Ženy v Sebranicích zvládly ve středu odpoledne nadrat peří tak na polovinu velkého polštáře. Ve světnici u Kmoškových v čísle popisném 8 vzpomínaly dračky na mládí a draní peří se svými babičkami.

„Husí peří už nemáme, ale získali jsme od jednoho chovatele kvalitní kachní peří. Ženské si pochvalují, jak je čisté a jak se krásně dere," říká Lenka Kmošková ze Spolku archaických nadšenců, když nabírá z pytle hrst bělostného peří. I ona musela jako dítě drát peří a nebrala to rozhodně jako trest. „Pamatuji si, jak jsme s babičkou seděly večer u stolu, ona vytáhla hrst peří a draly jsme. Bylo to o klidu a ztišení. A při draní jsme jako děti moc rády poslouchaly, co se vypravovalo," dodává Lenka Kmošková. Téměř zapomenutou tradici draní peří se snaží již čtyři roky pravidelně oživovat.

Ve středu se ve světnici sešlo dvanáct draček. Rukama jim prošly hrsti peří, prsty hbitě obíraly bílé chmýří. „Maminka nám doma připravovala výbavu, tak jsme už jako malé děti pomáhaly a poslouchaly jsme, co si starší povídají. Jsou to pěkné vzpomínky. Teď chodím drát peří ke Kmoškovým a moc mne to baví," říká Anežka Klejchová ze Sebranic. Peří do peřin a polštářů nadrala svým synům i Marie Kopecká. „Zamlada jsem drala peří hodně, ale teď už se na vesnici žije jinak. Husy nejsou, tak dereme jen tady," podotýká sebranická rodačka.
⋌Text a foto: Iveta Nádvorníková