Veteráni musí po tréninku víc odpočívat

Co pro vás vítězství v kategorii veteránů znamená?

Strašně moc, člověk se cítí tak stále spokojený s tím, co dělá.

V loňské sezoně jste získal obrovské množství ocenění jak v dublech, tak především v jednotlivcích. Zúčastnil jste se také maratónu v Itálii, jak na tento závod vzpomínáte?

Byl to můj nejhorší závod a říkal jsem, že už ho nikdy nepojedu, ale už mne to přešlo.

Proč nejhorší?

Měli jsme startovat ráno v devět hodin, ale protože organizátoři nemohli dostat nějaké námořní lodě z přístavu, tak nám posunuli start až na poledne, kdy bylo 35 °C. Jezdili jsme po deltách, kde se nedalo vůbec přistát, nic. Aby byl závod vůbec nějakým způsobem zabezpečený, tak po každém kilometru stál jeden motorový člun pro případ, že by někdo spadl do vody. Dalším problémem bylo, že za námi přišli těsně před startem s tím, že musíme mít plovací vesty. Tak jsme říkali, že to v regulích nebylo, a že raději nepojedeme závod, než jet ve vestách. Před startem jsme museli každý podepsat, že jedeme na vlastní nebezpečí.

To bylo tedy velmi nestandardní chování organizátorů, je to tak?

Přesně, bylo to velmi nestandardní. Na druhou stranu to byl ale velmi zajímavý závod, když vezmeme vlny od moře, tak od motorových člunů. Nikdy jsem nic takového nejel. Když při tréninku na Pastvinách potkám motorový člun, tak mám co dělat, abych se na lodi udržel.

Jak to bylo s doplňováním tekutin? Přeci jen je maratón dlouhý.

Měl jsem s sebou láhev s pitím i gely, ale nebyl jsem schopný napít se dříve než na devátém kilometru. Tam se mi podařilo vjet mezi dva motorové čluny, kde jsem se zapřel. Mohl jsem se tak konečně občerstvit a pokračovat dále. Do cíle jsem přijel naprosto dehydrovaný, praštil jsem sebou na zem a bylo to.

Máte ze závodu ale i nějaký kladný zážitek?

Určitě. Startovali tam bývalí olympijští reprezentanti z Ruska, kteří se mne ptali, jak jsem to ve svém věku vlastně dokázal. To bylo takové pěkné.

Jaké plány máte pro letošní rok?

V letošním roce by mělo být mistrovství Evropy v maratónu a nevíme, jestli bude mistrovství světa, protože je olympiáda. Na rok 2013 je ale naplánována olympiáda veteránů v Itálii, a tam bych se chtěl znovu dostat a něco obhájit.

Jak vlastně probíhají vaše tréninky? Říkal jste, že jezdíte na Pastvinách, je ale potřeba také suchý trénink?

Určitě ano. Hodně jezdím na kole. Na vodě jsem tak pětkrát v týdnu, ono to nejde pořád, a najezdím zhruba patnáct set kilometrů, hodně toho naběhám a najezdím na kole. V zimě hodně lyžuji. Snažím se stále pohybovat. Doma hodně posiluji. Vždycky jsem si myslel, že to u veteránů není tak náročné, ale dá se říci, že veteráni trénují snad ještě víc jak ostatní kategorie, ale musí potom víc odpočívat (smích).

Neuvažoval jste o tom, že se stanete dědečkem na plný úvazek?

(smích) To asi ještě nepůjde. Moji rodiče zakládali kanoistický oddíl v Žamberku, já jsem od malička jezdil, mé děti jezdí a vypadá to, že začnou i vnoučata. My to máme v krvi. Když se mí rodiče brali, tak jako novomanželskou cestu sjížděli Lužnici, takže je to v krvi.