„Homole ideálně tvrdého dřeva se obloží senem nebo chvojím, aby horní vrstva hlíny nepropadávala dovnitř a nehasila oheň. Vnější vrstvu milíře musíme pořádně utěsnit," vysvětluje plán stavby Blanka Zelená ze spolku Boii, který archeoskanzen provozuje.

HLAVNĚ NESHOŘET

Zpočátku zůstanou ve vnější hliněné vrstvě díry, a to buď u země nebo na špici. Těmito otvory se nejprve zapálí chrastí v králi a chvíli se nechá dovnitř proudit kyslík, aby se oheň pořádně rozhořel. Následně se však průduchy uzavřou, aby dřevo neshořelo úplně, ale naopak ve vysokých teplotách začalo karbonizovat a měnit se na černé uhlí.

Tento proces chce čas. „Správné dřevěné uhlí je lesklé a hezky křupe. Jestli se nám podařilo zjistíme až tak po třech, dokud milíř pořádně nevychladne. Nejlepší je milíř rozebírat v noci, abychom viděli stále žhavé uhlíky, které se musí uhasit," doplňuje Blanka Zelená s tím, že Bójové budou v nadcházejících týdnech potřebovat opravdu hodně paliva.

POTRAVA PRO VÝHNĚ

Od 6. do 9. července se v prostorách archeoskanzenu uskuteční Dny metalurgie, kdy sem přijedou kováři, aby tu nejen tavili a kuli železo a bronz starou metodou, ale předváděli i moderní postupy.

Nasavrčtí Bójové oslavili během soboty také letní slunovrat. Zájemci se mohli během prohlídek dozvědět o slunovratových bylinkách a jejich použití a také o obřadech, které se na slunovrat prováděly. Kdo chtěl, mohl zkusit starou hru Mankala.

„Je to svátek posledního dne, kdy je slunce nejsilnější. Abychom mu pomohli, zapálili jsme velký slunovratový oheň a nechali jej hořet celou noc, aby se nejpozději za půl roku začalo vracet a znovu sílit," dodává Blanka Zelená.