Věčně opakované se stává „pravdou"

Naše historie nezačíná, jak se mnohdy zdá, první písemnou zmínkou v nějaké kronice nebo kupní smlouvě mezi klášterem a panovníkem, ale mnohem, mnohem dříve. Klasickým, církevním a školním přístupem k dějinám, jsme dnes už po několik století přesvědčováni o nějaké pravdě. A tím, jak se nám věčným opakováním tyto často zkreslené informace dostávají pod kůži, tak jim bezmezně věříme. Těžko pak dokážeme přijmout, když po mnoha letech přijde někdo jiný a s jiným možným vysvětlením.

Copak laik, ten to snad ještě rozdýchá, nebo mu to je jedno, ovšem největším utrpením se to stává pro člověka, který se poctivě zabýval dějinami celý svůj život. Četl, studoval v archivech, ale potom se bohužel stejně jen musel opakovat a ve svém díle reprodukovat to, co už ve svých pracích napsali před ním mnozí jiní a hlavně uznávaní vědci. Rejstřík zdrojů musí být obsáhlý, každá myšlenka v díle musí být potvrzena a uznána alespoň třemi experty. Jedině pak odborná veřejnost akceptuje, že nový badatel může být vzat na milost, ovšem se slovy: … a příště bych prosil citaci z mé poslední studie, kolego!

Po dlouhém úvodu, který jsem si mohl klidně odpustit, se konečně blíží chvíle odhalení. První písemná zmínka je zápisem vysloveného názvu místa, mnohdy písařem poprvé slyšeného. To v tom lepším případě. Často se však stávalo, že písař z různých pohnutek zapsal název lokality zkresleně a po svém, buď proto, že původnímu názvu dobře nerozuměl, nebo naopak rozuměl moc dobře. Bylo jeho povinností, z příkazu nadřízeného, název změnit a význam místa, například z důvodu ještě doznívající „pohanské" víry, znehodnotit, zastřít.

První zmínka má vztah k Bystříčku

Právě tak tomu bylo i v případě dnešní Bystřece, obce nedaleko Jablonného nad Orlicí. První zmínka se vztahuje k sousednímu Bystříčku, a to až k jeho nezvykle brzkému záznamu z roku 1227, tehdy uvedenému jako Wizrece a patřícímu Kojatu Hrabišicovi. První zmínka o vsi Waltersdorf (Bystřec) je až z roku 1304, kdy celé panství získal Zbraslavský klášter. Pozorný čtenář si už teď mohl všimnout některých zajímavých znaků. Začneme však nejprve s překladem toho, co vidíme, dodnes srozumitelné češtiny:

Wizrece = moudrý žrec Wiz= vize, moudrost/ žrec = staroslovanský kněz, obdoba keltského druida

Co nám však z toho postupem času vzniklo? Častou záměnou V za B dochází k slovní a náhle i významové změně Bys(t)rec(e) = bystřina, padající voda. Při zápisu z roku 1304 z toho už máme Waltersdorf, klasicky překládáme jako Valtrova ves. Tak nám to je léta předkládáno, ale pravda je jinde, s dovolením předvedu: valt=padající/water=voda, složením těchto dvou slov se dostáváme zpět ke „skoro" původnímu významu, tedy bystřině… Omlouvám se tímto všem fanouškům místního pověstného rytíře Valtra, asi jsem vás zklamal. Snad to napravím v dalších řádcích. Jak někteří domácí pamětníci určitě vědí, nedaleko křižovatky v Bystříčku se vždy nacházel léčivý pramen. Co si pamatuji, tak se mu neřeklo jinak než prdlavá voda, „Prdlavka". Není to neuctivý název a takto vlastně nejlépe vyjadřuje účinky zdejší pramenité vody. V blízkosti pramenů se právě usídlovali žreci a nebylo tomu jinak ani v okolí Wizrece. Dnes, když se budete na těchto místech pohybovat, budete muset hodně zapojit svou představivost. Neznamená to však, že tu neucítíte sílu a působení prostředí, budete-li vědět, co hledáte, i určité kouzlo a radost z objeveného.

Co napovídá ulice Pod Vyšehradem

V dobách christianizace, tedy jistě ještě na počátku třináctého století, byl u nás velice živý pohanský kult. Pro vyvolené nechybělo vzdělávání a následná iniciace. Vše vedené právě žerci na tzv. Visegradech = školách, stupních, branách moudrosti (česky zkomoleno na Vyšehrad, jinak: vise = vize, moudrost/ grad = zesílení, stupeň, gradace). Z těch, o kterých se traduje, že tyto školy navštěvovali, jmenujme alespoň sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha. Běžně se předpokládá, že studovali na pražském Vyšehradě, ale skutečnost, že sv. Prokop znal a užíval slovanské písmo, vedlo mnoho autorů k hledání místa Prokopových studií v Rusku, Řecku, Bulharsku nebo uherském Visegradu. My můžeme nabídnout ještě jeden Visegrad. Je to území od jablonského nádraží směrem k Bystříčku. Dodnes zde najdeme ulici Pod Vyšehradem, napovídající možná více, než bychom byli vůbec ochotni připustit. Vznik železniční tratě, mohutná lomová činnost a nebál bych se tvrdit i archeologický nezájem o tuto oblast zapříčinil, že mnohé je navždy ztraceno.

Jeden z mála, kdo skutečně znal orální, mluvenou historii tohoto regionu, prof. Dominik Filip hned pochopil, jak dějinně významný je tento kraj. Pozorně poslouchal a zapisoval. Pochopil také, že se svými „historkami" nemůže uspět na dávno tvrdě vyprofilovaném poli prezentace dějepisu. V jeho převyprávěných pohádkách a příbězích, které jako dítě slýchával, může každý poznat to, co zůstalo po staletí skryto. Postupně vše odhalovat. Mnohé zní jako sci-fi, vím. Proto vás znovu poprosím, povolte uzdu své fantazii, zbavte se předsudků a poslouchejte (snad příště).

Petr Čada