VYBERTE SI REGION

Leoš Šimánek začíná tradičně 'doma'

Známý cestovatel, publicista a fotograf zahajuje letošní turné s další live-diashow už v neděli odpoledne v rodné Chocni

26.9.2013
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Aljaška – Pobřeží Pacifiku pohledem Leoše Šimánka.

Aljaška – Pobřeží Pacifiku pohledem Leoše Šimánka.Foto: Leoš Šimánek

Je tu opět podzim a s ním i další  velkoplošná panoramatická live-diashow Leoše Šimánka: Aljaška – Pobřeží Pacifiku (Na člunech panenskou přírodou Severní Ameriky).
Nově sestavená diashow, doplněná zatím nezveřejněnými fotografiemi, dokumentuje třetí, závěrečnou etapu neobvyklé plavby na nafukovacích člunech kolem západního pobřeží Kanady a Aljašky. Na panoramatickém plátně uvádí Leoš Šimánek neskutečně zajímavý svět – lidskou rukou nedotčenou přímořskou divočinu.
K putování se váže i „storka", kterou dnes exkluzivně přinášíme.

V zálivu Prince William Sound

Ráno se probudím bubnováním deště na plachtu stanu. Krásné počasí je to tam. Barometr padl a ručička se dole drží jako přilepená. Nemohu se divit, začíná podzim, ale proč to ještě chvíli nevydrželo?!
Konečně silný déšť ustává a přechází v mrholení. I hory kolem fjordu, ze kterých stékají ledovce, se pomalu dostávají ven z mraků. Vezmu udici, zajdu se k potoku umýt a zároveň nachytat ryby.
Po necelé hodině se vracím s úlovkem do tábora a očekávám, že jako obvykle budu přivítán naším psem. Ten mi však naproti neběží. Kdepak asi trčí? Jirka tvrdí, že Dalton již před hodnou chvílí zmizel. Vytratil se tak potichu, že to nikdo nezpozoroval. Zanedlouho se z lesa ozývá zlostné štěkání, které se stupňuje do agresivního.
Co tam ten pes proboha dělá? vrtá mi hlavou. Snad ho nenapadl medvěd? Vyskočím, popadnu pušku a spěchám po hlase. Než však k tomu místu dorazím, štěkání zmlkne a Dalton mi běží naproti. Co chvíli se zastavuje a pravou packou si přejíždí po čenichu.
A už je u mne, vidím to nadělení a nadávám: „Pitomče! Proč jsi ho nenechal na pokoji?" Jsem rozzlobený a mám proč. Dalton napadl dikobraza – urzona kanadského – a jeho čumák teď vypadá jako jehelníček. Strachy stáhne ocas mezi nohy a utíká dál k táboru.
„Pane bože, ten ale vypadá!" slyším Lenku.
„Chudák, musíme mu ty bodliny hned vytáhnout!" volá Veronika.
„Jakube, přines kombinačky!" rozkazuje Jirka a uděluje další pokyny: „Léno, pojď ho držet, ať se mi nemrská!"
Mezitím jsem již na louce mezi stany, kde je shromážděný celý manšaft kolem Jirky, který sedí na špalku a psa svírá pevně mezi koleny
„To je dost, že jsi tady!" řekne místo přivítání. „Pojď mi pomoct ty zatracený bodliny vytrhat! Půlku si jich ten blbec ulámal, že koukají ven jen špičky."
Daltona to musí šíleně bolet, ale ví, že to s ním myslíme dobře, přestává se vzpouzet a oddává se osudu.
„Tak tohle jsem ještě nezažil, i když nebožtík Nanook také občas dikobraza napadl. Podívej, má těch bodlin plnou hubu! Musel se mu zakousnout přímo do ocasu," dodávám, a držím mu tlamu co nejvíc otevřenou, aby se mu do ní Jirka mohl s kleštěmi lépe dostat.
Dobrou půlhodinu se moříme, celí špinaví od slin a krve. Pes je úplně vyřízený, leží teď malátně a jen čas od času zasténá.
Pomalu se stmívá, rozdmýcháme oheň, který během operace málem vyhasl. Sedíme pak v kruhu kolem táboráku a spřádáme plány, jak Daltona pomstít.
Můj nápad vyhrává: „Dikobraza ulovíme, uděláme z něj guláš a už nebudou žádné další maléry!"
Jakub to pozitivně hodnotí a dodá: „Máš pravdu! Do sežraného dikobraza se už nikdy nezakousne."
Ráno přestalo naštěstí úplně pršet. Psa přivážeme a po zuby ozbrojeni vyrážíme v kompletní sestavě do lesa hledat to pichlavé monstrum. Ze stromů kape tak vydatně, že jsme mokří jako myši, ale nevzdáváme to.
„Už ho mám, hajzla mizernýho," křičí Jakub. „Tamhle běží," ukazuje na louku, kde stojí osamocený smrk.
