luisy, huť po své manželce Anně.
U bývalé hájovny je parkoviště, od kterého můžete po zelené značce vystoupit na Velkou Deštnou (1115 m n. m.), trasa má převýšení 240 metrů.
Luisino údolí je také v Krkonoších mezi obcemi Dolní Dvůr a Strážné. Lyžařské středisko disponuje dvěma vleky i nutným zázemím – občerstvením, půjčovnou, ubytováním, neplaceným parkovištěm.
Lustig Viktor
Rodák z Hostinného (4. 1. 1890) si vysloužil přízvisko český profesionální podvodník. Uvedl se tím, že prodal krabičku na výrobu stodolarových bankovek, která důvěřivci „vytiskla" dvě připravené bankovky a pak už z ní vyjížděl jen bílý papír. Nejvíce se proslavil tím, že prodal Eiffelovu věž. V roce 1925 využil zprávy z tisku, že je problém s údržbou této pařížské dominanty. Falešnou vládní pozvánku poslal šesti renomovaným obchodníkům, kterým oznámil, že z těchto důvodů bude věž prodána do šrotu a on jako zástupce ředitele Ministerstva pošt a telegrafů má mezi nimi vybrat obchodníka pro tuto transakci. „Vítěz konkurzu" Lustiga podplatil a pak i zaplatil za věž. Český podvodník spolu se svým osobním tajemníkem odjeli s kufrem plným peněz do Vídně. Za měsíc se do Paříže vrátili a zkusili to znovu. Tentokrát však potencionální kupec vše nahlásil policii, jenže podvodníci stačili uniknout. Zamířili do USA, kde se Lustig uvedl tím, že přemluvil legendárního Al Caponeho, aby investoval 50 000 dolarů do akcií. Peníze měl u sebe dva měsíce, pak je vrátil a řekl, že se obchod nepovedl. Capone byl takovou čestností ohromen a dal mu 5000, což bylo jediné, o co Lustigovi celou dobu šlo.
Nakonec byl český podvodník za velkou louží obviněn z padělání a odsouzen na dvacet let. V Alcatrazu si odseděl 11 let – zemřel 11. 5. 1947 ve Zdravotnickém zařízení pro vězně ve Springfieldu na zápal plic. V úmrtním listu měl v rubrice povolání vyplněno „učeň prodavače".
Lux Josef, Ing.
Narodil se 1. 2. 1956 v Ústí nad Orlicí a po absolvování Vysoké školy zemědělské v Brně (1980) působil v zemědělských družstvech východních Čech, v roce 1990 byl vedoucím živočišné výroby v Zálší a bydlel ve Dvořisku u Chocně.
Od roku 1982 byl členem Československé strany lidové (ČSL) a po listopadové revoluci ho kooptovali do Federálního shromáždění (30. 1. 1990). V září roku 1990 byl zvolen předsedou ČSL, v čele strany zůstal i po jejím přejmenování na Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová (KDU-ČSL). Ta po volbách v roce 1992 vstoupila do Klausovy vlády a Josef Lux se stal jejím místopředsedou a ministrem zemědělství. Při složitém vyjednávání po volbách v roce 1996 odmítl nabídku Miloše Zemana na funkci předsedy vlády a ve druhé Klausově vládě byl opět místopředsedou a ministrem zemědělství. V listopadu roku 1997 však KDU-ČSL vystoupila z vládní koalice a o měsíc později ho prezident Václav Havel požádal, aby vedl jednání o sestavní nové vlády – výsledkem byl podúřednický kabinet Josefa Tošovského, ve kterém Lux zaujal tradiční posty. Po volbách v roce 1998 po dalším složitém vyjednávání podruhé odmítl nabídku vítěze voleb Miloše Zemana z ČSSD na post předsedy vlády. Vládnutí ČSSD nakonec umožnila opoziční smlouva s ODS, kterou Lux označil za protiústavní. V září roku 1998 se podílel na vytvoření Čtyřkoalice, tedy politického seskupení KDU-ČSL, ODA, US a DEU. 28. 9. 1998 ze svých funkcí odstoupil ze zdravotních důvodů (leukémie) a ponechal si jen poslanecký mandát. O rok později (24. 9. 1999) mu v Seatlu transplantovali kostní dřeň, ale po komplikacích 22. 11. 1999 zemřel – pohřben je na Hemžích u Chocně.
V roce 2000 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. třídy.
Písmeno M
Macková Anna
Česká malířka a grafička se narodila 13. 4. 1887 ve Studeňanech u Jičína. Vystudovala malbu na soukromé škole Karla Reisnera v Praze. Pokračovala studiem kreslení a malování pro dámy na Umělecko-průmyslové škole v Praze a v roce 1915 navštěvovala ateliér Františka Horkého. Životním zlomem pro ni bylo setkání s Josefem Váchalem. Nejen proto, že s ním jako jeho družka prožila půl století velmi rušného a pohnutého života, ale také proto, že ji seznámil s technikou barevných dřevorytů, která se stala jejím hlavním uměleckým projevem. Sama ručně tiskla černobílé listy s použitím xylografických škrabátek a rýtek. Časem se naučila i mistrně používat čtyř i šestibarevné dřevoryty úžasných barev a tónů.
