„Na působení z jiných letišť jsme zvyklí. Byli jsme vysíláni na Island, účastníme se mezinárodních cvičení a pardubické letiště jsme v minulosti rovněž využívali,“ říká v rozhovoru Deníku mluvčí základny Tomáš Maruščák.

Jak zde bude vypadat takový běžný den?
Běžný výcvikový den pilota je stejný jako u všech vojáků z povolání. Sám pilot neprovádí jen samotný let v trvání hodiny, hodiny a půl. Před tím jsou provedeny předletové brífinky k naplánování letu, po něm zase jeho vyhodnocení. To je ta přidaná hodnota a přínos toho letu, není to jen o tom vzlétnout a něco odlétat.
Pilot přijde do práce třeba na sedmou, v osm jsou předletové brífinky, nachystá se letecká technika a podle toho, co je v přípravě, se podvěsí přídavnými nádržemi, cvičnou municí. Zhruba na hodinu jde pilot do vzduchu a následuje debrífink. Celé to kolečko může zopakovat třeba dvakrát za den. V naší armádě to není tak, že jeden pilot létá jeden letoun. Pokud by stroj šel na nějaké dlouhodobější práce, tak by byl pilot bez letounu. Vyspělé státy NATO se drží koeficientu 1,5 pilota na letoun. Jeden letoun tak má za den pět až šest letů s dvěma nebo třemi piloty.

Jak často budete cvičit?
Piloti musí být trénovaní jak k létání ve dne, tak v noci, právě proto je výcvik stanoven až do třiadvacáté hodiny. Musí být trénovaní na létání ve vysokých i nízkých letových hladinách. Letové akce provádíme od úterý do pátku. Od úterý do čtvrtka je to v časech 9 až 23 hodin, v pátek pak od 9 do 14 hodin.
Výjimku ale tvoří hotovostní letouny JAS-39 Gripen, které jsou zařazeny do integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Tyto letouny budou vykonávat cvičné lety i ve dnech pracovního klidu. To vychází z pokynu nadřízeného stupně velení NATO. Ve státní svátky letové akce ani cvičné lety organizovat nebudeme. Platí však ale ostrá pohotovost a k té mohou letouny startovat kdykoliv.

Kolikrát do roka k takovým ostrým startům dochází a proč?
Desetkrát i patnáctkrát za rok. Chráníme vzdušný prostor České republiky, ale působíme i jako součást systému NATO. Pokyn ke startu tedy jde z nadřízeného velitelství. Zpravidla stíhači startují k letounům, které se ve vzduchu chovají nestandardně – letí mimo stanovený či podaný letový plán. Pokud se takový letoun blíží třeba ze Slovenska, tak už dostávají signál naši stíhači, aby na hranicích letoun přebrali a kontrolovali.
Může jít také o letouny nekomunikující s pozemní kontrolou nebo letouny v tísni. Je dobré si uvědomit, že i letoun v tísni může být potencionálním nebezpečím, pokud mu nějaký ze systémů nefunguje, jak by měl. Naši stíhači jsou schopni do patnácti minut vzlétnou, doletět k němu, identifikovat ho a navést a přivést jej na přistání.

Obavou provázející přítomnost čáslavských letců v Pardubicích je hluk…
Pardubické letiště využíváme pouze ke startům a přistáním. Samotný výcvik probíhá na jiných, k tomu určených místech. Stížnosti na letecký provoz průběžně řešíme. Bohužel ale hustota osídlení České republiky vylučuje letecký výcvik mimo obydlené oblasti. Výcvik ale provádíme v oblastech k tomu stanovených Úřadem pro civilní letectví ve spolupráci s odborem vojenského letectví.