Všichni pádíme k Jakubovi a zahlédnu, jak dikobraz dorazí ke spásonosnému stromu a leze nahoru. Myslí si, že tam bude v bezpečí, což je ale velký omyl. Lépe to vlastně dopadnout nemohlo. Patrona se sekaným olovem vklouzne do komory brokovnice a už mířím do špičky, abych vypálil.
„Nestřílej!" volá Lenka, která dikobraza na hoře ve větvích pozoruje dalekohledem. „Podívej, jak se mile kouká. Čumák má jak ten nejhezčí plyšáček."
„No s ním bych se ale muchlat nechtěl," dodám, a jsem i nadále rozhodnut tu pichlavou potvoru proměnit v guláš.
„Mám nápad, jak to dikobraz přežije, a přece si už Dalton nikdy víc nenaběhne," pokračuje Lenka.
„Jak tedy?" zeptám se zvědavě.
„Jednoduše! Dikobraza chytíme, odneseme do kempu a Daltonovi vysvětlíme, že se ho už nikdy nesmí dotknout."
„Větší blbost jsem snad ještě neslyšel! Ale když chceš, tak si tam nahoru vylez a udělej to."
„Já nikam nepolezu! Jakub s Jirkou to hravě zvládnou," dodává Lenka a vysvětluje oběma svůj plán.
Juniora pošle do tábora pro velký pytel, do kterého se pakují čluny, a Jirka mezitím leze na strom. O co výš vyleze, o to postoupí i dikobraz, dostává se tak až do úplné špičky, ta se ohýbá a hrozí zlomením.
Zatím už je Jakub zpátky, šplhá nahoru, roztahuje pytel a Jirka lomcuje vrcholkem stromu tak dlouho, až se dikobraz neudrží a padá přímo do otvoru v pytli. Tam sebou mlátí, kluci křičí bolestí – bodliny pytel propichují – ale nevzdávají to. Slavnostně pak odnášejí svoji kořist do tábora.
„Tak ho už konečně vysypte!" žadoní Veronika.
Společně s Jirkou se snažíme dostat našeho zajatce z pytle ven, ale ten se brání ze všech sil. Mám tlusté kožené rukavice, chytnu ho za přední packu, táhnu a v tom mě rafne. Jeho přední zuby jsou tak ostré, že by snad jen rukavice z rytířského brnění obstála.
„Ten sviňák mně prokousl prst," řvu bolestí, ale nepouštím a po chvíli ho přece jen vytáhnu ven. Přichází na řadu jeho další obranný tah: párkrát se ožene ocasem a už vypadá moje pravá noha tak, jako včera Daltonův čenich. Některé bodliny projedou dokonce i pohorkou a teď chápu, jak asi muselo být našemu psu. Je to, jako bych dostal tucet injekcí najednou a bolí jako čert. Přišlápnu dikobrazovi ocas, tím eliminuji jeho poslední zbraň a Jirka mu bleskově na zadní nohu přiváže provaz, druhý konec na zatlučený kůl ve středu louky.
Vše dopadne přesně tak, jak si Lenka – naše ochránkyně dikobrazů – představovala. Zajatec se uklidňuje, pozoruje  nás a musím dát Lence za pravdu, jeho hlava vypadá opravdu roztomile. Manželka mezi tím vezme Daltona na vodítko, obchází kolem zajatce a domlouvá psovi jako malému dítěti.
Po necelé půlhodině mu rozepne obojek, rozváže dikobrazovi šňůru na noze a oba jsou volní. Pes krouží dokola, drží si odstup, ale už ani neštěká, ani zvíře nenapadá.
„No vidíte, přece jen to funguje!" jásá Lenka a dodává: „Takže změna jídelníčku – žádný dikobrazí guláš, nýbrž lívance s borůvkovou marmeládou!"

Převzato z fotografické knihy Pobřeží Pacifiku – Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, kterou vydal Leoš Šimánek ve svém nakladatelství Action-Press.
Více informací o autorovi, jeho diashow a knihách (včetně internetového knihkupectví) na internetových  stránkách:
www.leossimanek.cz

Autor: Redakce

26.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Po wellness centru přibude i nové dětské brouzdaliště.

Bazén čeká omlazení. Rarita však zůstane

Stromy už byly nebezpečné, stát je nechal pokácet.

Stromy už byly nebezpečné, stát je nechal pokácet

Pozor, pečivo sypané solí může ptákům způsobit smrt!

Orlickoústecko - Nejvhodnější jsou slunečnicová semínka a drcené ořechy.

Do Chocně na leteckou výstavu

Choceň /Píšete nám/ – Orlické muzeum se opět po letech zaplnilo leteckou tematikou.

Potřebné body jsou doma. Spartak vypráskal Chrudim

Choceň – Spartak dal zapomenout na matné výkony z posledních zápasů krajské ligy a ve středečním duelu porazil Chrudim 8:1.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies