Pochod dokázal, že turistika je český fenomén

Ač sám sebe považuji za turistu, v tomto ohledu jsem byl naprostým nováčkem. Vše začalo o dva dny dříve, kdy jsem si na stránkách sopotnického Klubu českých turistů vybíral z bohaté nabídky pěších tras.
Nejatraktivněji na mne působila třicetikilometrová trasa, která dala celému podniku jméno, ale z časových důvodů jsem musel zvolit poloviční variantu. Všechny hrady jsem již v minulosti navštívil, a tak jsem se spokojil s tím, že se podívám jen na dva z nich.
Mým nástupním místem tak byla Sopotnice, kde jsem se rychle zorientoval v propracovaném systému. Po vyplnění přihlášky a zaškrtnutí zvolené trasy jsem se zapojil do procesí, které mířilo do okolních kopců. Abych si trochu vykompenzoval absenci na devětatřiceti předchozích roč- nících, nasadil jsem hned od startu ostřejší tempo.
Když jsem se prodíral zástupy turistů všech věkových kategorií dopředu, musel jsem si vzpomenout na slova hlavního pořadatele. Ten o den dříve poznamenal, že tato trasa je skutečně masovou záležitostí. Bylo ale příjemné vidět, jak je pěší turistika v naší zemi populární u všech generací. Zaujalo mne také, kolik psů různých plemen se jí věnuje. V Modlivém dole jsem hodil jen zběžný pohled na tamní balvan a pospíchal dál.
Krátce jsem se zastavil na mostě přes Divokou Orlici, v níž řada účastníků hledala osvěžení. Nenechal jsem se zlákat kempem Vochtánka, který vždy nabízí příjemné posezení, a stoupal k prvnímu hradu. Na cestě k jeho branám jsme míjeli poutníky, kteří si již odnášeli kontrolní razítko, takže se zde člověk cítil poněkud stísněně. Překvapila mne fronta čekatelů na potvrzení o návštěvě hradu, ale přítomným stánkům se zlatým mokem jsem i tentokrát odolal. Následovala velmi příjemná cesta podél řeky do Litic. Na ní jsem potkal první známé, ale protože se chystali dojít až na Žampach, naše cesty se po krátkém odpočinku rozdělily. To jsem už ale byl posilněn svačinou a pivem v kelímku. Mezitím jsem narazil na další kamarády, kteří mi dělali společnost až do cíle.
Náročnost trasy plně odpovídala mému očekávání, ale vyzdvihnout bych chtěl práci všech lidí, kteří se podíleli na zajištění této akce. Příležitostí k občerstvení bylo víc než dost a i přes davy zúčastněných se ve frontách ani příliš nečekalo. Již nyní nepochybuji o své příští účasti, ale věřím, že tentokrát už to bude skutečně Přes tři hrady.