Byla od Vancouveru pouhých patnáct sekund

Vyslovte v Letohradě jméno Moravec a každému svitne: „Aha, něco s lyžováním.“ Ondřej odletěl reprezentovat Česko na olympiádu do Vancouveru v biatlonu. Pak je tu ještě bývalá biatlonistka Klára, která se dala na lyžařskou klasiku. „Příbuzní nejsme, jenom spolu kamarádíme, ale jeho sestra si nejspíš bude brát mého bratra,“ poodhalila, jak to vlastně mezi Moravcovými v Letohradě je. Také ona mohla být ve Vancouveru.

Na letence mohlo být napsáno KLÁRA MORAVCOVÁ (26 let) – klasické lyžování, ale není. Vybrala si smůlu. Přímo kopec smůly. Lyžařka z Letohradu bojovala s Evou Skalníkovou o poslední místo v olympijské nominaci, které Česko dodatečně dostalo. Jenže jí to nevyšlo a v závodě v Machově doběhla až za reprezentační kolegyní. „Jsem hodně zklamaná. Celý týden před závodem jsem byla nemocná. Potom jsem vstala a jela jsem závod,“ prozradila sympatická sportovkyně. Vedle nešťastné chřipky se letos potýkala i se zraněným ramenem.

Porazit zdravou kolegyni, to by byl asi tak trochu zázrak, že?
Ano, vyhrát i s chřipkou, to by musel být zázrak. Trochu jsem tak počítala s tím, že by to vyjít nemuselo.
Vybrala jste si pořádný kopec smůly. Závod sezony a vy chytíte chřipku...
Je to tak. Nemocná vůbec nebývám, chytlo mě to po čtyřech letech, co dodat.
O letence do Vancouveru rozhodoval jeden jediný závod. Nebylo to kruté?
Určitě bylo. Trenér řekl, že to chtějí udělat spravedlivě. Ale z jednoho závodu, nevím... A také věděli, že jsem nemocná a závod stejně vypsali. Bylo kruté, že pár sekund rozhoduje o tom, jestli člověk na olympiádu jede, nebo ne.
Od Evy Skalníkové jste dostala patnáct sekund. Můžete se aspoň utěšovat tím, že to přes vaši nemoc není zase tak tolik?
Ani ne (povzdechne si). Od mnoha lidí mi bylo řečeno, že kdybych nebyla nemocná, tak na olympiádu jedu. Většina lidí asi čekala, že od zdravé závodnice dostanu o hodně víc.
Jak dlouho dopředu před víkendem jste se dozvěděla, že Česko dostalo místo navíc a vy musíte z postele?
Dozvěděla jsem se to ve středu, volal mi to trenér. Zjišťoval, jak moc jsem nemocná, jestli jsem schopná závod jet, nebo má rovnou nahlásit, že pojede Eva Skalníková a já se toho místa vzdávám.
Neuvažovala jste, že to kvůli vašemu stavu zabalíte? Šlo by to určitě pochopit...
Říkala jsem si, že jsem sice nemocná, ale jde o olympiádu. Ta se bez boje vzdávat nedá.
Blikalo vám hlavou, že je to jenom o jednom závodu, že musíte, že další šance už nebude?
Ano, bylo to psychicky hodně náročné. Šest kilometrů rozhodovalo o tom, jestli na olympiádu pojedete, nebo ne. Měla jsem to paradoxně trochu ulehčené tou nemocí. Šla jsem do toho s tím, že když to vyjde, bude to zázrak. Kdybych byla zdravá, měla bych určitě i větší nervy.
Budete mít teď vůbec chuť zapnout televizi, kde poběží olympiáda?
Moc ta chuť není. Ale asi se koukat nakonec stejně budu, hlavně na jiné sporty. Jsem bývalá biatlonistka, takže ten asi nevynechám.
V sezoně jste odjela jenom tři závody Světového poháru. Proč tak málo?
Na Světový pohár do Rogle jsem jet nechtěla, radši jsem se chtěla připravovat na Tour de Ski. Před Vánocemi mě ale na Českém poháru na Mísečkách srazil nějaký pán na lyžích a skoro tři týdny jsem kvůli ramenu nemohla lyžovat. Na Tour de Ski jsem tak ani nemohla odjet, lyžovat šlo jenom bez holí. Letos se mě celkem drží smůla.
Koncem roku vám tedy začala v uvozovkách výborná série...
Ano. Když jsem skoro měsíc nemohla s rukou nic dělat, bylo to pro lyžování špatné. Čtrnáct dní jsem lyžovala, jenže potom přišla chřipka a čtrnáct dní jsem už zase nelyžovala.
Před běžkami jste se věnovala biatlonu, proč jste ho vlastně opustila?
Špatně jsem střílela. Jako dorostenka a juniorka jsem měla výhodu, že jsem rychle běhala. Jenže v dospělých běhají rychle už všichni. Se svojí střelbou jsem na úspěch neměla šanci. Nicméně před čtyřmi roky jsem také byla první náhradnicí v biatlonu. Na olympiádu jelo pět lidí a já jsem byla šestá a čekala sem doma. Byla jsem trochu znechucená, tak jsem se rozhodla pro něco jiného, pro lyžování.
Takže pro další olympiádu vyzkoušíte znovu další sport?
(smích) To jsem slyšela od hodně lidí. Vážně, nevím, co budu za čtyři roky vůbec dělat. V tuhle chvíli jsem letošní sezonou zklamaná. Provázelo mě zranění a potom ještě ta chřipka. Mrzí mě to, ale je potřeba se psychicky zvednout a třeba se v březnu na nějakých závodech začne dařit.
Vzhledem k vašemu věku Soči ale nemusí být úplně nereálně, že ne?
Stará ještě určitě nejsem, v běžeckém lyžování bývají nejlepší výsledky kolem třicítky.
Konečně dobrá zpráva, to by se vás mohlo za čtyři roky týkat...
Jasně, ale jsou to pořád čtyři roky. Nikdo neví, co bude. V žádném případě ale olympiádu vzdávat nechci.
Možná byste mohla zvážit i očkování proti chřipce...
(úsměv) Tentokrát jsem ho odmítla, protože prakticky vůbec nebývám nemocná. To jsem byla snad dvakrát v životě. Skočilo to na mě v nejblbější dobu.