VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rozhovor s Pavlem Sedláčkem

Ústí n. O. – Rozhovor s Pavlem Sedláčkem, předsedou správní rady Nadačního fondu Mistra Jaroslava Kociana.

4.5.2010
SDÍLEJ:

Pavel SedláčekFoto: archiv

Příslovečný klid a úsměv jen tak něco Pavlu Sedláčkovi nevezme. Předseda správní rady Nadačního fondu Mistra Jaroslava Kociana je u významné kulturní události pomalu čtyřicet let a má tedy rozhodně na co vzpomínat. Hledat na zkušeném pořadali před startem Kocianky stopy nervozity je nadlidský úkol…

Vzpomenete si, kdy a za jakých okolností jste se ke Kociance dostal?
To je vcelku jednoduché. (usměje se) Začal jsem pracovat ve výboru Jednotného závodního klubu v roce 1971, tehdy se připravoval třináctý ročník a já si vymyslel zpravodaj.

Jak se vůbec dělal takový zpravodaj před čtyřiceti lety?
První zpravodaj se množil na lihovém cyklostylu dole pod pódiem. Pak na nás přišli, že je líh na jevišti cítit (směje se). Museli jsme do jiné místnosti. Od druhého ročníku se zpravodaj tiskl v okresním kulturním středisku. Velice rád vzpomínám na období, kdy nám pomáhal Saša Gregar, to už bylo na poloprofesionální úrovni, dělaly se přípravy na každé číslo. Není bez zajímavosti, že dva roky tady působil student českotřebovského gymnázia, nějaký Václav Moravec (usměje se). Vašek nám pomáhal a už tehdy nám bylo jasné, že ten kluk má novinařinu pod kůží. Bylo ho všude plno.

Byla ve vašich začátcích KHS „pouze“ republikovou záležitostí, nebo již mezinárodním podnikem?
To byla mezinárodní soutěž už od roku 1966. Samozřejmě tehdy převažovaly státy východního bloku, ale semtam i ta vlaštovka ze Západu přiletěla. Tehdy už byla také rozdělena do čtyř kategorií, a sice zásluhou profesora Otakara Stejskala, což vydrželo do současnosti.

Nebál bych se Kocianku rozdělit na období před a po roce 1989. Kdo vám v předlistopadové éře utkvěl v paměti?
Pro mě bylo největším zážitkem vítězství Štefana Milenkoviče v roce 1984. Vynikající houslista, krásný kluk ve fraku, co byl schopen odložit housle a jít hrát fotbal. Přijel coby sedmiletý do první kategorie, rok předtím ani nepostoupil. Zahrál, porota z toho byla úplně mimo a víc bodů nikdo nedostal, takže byl vyhlášen nejen vítězem první kategorie, ale i laureátem. U Štefana bylo vidět, že je to v něm. Měl obrovské úspěchy, dnes je mu přes třicet a učí na konzervatoři v New Yorku.

A po roce 1989 vzpomínáte nejvíce na koho?
To je éra dvou sourozeneckých párů, sestry Hemsingovy a kluci Matoušovi. Teda Michalovi! (směje se)

Zmínil jste nedávné laureáty, zástupce české houslové školy. Vybaví se vám z našich ještě někdo, co třeba malý Šporcl?
No to byl taky zážitek, malý zrzatý klučina, úžasně milý a slušný. Pavel sem jezdil sedm roků, nakonec laureáta vyhrál v roce 1986.

Teď pár „nej“. Největší překvapení KHS?
Tos mě zaskočil.

A trapas?
Jeden malér jako hrom, a v tom má prsty současný starosta (směje se). Richard nám dělal několik let jevištního mistra, jeden rok vytvořil nádhernou výzdobu, bílé natřené sloupy se zavěsily na silony do prostoru. Během zahajovacího koncertu s orchestrem se ale jeden silon přehřál od reflektorů a bago křáplo dolů. No naštěstí až za tím orchestrem! Trapas a průšvih zároveň…

Vybaví se vám nějaká chvíle, kdy bylo zapotřebí zamáčknout slzu?
Když sem jezdí děcka několik roků, už jsou jako by našimi. A když pak dosáhnou závěrečného úspěchu, to je vždy na slzičku, jakou z toho máme radost. To bylo v případě kluků Michalových, Šporcla. Dojemná chvíle byla také, když se po pěti letech vrátil Štefan Milenkovič. To už jenom hrál, nesoutěžil, měl nádherný recitál.

