Miluje veterány, píše o nich bestselery pro děti

Tentokrát nese titul „Jak si postavit motorku". MARTIN SODOMKA se ocitl ve společnosti renomovaných autorů, ke kterým patří například držitel ocenění Magnesia Litera Jiří Hájíček. Svá díla představili i Josef Formánek, Markéta Šichtařová a Andrea Sedláčková.

Setkání s autory v Městské knihovně Praha moderoval Petr Vizina, kterého znají diváci ČT Art, a ukázku z knihy četl Jan Moravec. Obdobná akce se bude opakovat tento čtvrtek, ovšem v Brně.

„Jak si postavit motorku", třetí kniha z Edice technických pohádek, se hned po vydání dostala na seznam bestselerů největšího internetového knihkupectví v zemi. Knížky, které jí předcházely – „Jak si postavit auto" a „Jak si postavit letadlo" jsou také mezi prvními patnácti nejprodávanějšími tituly literatury pro děti a mládež. Čím si vysvětlujete takový úspěch?
Tituly z edice technických pohádek jsou určeny dětem kolem sedmi let věku. Trh ukázal, že právě pro tuhle skupinu čtenářů příliš mnoho poutavých titulů, v české beletrii není. Navíc je příběh čtivý pro začínajícího čtenáře doplněný technickými popisy, které mohou zaujmout i dospělé.

Napsat úspěšnou knihu je snem mnoha lidí. Mnozí o to pokouší řadu let, někteří zůstanou jen u snů. Chtěl jste být odjakživa spisovatelem nebo ilustrátorem?
Jako dítě mě asi ani nenapadlo, že bych mohl být spisovatelem. Vlastně se jím necítím příliš ani dnes. Stále se považuji víc za grafika. S knihami totiž pracuji již dvacet let. Za tuto dobu jsem vytvořil zhruba dva tisíce dvě stě knižních obálek pro vydavatelství Computer Press. Dětské knížky však vydávám sám a díky tomu mám úplnou svobodu, která mi umožní zrealizovat věci, které by běžně neprošly vydavatelským redakčním kolečkem, například styl grafické úpravy.

Obálky dětských knih na pultech hýří všemi barvami,. Vaše vypadají téměř omšele. Také některé ilustrace uvnitř připomínají spíš než dětskou knížku technický manuál. Proč?
Máte pravdu. Obaly knih z Edice technických pohádek mají připomínat staré ohmatané dílenské příručky. Modré pozadí knihy „Jak si postavit auto" je dokonce oskenovaná zadní strana katalogu náhradních dílů na Octavii z roku 1962.

Ilustrace jsou velmi podstatnou částí knihy, o čem je však příběh?
Knížky „Jak si postavit auto, letadlo a motorku" se dají vždy číst ve dvou rovinách. Jednak je to příběh zvířecích hrdinů, spíše takových zvířecích outsiderů – krysáků, žabáka a vrabčáka, kteří se rozhodnou něco vyrobit vlastními silami. Vedle děje jsou pak pro oživení technické pasáže, které klidně může čtenář vynechat, anebo naopak zaměřit se jen na ně. Knížky však nejsou naučnou literaturou, jsou určeny pro zábavu.

Zmiňujete, že text se dá číst dvěma způsoby. Na jedné straně je příběh party zvířátek, na druhé technický popis toho, jak funguje motorka. Oproti předcházejícím dvěma knihám jsou technické informace detailnější. Máte tedy k motorkám bližší vztah než k autům nebo letadlům?
Mám vztah ke starým strojům, automobilům i motocyklům. V knížce věnované autu jsem vynechal vysvětlení, jak funguje převodovka a zapalování. V posledním titulu jsem měl ambici zkusit, zda se to dá na prostoru jedné dvoustrany srozumitelně vysvětlit.

O spisovatelích si někteří myslí, že jsou to lidé chytří, ale nešikovní. O vás se to druhé rozhodně říci nedá. Vaše prvotina „Jak si postavit auto" vznikla poté, co jste kompletně zrenovoval Škodu Octavia z roku 1963. Co vás k veteránům přivedlo?
Jako grafik trávím hodně času před počítačem. Potřeboval jsem něco, kde bych se odreagoval, pracoval rukama. Navíc jsem původem strojař. Slabost pro stará auta se u mne probudila před deseti lety, kdy jsme s přáteli absolvovali cestu žigulíkem ze Svitav do Volgogradu (dříve Stalingrad, pozn. red.). Zjistil jsem, že stará auta mne baví. Pak jsem začal s veterány. Nejprve to byly motorky, protože na auto jsem tehdy neměl prostor.

Který typ motocyklu se stal vzorem pro titul „Jak si postavit motorku"?
Inspirací se staly dva stroje. Jednak Jawa 250 „kejvačka" byla vzorem pro popis motoru, převodovky a dalších součástí. Co se však týče designu, dá se v motorce, kterou si zvířecí přátelé staví, poznat Jawa 500 OHC.

Minulý týden jste představoval svou novinku na Velkém knižním čtvrtku v Městské knihovně v Praze a poté v sobotu i na výstavě historických vozidel MotorTechna na výstavišti v Brně. Jak jsou vaše knihy přijímány ve světě tiché literatury a ve světě hlučných motorů?
Zmiňovaná prostředí jsou zcela odlišné světy. Veteránistům se knížka líbí pro svou věrohodnost. Ohlas od nich byl velmi příznivý. „Jak si postavit motorku" si kupovali i staří chlapi pod záminkou, že ji kupují svým vnukům. Jsem rád, že si moje knížky našly cestu i k milovníkům starých strojů, ale plán to rozhodně nebyl. Knížka je určena dětem a jsem rád, že se líbí hlavně jim.

Připravujete i setkání s malými čtenáři ve svitavském okrese?
Kniha „Jak si postavit motorku" ještě nebyla pokřtěna. Stane se tak ve Svitavách 14. listopadu v kavárně v parku. Mezitím ještě připravuji na 1. listopad workshop v rámci KomiksFestu v MeetFactory v Praze. Pokud se vydaří, rád bych jej uskutečnil někdy v příštím roce také ve svitavské knihovně.

Vaše první kniha existuje také v překladech. Kromě anglicky mluvících zemí si ji mohou přečíst děti ve svých rodných jazycích v Dánsku, Itálii a v Koreji. Chystáte také další překlady?
Anglický překlad ještě nebyl vydán, ale je dostupný pro majitele iPadů. Knížka „Jak si postavit auto" zatím vyšla v tištěné podobě v Dánsku, v Koreji a v Itálii. O dalších překladech se jedná. Knihy byly prezentovány na Frankfurtském knižním veletrhu.

Edice technických pohádek slibuje čtenářům ještě čtvrté pokračování. Co se bude stavět příště?
Zvířecí přátelé budou společně stavět dům. Doufám, že knížka osloví jak kluky, tak dívky. Vyjde příští podzim. Ovšem pro malé, ještě nečtenáře, jsem připravil leporelo s názvem „Arnyho dílna", které vyjde do konce tohoto měsíce. Hlavní hrdina všech tří knížek, krysák Arny, seznámí budoucí kutily s dílenským nářadím.

(syh)