Ve městě včera skončilo třídenní sympozium, na němž se sešla řada odborníků, badatelů, kteří se zajímají o osobnost českotřebovského rodáka, moravského národního obrozence Františka Matouše Klácela. Do dějin se zapsal jako obrozenec, filozof, redaktor, básník a sociální utopista, do povědomí širší veřejnosti především svým vztahem k Boženě Němcové.

Na programu sympozia byly přednášky, ale také koncertní provedení opery F. K. Zedínka Obrázky z Hor, výstava nebo odhalení pamětní desky na domě čp. 66 v Hýblově ulici. To se uskutečnilo ve čtvrtek vpodvečer. Jejím autorem je sochař a budoucí restaurátor Lukáš Černý. Pohovořila o ní Ludmila Marešová Kesselgruberová: „Celek se vyznačuje velmi silným výrazem, až určitou mírou syrovosti, která rozrušuje, ale zároveň je velmi přitažlivá. Máme za to, že v jistém smyslu toto pojetí odpovídá osobnosti F. M. Klácela, byl temperamentní muž velkých emocí, charismatická osobnost.“

Myšlenky nepohodlné církvi i režimu

O osobnosti a životě F. M. Klácela více prozradil profesor Trapl, uvedl také několik zajímavostí. Když Klácel vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, mohl učit filozofii. „Jeho myšlenky nebyly přímo ve shodě s tehdejším učením římskokatolické církve, stal se brzy nepohodlným a na přání brněnského biskupa byl nucen z filozofického ústavu odejít a žít jen klášterním životem,“ uvedl Trapl. V revolučních letech 1848 a 49 byly jeho myšlenky nepohodlné také rakouskému vládnoucímu režimu. Z jiného soudku bylo jeho pěstitelství – rostlinu z klášterní zahrádky od něj převzal zakladatel genetiky Johan Gregor Mendel.

„Ve Spojených státech krajané na Klácela nezapomínají, po smrti mu byl vybudován na národním českém hřbitově v Chicagu památník. Krajané se o Klácela více zajímají než česká veřejnost, i když, jak sympozium dokazuje, jsou badatelé, kteří památku Klácelovu neopomínají a pokračují v bádání v této významné osobnosti moravského národního obrození,“ uzavřel Trapl.