Samo o sobě by to nebylo až tak něco výjimečného, neboť tradice kuželek sahá v obci do hodně vzdálené minulosti.
Jenže ono to výjimečné je.
Zejména pak proto, že tým nemá svou vlastní kuželnu a musí jezdit do Ústí nad Orlicí, přesněji do Hylvát.

Myšlenka nebyla nikdy naplněna

Přesto kdysi dávno v Albrechticích byla realizace myšlenky vybudovat kuželnu proklatě blízko. „Bylo to v době, kdy byl ve funkci starosty obce Alois Hrabáček. Jenže pak skončil po dvou volebních obdobích. Bylo to myšleno tak, že by kuželna vyrostla u kabin na fotbalovém stadionu směrem k dnešní cyklostezce. Těžko říct, proč se to nakonec nepovedlo. Samozřejmě se změnil starosta a vztah ke kuželkám už takový nebyl, tudíž se to 'smetlo' ze stolu," dodal současný kuželkář Ladislav Cach.
Tehdy právě Alois Hrabáček, jehož iniciály tvoří současný název týmu, byl tím prvním hnacím motorem. Vymyslel kuželkářský turnaj „O přeborníka Albrechtic", který v letošním roce napsal už svou čtrnáctou kapitolu. Jenže jeho vize sahala ještě mnohem dál. „Po určité době, kdy jsme dosahovali určitých výsledků, navrhnul, abychom začali hrát ligu neregistrovaných v Hylvátech. Takže jemu patří ten hlavní dík, že jsme se dostali mezi 'elitu' neregistrovaných," je pevně přesvědčen člen albrechtického týmu.
Nejen jemu však Albrechtičtí mohou vděčit za to, že první ligu hrají. „Důležitou osobou byl i Pavel Koblížek, který byl dlouholetým předsedou kuželkářského klubu v Hylvátech, a třetím do party je současný předseda klubu Petr Glac, který mimo jiné řídí všech pět lig neregistrovaných soutěží, což představuje obrovskou dřinu," dodal Cach.

Zázračných deset let v první lize

Albrechtice ukončily v dubnu „desetiletku" a letos je čeká jedenáctá sezona nepřetržitě v první lize. Čtveřice Ladislav Cach, Jiří Cach, Rudolf Chládek a František Vlk bude obhajovat šesté místo.
A jakých to bylo deset let?
„Naše působení hodnotím veskrze kladně, protože za těch podmínek, které my máme, je to malý zázrak. Jsme totální amatéři a vydržet tak dlouho v první lize je neskutečné," myslí si prvně jmenovaný.
V říjnu tak Albrechtičtí zahájí druhou dekádu a už se „pilně" připravují. „Už jsme byli jednou trénovat," dodal s úsměvem vítěz prvního tréninku, když v součtu naházel ze dvou spoluhráčů nejvíc.
Spojení „jednou trénovat" je pro Albrechtice dosti charakteristické a zároveň obdivuhodné. Hráči totiž jezdí do kuželny v Hylvátech v neděli jednou za čtrnáct dní!
Dovedete si představit, jak by vypadal fotbalista, který by si vzal jednou za 14 dní kopačky a šel odehrát utkání, nebo hokejista, jenž by se oblékl do výstroje a šel na led…
Zdá se to být těžko uvěřitelné, že i při tak malém počtu tréninků se dá udržet na vysoké úrovni.
„Všichni, s kterými už léta koulíme, se nad tím pozastavují a říkají: „Chlapi, jak vy to děláte, že jste schopní podávat takové výkony a že jste schopní deset let nepřetržitě být v první lize bez padáku," uvedl s úsměvem Ladislav Cach a ještě přidal: „Jsme jediný mančaft ze všech týmů, co v té první lize nastupují, který nemá svou vlastní kuželnu, takže všichni se na nás dívají jako na zázrak a nechtějí tomu pomalu ani věřit."

Do pětasedmdesáti v pohodě

S tím však souvisí i budoucnost, neboť mládež v Albrechticích není a podle všeho ani v nejbližší době nebude. „Myslím si, že v této době je to naprosto mrtvé, a mám obavy, že až skončíme my 'důchodci', tak to padne úplně," bylo z hlasu Ladislava Cacha poznat mrzutost nad budoucností.
Přesto však parta, která už spolu hraje několik let, končit nehodlá a stále má motivaci do dalších sezon. „Za sebe mohu říci, že do pětasedmdesáti budu v pohodě koulet. A když si vzpomenu třeba na koulejícího z Dolní Lhoty, který je tělesně postižený, je mu 73 let a stále hraje, tak si myslím, že těch pět let to ještě budu, a kluci se mnou, v poklidu hrát," je přesvědčen vítěz čtyř turnajů O přeborníka Albrechtic.