Její doménou se stala tvorba ex libris. V této oblasti spolupracovala i na zakázkách ze zahraničí a podílela se na mnoha výstavách nejen v tuzemsku. Všechna ex libris (celkem 226 kusů) jsou ryta do dřevěných desek nebo linolea. Častými náměty byly zvířátka, lidové ornamenty, květiny a krajiny. Málo žen výtvarně zaměřených se věnovalo právě této technice, bývala to spíše mužská záležitost, a proto jsou její díla vysoce ceněnai v zahraničí. Anna Macková zemřela 4. 5. 1969 v domově důchodců v Nové Pace. Pět dnů poté skonal její druh Josef Váchal.
Magnusek Tomáš
Český herec, spisovatel, filmový scenárista, producent a režisér Tomáš Magnusek se narodil 7. 7. 1984 v Náchodě, kde také absolvoval studium na evangelické akademii. Poté studoval speciální pedagogiku na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze. Působil jako učitel v Broumově. Napsal knihy Ještě jsme tady (rozhovory se šesti osobnostmi českého kulturního života) a Stateční Češi, kde se zaměřuje na neobyčejné příběhy obyčejných lidí. Je jedním z nejmladších členů Obce spisovatelů a od roku 2011 i jejím předsedou. Už od mládí ho to však táhlo k filmu. Zpočátku se objevil v několika epizodních rolích českých seriálů.
Začátkem roku 2009 napsal podle své knihy Pamětnice stejnojmenný filmový scénář, který pomocí své rodiny a přátel sám produkoval. Ztvárnil v něm i jednu z hlavních rolí. Pamětnice příliš neuspěla, je však jakousi poctou českým hereckým legendám, kterých si ve filmu zahrálo na dvě desítky. O rok později se podílel jako herec, scenárista, koproducent a u třetího dílu i jako režisér na kontroverzní, divácky úspěšné trilogii Bastardi, ve které zúročil i některé příhody ze svých učitelských let. Jednu ze scén „trojky" natáčel v redakci Náchodského deníku.
Založil filmovou, produkční a distribuční společnost Magnusfilm, která se mimo filmové aktivity zabývá také natáčením reklam, spotů a pořádáním zábavných pořadů, například Setkání s legendami. Dále natočil poetický film Školní výlet, kde se opět sešlo mnoho hereckých osobností, a komedii z „hubnoucího" sanatoria Jedlíci aneb Sto kilo lásky. V současné době pracuje na televizním seriálu Stopy života podle scénáře MUDr. Jana Cimického.
Mácha Otmar
Hudební skladatel, který zemřel 14. 12. 2006 v Pardubicích (narodil se 22. 10. 1922 v Ostravě). Pracoval jako hudební režisér Československého rozhlasu v Praze (1945 – 1955) a jako ústřední dramaturg hudebního vysílání Československého rozhlasu (1956 – 1962). Dále se věnoval pouze skladbě. Na přelomu druhého a třetího tisíciletí byl spolu se Sylvií Bodorovou, Lubošem Fišerem a Zdeňkem Lukášem členem volného skladatelského sdružení Quattro. Za svou hudební tvorbu byl mnohokrát oceněn, kromě jiného Hlavní cenou televizního festivalu Zlatá Praha, státní cenou a titulem národní umělec.
Macháček Josef
Motoristický závodník, který se narodil 13. 3. 1957, zahájil kariéru jako motokrosař v AMK Heřmanův Městec v roce 1974. Po vojně pokračoval ve Svazarmu Praha a jezdil motocyklové soutěže. V roce 1982 na Šestidenní v Považské Bystrici vyhrál kubaturu do 175 ccm, o rok později byl členem družstva, které skončilo druhé ve Světové trofeji na Šestidenní v Anglii. V roce 1984 se stal mistrem republiky v terénních motocyklových soutěží enduro ve třídě do 125 ccm. Tři roky se věnoval závodům v autokrosu a jezdil mistrovství republiky (1994 – 1996), pak přesedlal na čtyřkolky a stal se průkopníkem tohoto motoristického odvětví u nás.
V roce 1999 absolvoval Rallye Paříž – Dakar s cílem dokončit ji jako první Čech na čtyřkolce. O rok později v tomto legendárním závodě dosáhl prvního vítězství, které zopakoval i v letech 2001, 2003, 2007 a 2009. Dvakrát za sebou se stal i vítězem hlavní kategorie sportovní ankety spolupořádané Deníkem Nejúspěšnější sportovec Chrudimska (2010 a 2011). V posledních letech přesedlal ze čtyřkolek na automobily a rád by dokončil Rallye Paříž Dakar v kategorii buggy. Žije v Heřmanově Městci s manželkou, má syny Davida a Marka.
Machette Johny
Český rapper vlastním jménem Jonáš Čumrík se narodil v Třebechovicích (1993). Studoval ekonomiku a účetnictví na Vyšší odborné škole (VOŠ) v Kostelci nad Orlicí, v loňském roce přešel na soukromou VOŠ (obor žurnalistika a nová média) v Praze, kde bydlí. Jeho klip Se zblázním se v roce 2013 stal nejoblíbenějším videem na české YouTube (šest milionů zhlédnutí!), v kategorii Hvězda internetu získal Českého slavíka 2013. V červnu vydal svoji první desku. Úvodní videoklip singlu Snílek má opět ambici zařadit se mezi nejsledovanější.