„Byl jako můj brácha. Už nikdy nebudu mít lepšího kamaráda. Už nikdy," pronesl po obřadu Tomáš Jeníček, desátník z chrudimské jednotky a nejlepší přítel muže, jehož památku přišlo uctít na tisíc lidí.

Dorazili známí, spolubojovníci z Chrudimi, veteráni výsadkářů.

Všichni se – samozřejmě – do nevelké smuteční síně nevešli. Proto bylo možné sledovat dojemné chvíle.

Například chování nejstaršího z veteránů, muže s berlí, jemuž byste hádali hodně přes osmdesát let.

Když začal obřad (on zůstal venku), odmítl si sednout na lavičku a na počest jednoho ze svých nástupců vydržel stát celých dvacet minut.  Nezlomilo ho úmorné vedro, pálící slunce. Prostě voják…

I on tak potvrdil slova vojenského kaplana kapitána Petra Fialy, jednoho  z těch, kteří vystoupili během Šenkýřova pohřbu. „Vojáky charakterizuje nasazení a postoj neustoupit," pronesl armádní duchovní.

Po něm přišel na řadu Jeníček.

…

Více informací k poslednímu rozloučení s vojákem čtěte v sobotním vydání Hradeckého deníku.

Byl jako brácha. Nikdo nebude lepší
Mluvil rázně, zkrátka jako voják. Přitom povídal o tom, že ztratil nejlepšího kamaráda.
Desátník Tomáš Jeníček přišel o nejlepšího přítele, Jan Šenkýř zahynul v Afghánistánu a v pátek měl v Hradci Králové pohřeb.
„Byl to nejlepší kluk, kterýho jsem potkal," vyprávěl energicky Jeníček. „Už nikdy nebudu mít lepšího kamaráda. Už nikdy," dodal rázně. „Byl jako můj brácha, byli jsme rodina."
…
Pokračování rozhovoru s Tomášem Jeníčkem také najdete v sobotním Hradeckém deníku,

Za padlé české vojáky můžete zapálit symbolickou svíčku zde.