VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Táhnout, tlačit, ale rozhodně se nevézt

V těchto dnech se dožívá životního jubilea 70 let Josef Havel, někdejší zanícený filmař, dnes regionální autor osmi knih zaměřených na historii, které jej uvedly ve známost i daleko za hranicemi východních Čech. Sedmdesátka je již příležitost k malému zastavení a ohlédnutí za uplynulým životem.

12.10.2007
SDÍLEJ:

Josef HavelFoto: Archiv

Pokud se člověk ve vašem věku ohlédne, co převažuje? Čas bilancování, nebo plány do budoucna?

Pohled zpět je pro mě pohledem do vzrušující minulosti, která cele určuje moji současnost a doufám i budoucnost. Zatím tělo i duše slouží, byl by hřích tohoto daru nevyužít. Takže žádná nostalgie, natož bilancování. Do důchodu jsem v žádném případě nešel proto, abych seděl se založenýma rukama, ale proto, abych konečně mohl dělat, co mě baví, naplnil mé já vnitřním uspokojením a potěšil řady svých čtenářů knihami, které jim zvedají oponu nad zapomínanými událostmi minulosti. Z toho lze usoudit jediné. Mám před sebou jasnou budoucnost naplněnou literární prací.

Jak vzpomínáte na léta strávená s filmovou kamerou?

Těch třicet let strávených s nejnáročnějším a také nejkrásnějším koníčkem, jakým filmování bylo, patří bezesporu k tomu nejhezčímu, co mi sudičky daly do vínku. Filmová kamera otevírala i ty nejuzavřenější dveře, usnadňovala přístup k moha skvělým lidem i tajemstvím, přinášela radost z úspěšně dokončeného filmu i zklamání z nevydařeného výsledku. To vše ve skvělé partě nadšenců pro věc. Z několika desítek lidí, kteří filmovým studiem prošli, jich vydrželo sedm, z nichž každý inklinoval k některé z mnoha profesí nezbytných k tomu, aby vznikl film. Ještě v jednom nás provázelo neskonalé štěstí. Naše práce nás seznámila s absolutní špičkou filmových tvůrců, kteří k nám ochotně přijížděli a předávali své jedinečné vědomosti i zkušenosti. Ján Šmok, Elmar Klos, Jiří Lehovec s manželkou Květou, Karel Kohout, Jiří Sequens. I když vztah nejužší nás spojoval s vynikajícím hercem Vlado Müllerem a dosud želím, že nám nevyšla návštěva Jozefa Krónera. Nelze nevzpomenout na ty, kteří nám vytvářeli v závodním klubu podmínky pro systematickou tvorbu. Pecháček, Šprync, Sedláček, Gregar a jejich spolupracovníci. Prostě je na co a koho vzpomínat a jen v dobrém.

Když přišla éra videa, nedalo se opravdu v dokumentární práci pokračovat?

Myslím, že dnes už se tak klasický filmař, za jakého se stále považuji, najde jen obtížně. Vždyť poprvé mě táta vzal do promítací kabiny v roce 1944. To mi bylo sedm let. A já pak v kině vyrůstal, film mě doslova vychovával. Maně si kladu otázku, jak by to se mnou dopadlo dnes, když se z televizní obrazovky na nás hrne jen samé násilí. Elmar Klos dobře věděl, proč se té explozi zahraničního braku tak bránil. Ale vraťme se k filmové tvorbě, která v našem městě pod hlavičkou Jednotného závodního klubu ROH dlouhá léta úspěšně existovala. Základem pro její provozování byl dokonale sehraný kolektiv. Dokonce i nezbytné finance, sice občas s velkými problémy se nakonec vždy našly. Zlom nastal po roce 1990, kdy zmizely nejprve finance a pak i lidé, kteří byli donuceni věnovat se řešení svých vlastních existenčních problémů. To svým způsobem postihlo i mě. V tomto čase také docházelo k nástupu videotechniky. Zdánlivá snadnost zachycení obrazu i zvuku však má i svoji stinnou stránku. Vedla k absolutní devastaci obrazové kultury a to už vůbec nemluvím o pokleslé jazykové úrovni doprovodných textů. Je zajímavé, že pořady, šířící takový druh výtvorů, které bych na obrazovku vůbec nepustil, jsou divácky nejúspěšnější. Takže video rozhodně ne. Alespoň ve svém nitru tedy zůstávám filmařem či fotografem a vůbec to nerozmlouvám té spoustě lidí, kteří mě stále s filmovou kamerou a tvorbou spojují.

Co Vás přivedlo potom na cestu autora literatury faktu?

Během hledání námětů k filmům se člověk seznamoval s nejrůznějšími událostmi, pro které nebyl k dispozici dostatek vhodného obrazového materiálu. Navíc jejich aktéři již byli mnohdy na pravdě boží. Někomu to může znít podivně, ale vím moc dobře, co statečných lidí leží na našich hřbitovech, jejich hroby zarůstají a nikdo si na ně nevzpomene. Pokud ti nešťastníci mají to štěstí, že nějaký ten hrob vůbec mají. Vím o mnohých, kteří ve víru válečných událostí beze stopy zmizeli, po kterých zbyla jen hrstka zapomenutých spisů. A já chodím a usilovně se snažím odhalit jejich životní příběh. Příběh, který přispěl k tomu, že válka dopadla tak, jak dopadla. Můj časový zájem je totiž přesně ohraničen léty 1937-1945. Válka, domácí i zahraniční odboj proti nacistům, úsilí o zachování naší existence. Moje hluboká úcta a obdiv k těm, kteří do tohoto zápasu vstoupili, mě vede k tomu, aby jejich skutky nebyly zapomenuty a toto období bylo spravedlivě zachyceno. Že se čas již nachýlil, dokládá skutečnost, že všichni hrdinové knihy „Oběti předcházejí vítězství“, které jsem poznal, během několika měsíců za sebou uzavřeli svoji životní pouť.

dokončení za týden

12.10.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Šest nejčastějších chyb při výběru toalety

Obyvatele Pardubického kraje nejvíc trápí neutěšené silnice.

Obyvatele Pardubického kraje nejvíc trápí neutěšené silnice

Most k nemocnici podrží ocel

Pardubice - Na nadjezdu k Pardubické nemocnici, z něhož se na začátku září při vytrvalém dešti zřítila betonová deska, začaly stabilizační práce. Most, který převádí silniční dopravu přes železniční trať vedoucí z Prahy na Českou Třebovou, budou držet ocelová lana a sítě. Měly by zachytit případné další padající části betonu.

Máslo za šedesát? Nejsem blázen, raději si vyrobíme svoje domácí

Orlickoústecko, Svitavsko - „Máslo v akci za 47 korun,“ pípne zpráva v mobilu. Právě teď je velmi důležitá. Během hodiny ale zásoba „akčního“ másla zmizí a co hůř, není ani to drahé.

Hostitelé nedarovali návštěvníkům výslužku

Pardubický kraj /KOMENTÁŘ/ - Že by se radovaly veskrze domácí celky, se dlouho ve fotbalovém krajském přeboru nestalo.

„Až zruší poštu na Václaváku, ať příjdou k nám,“ říká starosta

Pardubický kraj, Brněnec - Pobočka České pošty v Brněnci byla kvůli technických problémům přes týden mimo provoz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení