Šrolerovi si občas prohodí role

Za řídítka Yamahy 450 4T usedá PATRIK ŠROLER.

Na trati v Nekoři se podepsala obleva, jak vypadala trať z motorky?

Na motorce to je hodně těžké. Je složité udržet se vůbec v koleji, která je vyjetá. Špatné je, že je vyjetá jen jedna kolej, a hodně rozhodovalo to, jak se odstartovalo. Od začátku bylo jasné, že pokud někdo bude zkoušet projet si svou vlastní stopu, tak to bude riziko.

Říkáte riziko, vy jste se tedy do projetí nové stopy nepustil?

Nepustil, bylo to nebezpečné. A když se do toho nikdo nepustil už ráno, nemělo cenu to riskovat ve finálových jízdách.

Pokud pomineme mírnou oblevu a vyjeté koleje v rozbředlé trati, jak jste spokojen s profilem okruhu?

Trať jako taková je pěkná. Kdyby byla umrzlá, tak si myslím, že by závod byl ještě krásnější.

Před závodem v Nekoři jste byli druzí, před posledním závodem v Dobřanech jste se posunuli na třetí místo. Čekali jste takové umístění před začátkem sezony?

Myslím si, že po té smůle, co jsme měli na závodech v Klášterci, kde jsme spadli a nakonec dojeli až devátí, můžeme být rádi, že jsme byli vůbec na druhém místě.

Na lyžích se za svým bratrem v mistrovských závodech objevuje MIROSLAV ŠROLER, který si ale občas vyzkouší i jízdu na motorce s bratrem napojeným na pětimetrovém laně.

Jak byste zhodnotil trať závodů v Nekoři z pohledu lyžaře?

Bylo to strašně těžké, protože na trati byl měkký sníh, vyjeté hluboké koleje, všude bylo opravdu hrozně moc sněhu. Kdyby bylo na okruhu tak o polovinu méně sněhu, tak by to bylo určitě lepší. Z tohoto důvodu byla trať v Nekoři jen o jedné koleji a o tom, kdo udělá nebo neudělá chybu.

Lyžaři si chválili trať, která byla připravena ve Studeném, kde jste i vy říkal, že jste se „moc nenadřel“. V Nekoři to byl tedy pravý opak?

Byl to pravý opak, ale na druhou stranu se jel pravý tvrdý motoskijöring (smích).

Pokud pomineme to, jak trať vypadala před finále, jak byste ji z pohledu lyžaře hodnotil, kdyby byla umrzlá?

Kdyby byly optimální podmínky, tak by to byla perfektní rychlá trať. Myslím si, že by si diváci motoskijöring daleko více užili, ale bohužel trať byla taková, jaká byla, a podmínky nezměníme.

Nemrzí vás trochu, že seriál Mezinárodního mistrovství České republiky v motoskijöringu závodem v Dobřanech skončil, zrovna když začínaly přát sněhové podmínky?

Naše sezona jsou v podstatě čtyři celé víkendy. Na jednu stranu jsem rád, že si odpočinu, lehnu na gauč a budu relaxovat (smích).

Jak tedy bude vypadat váš příští víkend? Opravdu budete relaxovat na gauči, nebo se pojedete podívat na hobby závody, které se pojedou v sobotu ve Studeném?

Uvidíme. Možná se pojedeme i podívat. Musím říci, že jsme se v některých ročnících s bráchou domluvili a já jsem sedl na motorku a on na lyže. V rámci hobby závodů jsme jezdili obráceně. Takže uvidíme, co vyhraje, jestli relaxace nebo závody (smích).

Je tedy pravděpodobné, že vás o víkendu uvidíme ve Studeném v nezvyklých rolích?

V tuhle chvíli to nemohu říci, ale asi se mi nepodaří bráchu přemluvit, tak asi ne. Ale uvidíme. Na rozhodnutí máme ještě týden (úsměv).

Za motorkou jste „připojený“ na pětimetrovém laně, není to ale jen o tom, že se držíte. Co všechno za jízdy tedy s lanem děláte?

Podle potřeby se do zatáček lano zkracuje, trochu se drží zadní kolo motorky, aby neodjíždělo, a po zatáčce se zase povoluje, aby byl výjezd na rovinu rychlejší. Takže to není jen o tom, že se držíme na laně, ale trochu tím bráchovi i pomáhám. Musím ale říci, že když už jsem „vyždímaný“, tak jsem rád, že se lana jen držím (smích).

Kolikery lyže v průběhu jedné sezony zničíte?

Hodně záleží na tom, jaké jsou podmínky, ale mám za ty roky vysledované, že na jednu sezonu potřebuji zhruba dvanáct párů lyží, které zničím.