Ukrajina – Švédsko očima Jiřího Saňáka

Ukrajina –  Švédsko 2:1
Hodně zajímavé utkání, které nabídlo porovnání dvou odlišných herních filozofií. Hrálo se v tempu. Fotbalovějším a hernějším týmem byla jednoznačně  Ukrajina, v jejímž středu se představilo dost zajímavých hráčů. Naopak si myslím, že Švédsko zažívá podobné zklamání z výkonu svých hráčů jako my. Jsem přesvědčen, že tým Švédska má na víc, než předvedl, především z hlediska výstavby postupného protiútoku, podstupování soubojů a jejich vyhrávání a aktivity v obranné fázi. Švédové bránili, ale i útočili v rozestavení 4 – 4 – 1 – 1, což jednoznačně ukazuje, že neměli podporu krajních hráčů. Základem jejich obranné fáze bylo postavit dvě čtyřčlenné řady, které měly zamezit kombinační hře Ukrajiny. Agresivita obránců byla však za hranou, z čehož pramenilo dost faulů, naopak uprostřed středové řady byli pasivní a nesoubojoví. Jejich obrana a střed zálohy působil pomalejším dojmem.

Švédové útočili stereotypně, nakopávali dlouhé míče. V prvním poločase z jedenácti míčů brankář Švédska vykopl deset dlouhých míčů. V jejich sestavě bylo pět „věží", vsázeli také na standardní situace, ale jejich zahrávání bylo tragické, dokonce inkasovali z rohového kopu. Kombinačně začali hrát, až když prohrávali, a ukázali, že mají sílu a v závěru mohli ze dvou šancí i vyrovnat.

Ukrajina nastoupila v obranné fázi v rozestavení 4 – 1 – 4 – 1, do útoku s přechodem na 3 – 1 – 4 – 2. Dirigentem jejich hry byl střední záložník, přes kterého šlo devadesát procent akcí, řídil nejenom útok, ale také vyplňoval prostor před obránci, což se mu oproti soupeři dařilo skvěle.

Skvělé utkání odehrála obě ukrajinská mladá křídla, kterým je 23 let, a pravý obránce Gusev, který snad odsprintoval celé utkání, jeho podpora útoku a poctivost v obraně byla ukázková, světová. Ukrajina ukázala, že má technicky vynikající hráče, týmového ducha řídí Ševčenko s Voroninem, slabším článkem jsou stopeři, ale myslím si, že neřekla poslední slovo.

Zajímavostí bylo určitě obutí hráčů, i Ibrahimovič nastoupil v kolíkových kopačkách, což je někdy v Čechách problém, hráčům se do nich nechce.