Přenesme se z historie do současnosti Kocianky, k níž bude už popáté patřit festival Kocianovo Ústí. Jak se tento podnik vlastně do Ústí dostal?
Kocianovo Ústí není novinka, vrátili jsme se ke starému názvu. Když sem začala jezdit Julie Svěcená, objevoval se tady i její táta. S Jaroslavem jsme hovořili o tom, jak život soutěže oživit, aby sem lidi měli na co přijet. Vymysleli jsme konstrukci čtyř až pěti koncertů. A jak to nazvat? Řekl jsem: pojďme se vrátit ke starému názvu! Letos je pátý ročník a jsem přesvědčen, že festival pozvedl zájem veřejnosti o soutěž. Jaroslav Svěcený k nám dokáže přitáhout vynikající muzikanty.

Rok 2003 přinesl další historický mezník, soutěžit se začalo v nové budově ústecké „zušky“. Je jiné prostředí velkou změnou?
Neskutečnou změnou. V divadle nebylo moc prostor, tady mají soutěžící k dispozici všechny učebny. Navíc sál je, co se týká zvuku, fantastický. Když sem přijedou třeba kantoři z hudebních škol poprvé, jsou jak ve vidění. Je to škola jednadvacátého století.

Přípravy na 52. Kocianovu houslovou soutěž finišují, vyskytly se nějaké komplikace?
Do letošního ročníku jsme šli s obavami, přeci jen ekonomická krize se projevuje ve všem. Až na jednoho, sice významného, sponzora jsme od ostatních finance získali. Jana Dytrichová fantasticky sehnala přes dvě stě tisíc. Také město drží finančně slovo a kraj nás má mezi stěžejními akcemi. Rozpočet se blíží k osmi stům tisícům korun.

A co tajný tip Pavla Sedláčka na laureáta dvaapadesáté Kocianovy houslové soutěže?
Mám, ale neřeknu!

JAN POKORNÝ

4.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Chodec zemřel po střetu s autem

Ilustrační foto.

Ředitelé se sešli na hradě

Peníze na odkup spalovny zastupitelé opět neschválili

Pardubice - V patové situaci zůstávají pardubičtí zastupitelé i po svém čtvrtečním zasedání. Znovu totiž neschválili peníze na odkup spalovny nebezpečných odpadů v Rybitví. A to i přesto, že na minulém jednání její odkup odsouhlasili.

Svět si připomíná 75 let od vypálení osady Ležáky

Pardubický kraj, Ležáky - Pietní vzpomínka k 75. výročí vyhlazení osady Ležáky se uskuteční v neděli. Program začíná o půl deváté mší. Na devátou se začnou sjíždět hosté a postupně se řadit do průvodu, aby v deset hodin dopoledne mohlo za doprovodu vojenské kapely začít kladení věnců u pomníku „Kniha obětí".

Chrudim zvažuje přijetí až stopadesátimilionového úvěru

Pardubický kraj, Chrudim - Město Chrudim by si mohlo v příštím roce nebo v roce 2019 nabrat nové úvěry v celkové výši až 150 milionů korun. Uvedlo to vedení radnice po jednání zastupitelstva, na kterém byl v tomto týdnu projednán a schválen střednědobý výhled města do roku 2021.

Na okraji Pardubic roste kukuřičné bludiště

Pardubice - Na první pohled se na kraji Pardubic nedaleko letiště nachází obyčejné pole oseté kukuřicí. Mezi rostlinkami si však lze všimnout dřevěných destiček a infostánku. Pole ukrývá také desítky spletitých cest, ty tvoří kukuřičné bludiště plné úkolů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies